|
| ||||
| ||||
|
„Všemohoucí! V lese! `sem blažen, štasten! V lese mluví každý strom Tebou, ó Bože! jaká nádhera v takové lesní krajině! Ve výšinách je klid, klid k služ-
bám Tobě!” Beethoven. ti za řádný varhanní stroj — to bylo jeho touhou: hráti na dobry'ch varhanách. Bohužel, že jeho štěstí trvalo. tak krátce! Napsal četné církevxní a duchovní skladby, mše, kantáty, vložky sólové i sborové, preludia a fugy pro varhany, díla pro housle i klavír. O těch snad budu moci napsati jindy a více. Dnes vzpomínám s bolestí v duši jeho odchodu. Odešel nám v něm dob-rý, poctivý ředitel kůru, ctitel duchovní hudby, sna-živý hudebník a •dobry" přítel. Byl jsem s ním v písemném i osobrím styku od jeho tězkých začátků, obdivoval jsem jeho píli a vytrvalost. Dovedl se _ jako věřící člověk - přenášeti i pi•es tvrdá životní úskalí. Jeho ušlechtilé srdce, vy-čerpáno, ztichlo náhle dne 10, června uprostřed práce ve škole. Pohřeb konal se 14. června po slavné zádušní mši svaté na místní hřbitov, kde uložen k věčnému odpočinku. Milý přvteli! ,Kéž Pán Bůh přijme ve svou dobrotivou náruč tvoji duši, která ve svy"ch dílech opěvovala jeho krásu, velikost a lásku, a tvým drahy"m, jiež jsi zanechal v hlubokém zde smutku, nechat odplatí tvé šlechetné činy! Odpočívej ve svatém pokoji! Jaroslav Dušek. Různé zprávy Eduard Tregler (5, I, 1868 — 6. VIII. 1932). V Eduardu Treglerovi máme vynikajícího representanta velké školy prof. Karla Steckra — člena vynikající trojice Steckrových žoků: P i c k a, T r e g 1 e r, V e n d 1 e r (»jeden z nejnadanějšíchcc, psala něm jeho učitel). Je autorem velké mše »M i s s a i u b i 1 a e i« op. 2., kterou psal pad vlivem Steckrovy mše »solemnis«, ,uhajuje přesvědčivě svůj svéráz vůči svému učiteli i vůči Fr. PiCkovi, jemuž stál nejblíme — ne právě v té-to mši, prosycené vzácnou polyfonií, jako spíše ve skladbách následujících, jichž je velká řada, a z nichž zvláštními hodnotami vynikají jeho dvě xnše »ibrevis«, ona nesoucí opusové označení 9, i ona, jež má opusové číslo 22 (f-moll) — z našich dvouhlasých mší snad nejkrásnější. Měl jsem štěstí slyšet jeho mši ap. 9 u riás na kůru mladoboleslavském, když ji sám doprovázel na varhany — můj otec řídil. Jak jej potě-šilo, když Tregler v našem rodinném kruhu vy-slovoval piný souhlas se způsobem pojetí sklad-by, jak u nás jsme ji dávali, v oněch měnlivých tempech s kantilénou jemně a zas prudce, vždycky vs"ak vláčně zpívanou, s prwdším dynamidkým a agogickým adstíňlováním, nikde však nerušícím církevní výrazovou objektivitu. U Edvarda Treglera zrovna jako u Fr. Picky si nejvíc vážím toho, že se dovedl nově projevovat s využitím celého skladebného prostředí nové hudby — to po technické stránce — a dále »vyprostiti se ze všeho subjektivního a přejíti k tomu, co je odosobněno, adzemštěno; dospěti k projevu modlitby vysokého radu, nejčistší a přitom myšlenkově vznešené cínkevnosti') — ') Viz »Cyril«, roč, 1943, str. 3., článek »O Eduardu fireglerovi«. tak jsem to napsal ve svém pokusu o výstih uměleckého díla Tregerova, a nemám, co bych na tom měnil. Jenom bych dnes (když jsem pros vedl organisaci — zatím rve úpinou ve výčtu — děl naší nové církevní hudby v minulém ročníku tohoto listu) ještě mohl dodat tato: naši pozdní romantikové — a mezi nimi Eduard Tregler — nezavedli naši církevní hudbu na scestí pro tu jejich snahu, jak jsem v pi•edchozí větě podal; odtud zajímavý postup v našem vývojd: nemusili jsme se vracet znovu k sta-rým církevním klasikům, abychom úpině znova stavěli na cestě nového obratu pro vývoj naší nové církevní hudby. Dílo J. B. Foerstra vedlo bez přerušení vpřed — postup, jímž se může štastně vykazovati naše církevní hudba vůči každé cizí, kde scestným církevním romantismem docházelo ke ikrisi. To-to zjštěr_í můžeme si radostně opakovati právě v době, kde vzpomínka k osmdesátému výročí narození Eduarda Treglera nás má k tomu, abychom na význačného církevního skladatele nezapomínali. C. S. i Josef Hubenka čtyřicátníkem (nar. 19. června 1908 v Ostravě). Výsledek soutěže olomouckého arcibiskupa dra Prečana umístil na prvé místo mši »solemnis« (1939) Viléma Blažka, dílo - jak se ukázalo - z. moravských církevních skladeb nejvýše pronikající - za ním na druhém místě vystupuje Josefa Kubenky »Missa B-dur Sursum corda«, práce velmi závažná. Projevové prostředky jsou tu vesměs novějšího střihu (vzpomeňme takového místa »cuius regnicc s celo,bónovou stupnicí), sloh je smíšený, polyfonie ustupuje trochu do pozadí. Ve způsobu ztělesnění slovního podkladu, myšlenky, projevuje se u skladatele přemýšlivost, nepřebírá se prosté 70 | ||||
|