|
| ||||
| ||||
|
hesla zpracována zcela jinak, a to tak, aby zcela vyčerpala všecky hlavní údaje o každé písni, nutné pro vědecky založené hymnologické studium, a zároveň zachytila v hlavních datech ve zkratce historii každé písně, lépe řečeno schematický obraz této historie, opěrné body pro její sestrojení.
Podle mého mínění, jak jsem problém promýšlel — a budu vděčen za každou upřímnou kritiku a zlepšující radu — musí každé heslo přihlížet k desíti hlavním údajům, které arci nebudou u všech písní zastoupeny v piném počtu a v stejném rozsahu. Základem každého hesla bude nejstarší zjištěná podoba písně. Její incipit měl by při nejideálnějším popisu uvádět celou první sloku, v níž by se kolmými nebo šikmý-mi čarami ( 1 / ) upozorňovalo na její metrickou strukturu. Kdyby snad ohledy na náklad »Thesauru« znemožňovaly spinit tuto podmínku, bylo by se při citaci incipitu spokojit aspoň takovým kusem věty, který by dával smysl a byl syntakticky uzavřeným celkem. Starý pravopis by se arci zde i v jiných citátech převáděl do našeho systému, ale zachovávaly by se všecky jeho charakteristické znaky a také původní kvantita. Zřejmé tiskové nebo písařské chyby opravovaly by se bez poznámky. Kroině incipitu musí každé heslo zaznamenávat také nadpis, kterým je píseň v prameni opatřena, a uvádět thema písně nebo oddíl a skupinu, kde je v kancionále zařaděna anebo kam thematicky náleží (adventní, vánoční, postní, velikonoční, o svatých — při tom ovšem i o kterém světci — o posledních věcech člověka atp.). Rovněž je nutné se zmínit, zdali je skladba v prameni notována nebo zapsána a tištěna bez notace (zde v rejstříku textovém stačí pouhá poznámka: Notace; Bez notace). Při slovních odkazech na vzor nápěvu (»Zpívá se jako: ... « a pod.) musí se uvádět i tyto údaje, a co je přitom třeba, vysvětlovat (»Touž notou«, »Notou na listě ...« a pod.), aby bylo zcela jasno, pokud to jde zjistit (vyjma tak široké a neurčité odkazy, jako »'Má svou známou notu« a »Obecní notou«), jak se měla píseň zpívat. Některé z těch-to odkazů stanou se totiž také samostatnými hesly, arci velmi neúpinými a kusými, nebot o existenci některých písní se dovídáme jenom z těchto odkazů na vzor nápěvu, kdežto jejich texty jsou zatím nezvěstné. Každá píseň musí být určena též metricky zjištěním počtu slok a jejich strofické-ho sčhematu obvyklými značkami a schematy (na př. 4a 8b 4a 8b RO lOc 5d) ; při-tom je však třeba upozornit na rozličné odchylky a nepravidelnosti, na př. v nedodržení počtu slabik, v rýmové osnově a pod. Nesmí se zapomínat ani na jiné formální a komposiční zvláštnosti a znaky, jako je akrostichon, telestichon nebo mesostichon. Akrostich se přepíše v své původní podobě, jakou má v rukopise nebo v tisku, tedy starým pravopisem a se všemi svými zvláštnostmi, na př. ROZGNA BYSTRžGCKA (t. j. Rozína Bystřická), a upozorní se na jeho poruchy, byla-li snad skladba později upravována nebo jinak nespolehlivou tradicí porušena. Pokud bude možno zjistit, a to bude též jedním z hlavních úkolů tohoto hymnologického průzkumu, uvede se, zdali je skladba původní nebo přeložena. U původních se připomene autor, jestliže je znám nebo se dá určit, u překladů se pak vyznačí také incipit originálu, jeho původ nebo autor a ovšem český překladatel, u úprav cizích textů zase jejich upravovatel. — Konečně se chronologicky vyznačí všecky prameny, v nichž byla píseň zjištěna. Prameny se budou citovat stanovenými zkratkami. Každý tento pramenný údaj měl by podle možnosti uvádět také v závorce příslušnou stranu, kde je začátek písně v originále, a hlavně všecky odchylky od archetypu, arci jenom stručně, heslovitě, zejména změnu původního incipitu, krácení nebo rozšiřování textu, jeho jiné úpravy (jako na př. přemisťování původního pořadí slok, zařadění do jiné thematické skupiny, porušení akrostichu, jiné odkazy na vzor nápěvu atp.). Přehlednost těchto hesel musí být usnadněna jejich typografickou úpravou, kterou bude třeba promyslit teprve až při definitivním zpracování pro tisk. K ní arci bude také náležet nutné výrazné očíslování hesel pro snadnější manipulaci při odkazování a citování. Nebudou se ovšem číslovat rozpisy a odkazová hesla, rovněž u latinských a německých písní skladby přejaté, cizího původu, nýbrž jenom skutečné písňové jednotky, aby se »Thesaurem« také přesně statisticky zjistilo, kolik skladeb naše hymnografie vytvořila. Ale kromě tohoto generálního rejstříku vyžadují si orientace i potřeby vědeckého bádání, aby byly pořízeny ještě stručnější a přehlednější speciální rejstříky. Z nich 79 | ||||
|