|
| ||||
| ||||
|
-97
a národni spolu — klesla u nás v té míře, že r. 1872 nezaznívaly již ani písně u sochy sv. Jana v městě stojící. Na to slyšel jsem lid toužiti a snaha moje nesla se k tomu, aby za spoluúčinkováni „pěvců” mně oddaných slavnost svatojanská r. 1873 důstojně konati se mohla. Překážek nečiněno nám v tom žadných. Ješto „písně nejapné, bludné”, jichž zhusta užíváno, měly naprosto vyloučeny býti, muselo se cvičeni v písních nových se vši opravdivostí konati, aby zpěv pod širým nebem konaný nebyl k pohoršení jedněm, jiným ku posměchu. Za nedostatku jiné příhodné místnosti dovolil vážený purkmistr p. J. Kamarád, aby v radnici odbývala se cvičení, při nichž vydatnou mi byi podporou městský sekretář p. J. Slavík. Z kancionálu byly vyvoleny písně č. 530, 537 a 539. Nejprv vycvičeni byli „zpěváci” (počtem 15), později přibráno as 20 dospělejších dítek školních — dosti vydatný to již sbor, dobré jádro, zrno horčičné, jež stalo se stromem mohutný m. S kazatelny na Boží vstoupení ohlásiv, že po požehnání bude se v chrámu odbývati cvičení v písních svatojanských, vyzval jsem osadníky k hojnému účastenství. A přišlo na po-žehnání lidí „jako na velkou” a celou hodinu vytrvali při cvičení zpěvním; následující pak svátek a neděli nebylo třeba jich zváti, přišlif opět a již to cvičení bylo jim radostí. Bez kůru, bez varhan byly nové tři písně hravě nacvičeny. Vysvětliv napřed slova, zpíval jsem s dítkami a pěvci kol seřaděnými, druhou pak sloku zpívali již někteří s námi a než přezpívali jsme půl písně, téměř všiekni přítomní ji uměli. Zpěvu pak u sochy sv. Jana, obětavostí městského rady p. J. Klučiny ozdobené a světly ve vkusných svítilnách zdejšího ,ffiského cechu" osvětlené, súčastňoval se lid i za nepříznivého počasí v počtu přehojném; nejen měšfané, ale i vesničané z přifařených obcí, ano i z dědiny za Labem se rozprostírající přicházeli k pobožnosti jim milé. V středu zástupu tak četného slova písní předříkávaje a zpěv řídě, plesal jsem v srdci rozechvěném, vida na tvářích radost i zbožnost a slyše správně a vroucně pěti zvučné ty písně svatojanské. V pravdě „mocně se to mysli dotýká,” jak dí synoda, „když takřka jedněmi ústy a jedním srdcem celá osada prosby své vysílá vzhůru k trůnu milosti a milosrdenství Božího !” — Pěstováni zpěvu církevního jest bez odporu vydatný prostředek k oživeni náboženského života, a za těchto dnů, kdy s jedné strany netečnost, s druhé pak úsilí liberalismu hrozí zkázou Církvi Boží, není tuším radno hřivnu kteroukoliv — zakopávati. V Nehvizdech, kam se mi co administratoru fary bylo odebrati, naskytla se mi příležitost aspoň počátek učiniti k povznešení zpěvu církevního při službách Božích. Počet ředitelů kůrů, ochotných k reformě zpěvu církevního, rozmnožen jest opět o jednoho. Nehvizdský učitel p. V. Dvořák — ač bohužel chorobou stížený — ujal se myšlenky té a pracuje s pílí vší chvály hodnou. V neděli 20. po sv. Duchu vysvětliv připadající epištoly Efes. 5, verš 9., pozval jsem osadníky, aby súčastňovali se cvičeni ve zpěvu, jež téhož dne po odpoledních službách božích v e š k o 1 e se konati počala. Účastenství bylo hojné i následující neděle; dítky i dospělí zpívají již jednu z „obecných” písní mešních, již jsem zvlášf tisknouti dal; „slavnostní” č.345 se cvičí a r e s p o n s o r i a gregoriánská bohdá též brzo budou zpívána. V krátké době dosaženo výsledku zajisté uspokojivého. „Společná snaha”, jak praví synoda, „a pilné cvičení ve školách zajisté (všude!) získá zpěvu zbožné a vydatné síly” — jest slovo pravdivé. Ovšem, budeme-li h o v i t i sobě a s h o v í v a t i předsudkům, pak ' bychom chtíce ne-chtíce pořekadlo „aliter in theoria, aliter in praxi” potvrzovali. J. H. Z diecéso Kralo—Hradecl~~. Ve Dvoře Králové. (Působeni řiditele kůru a odchod jeho do Mladé Boleslavi.) Výtečný bývalý náš ředitel kůru, p. F. Hruška, jenž byl opravdivým a horlivým pěstitelem reformy chrámové hudby, dosazen jest na řiditelství kůru v Mladé Boleslavi, kde činnosti jeho nastává úkol nový. Odchodu jeho velice želíme pro obětovnost a přičinlivost, kterou v povoláni svém na jevo dával. Jelikož z osobní skromnosti žádných zpráv o činnosti ze Dvora Králové veřejnosti nepodával, dovoluji si tuto nakresliti n výtahu obrázek činnosti jeho ve Dvoře Králové. Od r. 1872, kdy nastoupil úřad řiditele kůru, pěstoval ponejvíce vokální skladby se sborem 20—24členným. Počátek učinil se skladbami Skuherského, jehož veškeré tři mše se sborem nastudoval a zdárně je provozoval. Během prvního roku odstranil všeliké neřesti a nesprávnosti při všelikých církevních obřadech. Koncem roku 1873 zavedl gregoriánská responsoria mešní, chorální Asperges a Vidi aquam. Zaopatřiv si Ordinarium Missae a průvod varhan, provedl některé z gregoriánských mší v knížečce obsažených, jež pro vlastni zpěváky sám litografoval; na to zavedl nešpory in „falso bordone”, dosavadní pak v lidu oblíbené skladby nešporní ve způsobu čardašů komponované z kůru od-stranil. Letošního roku pak provedl kromě zmíněných skladeb Skuherského též Wittovu mši „in honorem se. Augustini” as pětkrát, téhož skladatele mši „in honorem se. Luciae” několikrát, Litanie Loretánské do A třikrát, vložky pak Palestriny, Witta, Kothe, Etta, skladby obsažené ve sbírce „Cecilie” od Kotheho, vložky Fůrsterovy, vlastní atd. se sborem s pílí velikou sestaveným a pečlivě nacvičeným. Dlužno podotknouti, že ku pěstováni a praktickému provádění | ||||
|