|
| ||||
| ||||
|
moravského kulturního života let 1899—1917 a aby byla vyzdvižena individualita a tvůrčí duch Leoše Janáčka. J. D. •
Leoš Janáček — obraz života a díla. Prameny, literatura, ikonografie a katalog výstavy. Redigoval dr, J a n R a c e k. Vydal výbor pro pořádání oslav Leos"e Janáčka v Srné, 1948. Stran 104, 12 fotografických reprodukcí. Vhodná příručka pra úc"astníky brněnského letošní-ho festivalu a Janáčkovy výstavy. Jednotlivé kapvtoly pině vystiženy již svými tituly: Lidský a tvůrčí profil, Janáčkovo Brno, skladatelská činnost (uvedeny i skladby zamyšlené a neuskutečněné i nedochované, pokud z jiných děl, zápisů a korespondence bylo možné je za-chytiti), Janáček spisovatel, literatura o Leoši Janáčkovi, posléze pak Janáčkova ikonografie. Dílo stručné, ale pině vyčerpává veškeru Janáčkovu činnost skladatelskou všech oborů, činnost pedagogickou, kritickou, studijní z oboru zejména lidové písně a nápěvků české mluvy. Připojený Katalog výstavy uvádí 170 čísel Janáčkových děl: originálních rukopisů, tisků, autografických náčrtků, dopisů a pod., a v péti odděleních nástin skladatelova života, uměilecké činnosti, statí, obrazů a památek na jeho společenský život na Moravě i za hranicemi. J. D. Zamyšlení o hudbě. V š e c h n o, c o j s m e stvořili my, lidé dvacátého století: díla našich strážných geniů, naše výtvory aplody, zázračná kouzelná díla, všechny ty překrásné divoké věci jen čekaly, až se štěstí obrátí, a pak nás oklamaly, zradily, odvrátily se od nás a obrátily se proti nám... Hudba však nezradila. Jen hudba nás neoklamala.« Tak uvádí svou vzácnou knihu francouzský básník George S D u h a m e 1, již vroucně pojmenovává »H u d- b a u t ě š i t e l k a« (La musique consolatrice). Kniha až nábožensky vřelá láskou k hudbě, jež vedle filosofie stává se jediným ostrovem za-pomenutí běd a strastí, které jako by neúnavně chtěl naložiti osud na bedra národů a jednotlivců. V knize vyznává autor rozpravou o hudbě absolutní, čisté, jejímž jest z,astámcem, lásku T. S. E a, c h o v i, onomu paličatému dobratisku škAly sv. Tomáše v Lipsku, ač se v ní vyrovnává i s veleknězem svého m l á d í R i c h a r d e m W a g n e r e m, jehož aplikace »leitmotivu«, vyjadřovaná v jeho díle, by jinak ovšem nelogicky zasahovala -do nazírání na hudbu čistou, onu kouzelnou sílu, jež dává na vše zapomenouti, kdyby právě nezdůrazňoval, že to byla láska j e h o m 1 á d f. Nejcennější statí v knize však se vyznačuje studie »Virtuos mezi námi«. Autor v ní řeší psychologický problém tvůrčí činnosti reprodukčních umělců po stránce esthetické a funkce společenské. Jeho závěry` jsou ad vacem tohoto problému ojedinělé a vskutku hluboce zažité. Na rozdíl od essayí ostatních, v nichž na úkor objektivity vyzařují zejména subjektivní vlivy hudby německé, řine se v ní štastný myšlenkový proud o nejméně komentované činnosti umělecké —činnosti, jež vytváří díla přímo před auditoriem, aby již v ten okamžik navždy potom zanikla. Vyváží to však bohatě vedle tohoto článku i stat závěrečná, nazvaná »Chvála komorní hudby«, jíž vrcholí poznání krásy hudeb-ní v celé své šíři, a kterou nepokrytě Duhamel vyznává, že komorní hudba posvěcuje smysl nejvyšší, z ní pak s m y č e o v é k v a r-t o t o ;považuje za nejlepší kombinaci a polyfonický útvar par excellence, jemuž se dostává takto apotheosy mezi reprodukčním uměním. Duhamel, povoláním lékař, ale především básník a spisovatel, touto knihou neopouští ani na. okamžik filosofickou koncepci starších svy"ch prací, v nichž se hudbou sice zvláště nezabýval, ale které jsou konstruovány na podkladě víry a naděje v lepší lidský život, opřený o dobrotu duše a kladné síly duchovní. Jaké to ale nádherné zbožnění hudby básníkem, nechci-li citovat ani dalšího básníka C a m i 11 a M a u e 1 a i r e, jemuž jest komorní hudba náboženskou kreací. Jak nezávidět Francii, jejiž duchové tak hluboce váži si hudebního fenoménu, při srovnáni podobných projevů se strany současných spisovatelů a básníků česky"ch! (Nebylo divu, ze kniha tak krásná mne zaujala tolik, že jsem ji přečetl jedním dechem.) Lze nejvřeleji jen děkovati za její vydání v Symposionu p, Rudolfu škeříkovi, nebot jest to jedna z knih, jež by neměla býti vynechána v anketách o nejlepší knize v r. 1947. A přitom jest laciná (výtisk stojí 48 Kčs, váz. 90 Kčs). Dr A. Wtz. • Zdeněk Nejecllý: Velké osobnosti. Vydalo nakladatelství »Orbis«, Praha_ Stran 136, cena brožovaného výtisku 30 Kčs, Výbor statí uspořádal a redigoval V. Pekárek, Mistr Jan Hus, František Palacký, Bedřich Smetana, Božer_a Němcová, Jan Neruda, Alois Jirásek, T. G. Masaryk, Lenin, Karel Marx a Stalin - kritické úvahy, sociální postřehy a problémy jednotlivých dob, náboženství, kultura, umění, politika, filosofické úvahy _ to vše zhodnoceno v drobných článcích o velikánech té které doby a národa. J. D. • Miniaturní asketika. Druhý díl knihy »Ve šlépějích Neposkvrněné«. Sestavil P. K o n r á d M. K u b e š T. J. Vydalo nakladatelství V y š e-h r a d v Praze. Stran 136, vázaný výtisk 45 67 | ||||
|