|
| ||||
| ||||
|
vymýtit ani moderní tvorbou, často bohužel úpadkově líbivou, myšlenkově plytkou, kýči bez výrazové jadrnosti a citové upřímnosti starých písní.
»Thesaurus«, jak jsem již připomínkami některých jmen a děl naznačil, zahrne ovšem hymnografické výtvory všech církví a náboženských hnutí a směrů, které se u nás v dějinách vyskvtly, at se již uplatnily svými vlivy v našem kulturním životě trvale nebo přechodně. Právě my, Čechové a Slováci, nesmíme z naší hymnografie a vlastně z celé ostatní literatury a osvěty vylučovat žádný směr a žádnou víru, nebot se sotva kde jinde vyskytne a najde takové vzájemné působení, prolínání, ba přímo symbiosa literárních druhů a směrů, jako v české duchovní písni. Proto se některé duchovní písně objevují v kancionálech všech vyznání, anebo jsou aspoň ně-kterými církvemi přejímány, někdy arci s nezbytnými většími nebo menšími dogmatickými úpravami (na př. v kanciorálech bratrských starší písně katolické, v Šteyerových zase písně bratrské a podobojí). Rovněž nelze v starších obdobích, s jejichž výtvory pracuje »Thesaurus«, rozlišovat a vytřiďovat duchovní píseň českou a slovenskou jako dvě samostatné větve nebo dokonce dva uzavřené okrsky, neboť nikdy a nikde nebylo větší literární vzájemnosti a jednoty mezi Čechy a Slováky jako právě v starší hymnografii. Avšak »Thesaurus« nesmí činit rozdílu mezi výtvory ani po stránce jazykové, totiž musí si všímat výtvorů ve všech spisovných jazycích, které se v dějinné době uplatňovaly v našem písemnictví a pomáhaly je budovat. Přihlédne se tedy i k nejmenší a nejskromnější skupince nejstarších duchovních písní v jazyce staroslověnském, pokud lze o nich s jistotou zjistit anebo aspoň předpokládat, že byly složeny pro naši slovanskou liturgii. Velmi početně a čestně budo ovšem zastoupena v »Thesauru« latinská hymnografie. U ní jediné bude výjimečně nutno přibrat k výzkumu (arci jenom pro rejstříky textů a nápěvů v slovníkové části, ne pro edici textů_) také cizí hymnografii, totiž jenom ty výtvory, které jsme přejímali á které jsou doloženy v našich pramenech (breviářích, misáiech, graduálech, sekvenciářích, antifonářích, tropářích atd.), nebot tato receptivní složka byla jedním z nejvydatnějších vlivů a podnětů, skutečným kvasem pro naši poesii, spoluvytvářela naše písemnictví, především zase hymnografii. Vyskytne se též menší vrstva německých duchovních písní, totiž těch, které pro své německé souvěrce, žijící na našem území, přejali, přeložili nebo složili a vydali Čeští bratří. Netřeba však přihlížet k polským bratrským zpěvníkům, nebol ty u nás zůstaly prakticky neznámy, a jsou vlastně překlady českých bratrských kancionálů. Svou přirozenou povahou a svým významem arci nad všechny tyto skutečnosti vynikne duchovní píseň, skťádaná v českém jazyce. V ní tkví jádro i síla »Thesauru«, jeho vlastní bohatství i krása. Všimněme si nyní podrobněji směrnic a pravidel, jak by měly býti, vybudovány jednotlivé části »Thesauru«. Ten musí býti. tak zpracován a vybaven, aby vyhovoval i nejnáročnějším badatelským požadavkům a stal se spolehlivým základem a východiskem pro podrobnější speciální bádání a výzkumy, průpravou pro budoucí zevrubné dějiny české duchovní písně. Povaha látky i její zpracování si vyžadují, aby p r v n í t h e o r e t i c k á č á s t »T h e s a u r u«, totiž h y m n o 1 o g i c k ý s l o v n í k, byla rozvržena do několika dílů. P r v á k n i'h a by byla b i b l i o g r a f i c k ý m p o p i s e m zachovaných (t. j. v mezích lidských možností, badatelských schopností i stavu našich nynějších vědomostí zjištěných a poznaných) hymnologických pramenů, rukopisných i tištěných. Nutno prozkoumat všechen dostupný materiál až do r. 1800 (někde i s přesahy do dalších století, jak jsem se již o tom zmínil), a to nejen hlavní kancionály, většinou i svou vnější úpravou objemnější a typograficky nebo malířsky a písařsky representativní svazky, nýbrž též drobné nenáročné tisky, často nevzhledné a zapadlé, jakými jsou na př. proletářsky vyhlížející jarmareční tisky; ale bude třeba prozkoumat též prameny, které zdánlivě, arci bez bližší prohlídky, s hymnografií nesouvisí, jako rozličné náboženské příručky, na př. asketické spisy, modlitební knížky, traktáty, postily atp., neboť často bývají k jejich vlastnímu jádru připojeny jednotlivé písně nebo i skupiny písní, nejednou celý menší kancionálek. Bibliografický popis musí býti co nejpečlivější, nejpřesnější a nejzevrubnější: musí tedy obsahovat nejen obvyklá bibliografická data (jako věrnou reprodukci titulu, počet stran nebo listů, formát knihy, vyjádřený nejlépe rozměry ne celých stran, 77 | ||||
|