|
| ||||
| ||||
|
skladeb anonymních, takže tu uniká i kouzlo osobností a nepůsobí jejich sugesce, není právě práce snadná, že se při ní nedochází hned k snadným a jistým výsledkům. Ovšem naše věda je tím sama vinna, že si tuto práci neusnadnila stanovením přesného badatelského programu, a že se naši badatelé většinou tříštili a od svých úkolů odbíhali, že, nevytrvali při řešení předsevzatých problémů a themat až do konce.
Tak jako většině našich vědeckých disciplin, i naší hymnologii chybí základní požadavek každé úspěšné vědecké práce, dobře zpracovaná h e u r i s t i k a. Chybí do-konce sám základní předpoklad každého bádání, soupis pramenů, pokud možno nejúpinější a nejpřesnější. Pro tištěné kancionály a jiné hymnologické prameny, kterými jsou také drobné letáčky, jarmareční tisky, písňové přídavky v modlitebních knížkách, v traktátech a pod., vyplňuje postupně tuto mezeru »Knihopis českých a slovenských tisků od doby nejstarší až do konce 18. století«, vydávaný za redakce Z d. T o b o 1 k y. Na rukopisné prameny upozorňují pak tištěné katalogy některých našich knihoven, zejména tří předních pražských, Národní a universitní, Národního musea a Metropolitní kapituly. Ale mnohem více je knihoven, které ještě, bohužel, nemají vědecky zpracované katalogy ani tiskem, ani rukopisně, aspoň pro svou vlastní potřebu a orientaci. Hymnologické studium nezáleží však jenom ve shledávání kancionálů, nýbrž především v zkoumání jejich jednotlivých písní, výtvorů namnoze anonymních. Hlavní a vlastně zatím jedinou základní pomůckou, která vedle cenného úvodu s nástinem vnějších osudů naší hymnografie od nejstarších dob až do 18. století, a s poznamenáním aspoň nejdůležitějších pramenů obsahuje také nezbytný rejstřík písní podle incipitů, excerpující některé základní předbělohorské kancionály, je Jirečkova »Hymnologia Bohemica. Dějiny církevního básnictví českého až do XVIII. století«, v Praze 1878 (vlastně samostatný knižní otisk z Pojednaní Král. čes. spol. nauk). Jiný soupis písní, který sestavil Ant. Podlaha a otiskl v »Bibliografii čes. katol. literatury náboženské« 4, 1918, str. 1809—1846, těží jenom z některých kancionálů 19. a 20. století, a pro bádání o starší hymnografii je téměř bez významu. Jirečkova kniha, první pokus proklestit cestu naším hymnografickým pralesem, arci již nyní po 70 letech svého života zestárla a zastarala, metodicky už dávno nevyhovuje; ale poněvadž není jiné náhrady, koná dosud platné služby všem hymnologickým badatelům. Je ovšem nutno její údaje přezkoumávat a ověřovat na originálech; její data a tvrzení nebývají totiž vždy spolehlivá, nebot autoru, který se leckde spokojoval jenom rejstříky písní, jak jsou připojeny ke kancionálům, unikly nezaznamenány ně-které písně a vloudily se i jiné nepřesnosti. Nebývá pro bádání bez užitku, když se její údaje kombinují, přezkoušejí a dopiní některými jinými pracemi, které otiskují také seznamy písní, jako na př. Konrádovy »Dějiny posvátného zpěvu staročeského« 1881, 1893, Nejedlého »Dějiny předhusitského zpěvu« 1904, »Počátky husitského zpěvu« 1907 a »Dějiny husitského zpěvu« 1913, Ďurovičova »Duchovná poezia slovenská pred Tranovským« 1939, Tichého »Československé písně v Moskevském zpěvníku« 1931, Vilikovského »Cantus catholici« (čas. Bratislava 9, 1935), Součkova »Domnělá píseň pražských vyhnanců na Slovensko a její slovenské příbuzenstvo« 1923 a »Rakovnická vánoční hra« 1929, moje články a stati »Několik poznámek k staré české hymnologii« (Listy filol. 60, 1933), »Komenský — básník duchovních písní« (Archiv pro bádání o životě a spisech J. A. Komenského 14, 1937), »Nové kapitoly ze staré české hymnologie« (Sborník filol. XII, 1942) a j. Zato vesměs k ne-potřebě pro praktické badatelské zkoumání jsou obě rozměrnější monografie Orlovy, »Kancionál Franusův« (1922) a »Hudební prvky svatováclavské« (Svatováclavský sborník 1937), které sice pracují s ohromným písňovým materiálem, ale nezachycují jej v rejstřících, takže je zcela pohřben v textu díla. Přes důležitost, jakou si dosud Jirečkova Hymnologia uchovala, ne arci pro své vlastnosti a hodnoty, nýbrž pro málo pokrokový a pružný vývoj naší vědy, nestačilo by, jak se před časem vyskytly neuvážené hlasy, aby se tato kniha prostě přetiskla nebo málo dopinila a poupravila. Nové vědecké požadavky a potřeby i jiné badatelské methody volají totiž po knize zcela jinak pojaté a zpracované. P o t ř e b u j e m e nutně »Thesaurus« české duchovní písně ! Pokud je mi známo, ne-mají takové knihy, vlastně takové hymnologické encyklopedie, ani cizí literatury. Marně se v nich ohlížíme po vzoru, který bychom mohli s prospěchem napodobit 75 | ||||
|