|
| ||||
| ||||
|
CYRIL
Časopis pro kotolickou hudbu posvátnou a liturgii v Československé republice ROČNÍK LXXIII 1948 ČÍSLO 7-10 Dr Ant. Skarka: Hymnorum thesaurus Bohemicus, jeho plán a realisace. (Kus národního programu, kus osobní zpovědi) Slovesné i hudební hodnoty naší starší duchovní písně se již dávno uznávají a po-chvalné zmínky o ní (někdy arci též s výhradami podle moderního vkusu) staly se již běžnou součástkou našich literárních i hudebních příruček. Ale přes to, že jsou tato tvrzení správná, jsou to přece stále jenom klišé a fráze, neopřené o doklady a o vlastní zkušenost. Kdo by totiž hledal podrobnější poučení o naší starší hymnografii, nalezl by sice několik významných monografií a statí, jako jsou na př. ze-jména shrnující monografie Zd. Nejedlého, dosud ničím lepším nepředstižené a ne-nahrazené, ale končící se, bohužel, v době rozkvětu husitské hymnografie, a práce Josefa Jirečka, Karla Konráda, Ot. Hostinského, D. Orla, V. Bitnara, E. Troldy, Alberta Pražáka, Jos. Vašici, Frant. Tichého, W. Kalisty, J. B. Čapka, J. Vilikovského, Lud. Haa.na, Jána Mocka, Jána lluroviče, Mil. Pišúta, Iiud. Brtáně, Ph. Wackernagela, R. Wolkana, Jos. Th. Miíllera, G. M. Drevesa, též moje a hojné jiné, a nalezl by v nich sice poučení o některých epochách nebo úsecích a postavách naší starší hymnografie, ale uceleného obrazu o celé její podobě a o celém jejím dějinném vývoji by nezískal. Takové synthetické monografie, bohužel, dosud v našem vědeckém písemnictví nemáme ; je teprve povinností a úkolem české vědy, aby byla napsána. Ještě hůře by náš zvídavý čtenář pochodil, kdyby si chtěl snad tento obraz o naší starší duchovní písni sestrojit sám podle jejích textů a nápěvů. Zase kromě několika roztroušených otisků, leckdy také již nepřístupných v zapadlých časopisech a v rozebraných edicích nebo monografiích, nenašel by ani většího souboru, ani soustavného vydání, ba dokonce ani vhodné anthologie. Musel by tedy podnikati svízelnou pout po knihovnách, archivech a museích a tam teprve shledávat staré rukopisy a tisky a v nich postupně objevovat tyto zapadlé poklady naší slovesnosti a hudby. Kdo by takovou pout vydržel až do konce a brzy se neunavil a v ní neustal? Lze se však naší vědě a našemu národu trvale zříkať těchto hodnot? Bezděky sice, maje na mysli hodnocení především theologické, ale právem a v přeneseném smyslu platně i pro dnešní dny nazval Jan Bohumil My11er, »církve české žitavské kantor«, svůj exulantský kancionál, vydaný r. 1710, »Pokladem zpěvů duchovních«. Pokladem bez nadsázky je naše stará hymnografie, at máme na zřeteli bohatství a množství jejích výtvorů nebo její slovesné, formální a hudební hodnoty, i když se v takovém množství vyskytne ovšem též mnoho bezeennéha kovu a kamení. Ale cesta za tím, co je vskutku drahým kovem a kamenem, stojí za to, a výsledky této pouti a námahy budou skutečnými objevy, které obohatí naši literaturu i hudbu o výtvory trvalé ceny. I tady se ukáží vysoké hodnoty naší staré osvěty, která v lecčems může býti nejen pýchou, nýbrž i vzorem pozdějším dobám i naší přítomné. Nechtěje jako odborník, který si vytkl za vědecký úkol probádati naše starší písemnictví a odkrývati a řešiti jeho problematiku, zabočovat do otázek hudební discipliny, chci v této stati poukázat na potřebu studia těchto hymnologických otázek především se slovesných a literárně-historických hledisek, a nastíniti pro nejbližší dobu pevnou organisaci hymnologického výzkumu a jeho přesný plán, abychom se 73 | ||||
|