|
| ||||
| ||||
|
které bývají často silně přiřezány, nýbrž rozměry popsané plochy u rukopisů a tiskového zrcadla u tisků, popis typů a typografické nebo malířské výzdoby, druhu not a pod.), ale také údaje, kde a v jakém stavu jsou popisované knihy uchovány, jakou mají knihovní signaturu, obsahují-li nějaké přípisky (zejména o provenienci a majetnické) atd. Avšak z čisté oblasti knihovědné bude muset i tento bibliografický popis zabočit už zčásti také na území literární historie tím, že si povšimne též vnitřního uspořádání kancionálů, totiž jejich jednotlivých kapitol nebo oddílů a thematických skupin, jsou-li arci v popisované památce zjevně vyznačeny. Tím vynikne
u jednotlivých kancionálů jejich výstavba, celkový rozvrh látky, roztřídění repertoáru, vlastně i obratnost nebo bezradnost pořadatelské ruky. Pokud jsou pak prameny (kancionály) opatřeny předmluvami, jak bývalo ve starší době zvykem, musí se tyto předmluvy rovněž znovu vydat, neboť namnoze obsahují data velmi důležitá pro hymnologická bádání, jako na př. předmluvy bratrských kancionálů (zejména Rohova z 1541, Šamotulského z 1561, Komenského z 1659), Jana Táborského z Klokotské Hory při vydáních písní V. Miřínského r. 1567, Jana Musophila Soběslavského při kancionále z r. 1585, Valentina Polona Pelčického 1582, 1584, Tobiáše Závorky Lipenského 1606, Jana Rozenpluta 1601, Jiříka Hlohovského 1622, M. V. Šteyera 1683, 1687 a d., Václ. K. Holana 1694, Jos. Božana 1719, Václ. Kleycha 1717, 1722, 1727, Jiřího Sarganka při lipské Cithaře 1737 a mnohé jiné. Aby se umožnila přesná kontrola a zejména usnadnilo přesné určování kusých a porouchaných tisků, které se snad objeví ještě později po vydání »Thesauru«, a aby se zároveň také oživily výklady a popisy vlastním názorem, je nutné reprodukovat všechny titulní listy a u významných pramenů rovněž i ukázky několika stran. Také rukopisy musí býti zastoupeny vhodnými reprodukcemi. Jako nejvhodnější řadící systém nevolil bych pro tento bibliografický svazek abecední princip, totiž podle názvů jednotlivých kancionálů, jak jsou vyznačeny na titulních listech, anebo jak se vžily u anonymních a kusých děl, zejména rukopisných (na př, Jistebnický kancionál, Chrudimský graduál, Franusův kancionál a pod.), nýbrž řadil bych popisované kancionály a spisy chronologicky. Mnohé prameny, zejména rukopisné, nemají totiž vlastní původní tituly a názvy, u některých unikátních tisků se zase titulní listy ztratily. Zato však lze většinu děl určit podle doby jejich vzniku, totiž kdy byla napsána (s pomocí paleografie) anebo vytištěna (s pomocí datovaných předmluv, kolofonů a jiných prostředků, na př. typologie). Tímto chronologickým uspořádáním vynikne také rozvoj naší hymnografie v jejím časovém sledu, ukáží se doby hymnograficky plodné a zase hubené. Abecední ukazatel vzadu usnadní pak hle-dání podle titulů a vžitých názvů. Na jiné okolnosti, které lze v pramenech zjistit a které nebývají zrovna podružného významu pro hymnologické bádání, upozorní pak seznamy písařů, tiskařů a tiskáren, umělců, kteří se zúčastnili výzdoby kancio nálů, míst, kde se vyskytují písařské dílny a tiskárny, autorů, pořadatelů a vydavatelů kancionálů, mecenášů, kteří dali kancionály zhotovit, nebo aspoň přispěli na úhradu jejich nákladu a pod. Doporučovalo by se také, aby se ke každému popisovanému kancionálu připojil aspoň drobným úsporným tiskem abecední seznam písní podle incipitů, zkrácených ovšem na nejnutnější míru, jaké je potřebí pro srozumitelnost a k nalezení písně v dalším svazku, rejstříku textů. Tak by hned také názorně vynikl, aspoň ve zkratce, písňový repertoár popisovaných děl. Každé bibliografické heslo bude kromě nutného číselného pořadí obsahovat též zkratku, pod níž se bude pro úsporu místa dále citovat popisovaný pramen v rejstříku textů a nápěvů. Abecední seznam zkratek, nutný nejen při chronologickém řadění, nýbrž i podle jiných principů, odkáže pak k pří-slušnému bibliografickému popisu, který vysvětlí, co zkratka znamená, a poučí o tomto prameni. Vlastní a hlavní částí prvého dílu »Thesauru« bude jeho d r u h á k n i h a, r e j s-t ř í k p í s ň o v ý c h t e x t ů, který se pro obsažnost zpracované látky najisto ne-směstná do jediného svazku. Jeho základní organisační jednotkou jsou hesla, řaděná podle incipitů písní v abecedním pořadí. To je jediný možný způsob, jak se lze v hymnografickém pralese se zdarem orientovat. Ovšem proti našemu Jirečkovi i proti cizím hymnologům Fischerovi, Miillerovi, Julianovi, Chevalierovi a jiným, kteří rovněž sestavovali podobné hymnologické rejstříky a příručky, musí býti tato 78 | ||||
|