|
| ||||
| ||||
|
domí vrací se z Prahy na rodnou půdu domažlicky'ch lesů, které tak vroucně vždy miloval, jen aby tam již zemřel, Dr A. GStz.
Zpověd' umělce, Tím umělcem (přímo řekněme mnohostranrS~ m) je L u d v í k Ku b a. Referuje o tam Božo Lovrič jak následuje: »Vy se divíte, že tolik pracuji a tvořím, a že jsem v neustálém shonu, jako kdybych se .byl vsadil, že v plodnosti předstihru dokonce i Vrehlického a Dvořáka. Nedivte se, práce pro mne znamená zapomenutí. Myslím, že je v životě nejdůležitější býti zaměstnán, neuvažovat o otázkách a zjevech, které svým rozumem nemůžeme obsáhnout. Jsou tajemství, která nikdy xnepronikneme, proto raději malujme, pišme, tesejme sochy, stavme paláce a chrámy, abychom zapomněli na svou bídu. Není promne nic horšího než dlouhá chvíle a odpočívání, miluji čin, práci, námahu a pře_ mahání překážek. Pro mne je největším utrpením dívati se se založenýma rukama do prá:zdr.ýho prostoru. Má jediná radost je, když mohu vypinit barvami prázdná platna, ;nebo na bílý, nedotčený papír nahodit slova, řádky. A když i to mě omrzí, chopím se hudby. Harmonisuji nějakou národní melodii a zpívám ji svy"m chraplavým hlasem, abych vycítil všechnu něhu těch (písní, složených neznámými hudebníky, snad sedláky, ženci nebo tanečníky, mladíky, flamendry. Raduji se, obejmu-li pohledem všechny ty své krajinky, portréty, kresby, knihy a noty, které jsem po léta tvořil a psal, abych unikl zoufalství a dodal vzpruhy svému vzletu a snům o dokonalosti. Avšak umění je dlouhé, život krátký, ars longa - vita brevis! Je třeba spěchat a dát ze sebe i posledrí krůpěj potu a své vše národu. Posílit jej! Umění je útěchou, jako modlitba. Když maluji, vlastně pěji chválu Stvoi•iteli. Slavím Ho štětcem a barvami. Když píši, rozmlouvám se svými bliž nimi, abych jim řekl, co mi leží na srdci; a skládám-li, cele se oddávám procítění a nadšení, abych se zbavil zemské tíhy. Vznáším se na ki•ídlech, jsem prost všech zármutků a starostí, - Národní umělec Ludvík Kuba, dosud mladík 851etý, zaslouží si bližšího poznání od každého Čecha a Slovana. Poznárú to zprostředkuje způsobenv vyčerpávajLcím abšíxmá publikace pod názvem »Ludvík Kuba, malíř«. Vydalo ji nakladatelství Jaroslav Janeček, Bubeneč 442. -r. Kněží v Cyrílskýoh Jednotách. S potěšením sledujeme četné ty zprávy výroční i o výborech v Cyrilských Jednotách. Téměř v každé je jméno duchovního, at jako předsedy, či rádce anebo pěvce. Tak je to správr. , ba nutné. Kněz jako sluha oltáře má rozhodné slovo o všem, co úkony při oltáři provází, tedy i o zpěvech liturgických. Při moudré kázni a v duchu přátelství v Jednotě jsou zajisté všichni vděčni společným a vzájemným radám, zkušenostem a předpisům. Pak jistě by se nemohlo státi ta, co se stalo nedávno v jednom chrámě, že při tichém requiem byla zpívána lidová vánoční píseň. Slovo uznání nebo pochvaly -duchovního účinkujícím působí velmi povzbudivě, ba snad má i větší cenu, než hmotná odměna. Taková radostrAá spolupráce v Jednotách poslouží jejich vzrůstu, je-jich významu a vážnosti, a hlavně snahám a práci pro čest a slávu Boží. Marie Lišková. iTmrtí. Neúprosná smrt navštívila během jedno-ho roku po třetí F. J. C. u sv. Prokopa na Žižkově. Dne 3. února 1948 zemřel rejzasloužilejší člen, p, Edvard Trojánek, oficiál finančního ředitelství v, v. Clenem jednoty byl ad r. 1900, ještě před postavením kostela sv. Prokopa. Byl stejné horlivým zpěvákem na kůru jako jednatelem F. C. J. Nedostižný byl v získávání činných i přispívajících členů. Svým milým způsobem získal Jednotě četné mecenáše. Ač odkázán jen na malý služební plat, hradil mnohé spolkové výdaje ze svých skromných prostředků. Jeho ztráty želí též ostatní katolické spolky na Žižkově. R. i, p. A. K. Hudební skladatel jest od první doby svého vývoje tak cele napiněn podstatou hudby, že po pravdě již nepotřebuje pro svou tvorbu vnějšího sluchu; slyší vnitřně, jako vidí niterně z?ýtvarný umělec. Estetik o Beethovenovi. Listárna redakce PT čtenářům sdělujeme, že ministerstvo infor- prosí o laskavé zapůjčení žesťových .partů ke mací snížilo pro náš časopis příděl :papíru; pro- Kubátově »Missa jubilaei« op. 12. _ Uzávěrka to musíme omezit rozsah časopisu. - Redaktor pro příští číslo je do 15. srtma. 72 | ||||
|