|
| ||||
| ||||
|
tříku nápěvů, ani pro jejich výzkum. Ostatně všecky tyto problémy si už také dávno promyslil a vyřešil zesnulý D r V 1 a d i m í r H e 1 f e r t, profesor Masarykovy university, a zanechal ve své vědecké pozůstalosti přesné směrnice i hotové vzory, jak se má tento oddíl »Thesauru« zpracovat.
Ale tyto slovníky, bibliografický, textový a nápěvový, jsou jenom částí »Thesauru«, a to theoretickou; jeho d r u h o u č á s t, řekněme praktickou, vypiní pak ř a d a e d i č n í, totiž v y d á n í p í s n í, textů i nápěvů, které nám byly výzkumnou látkou pro prvou slovníkovou část. . Ani tato ediční skupina, která ve své konečné podobě bude vskutku knihovnou o mnoha svazcích, není prosta problematiky, a její uskutečnění je složitější, nežli by se na pohled zdálo nepoučenému laikovi. — I když si shledáme a připravíme všechny texty písní, nestačí je prostě vydat tak, jak jsme je nashromáždili, vzájemně porovnali, opatřili poznámkami a sestrojili jejich různočtení. Jde tu totiž především o základní princip, jak tyto tisíce písní vydat, aby přitom nevznikl nežádoucí chaos, nýbrž vynikla vývojová struktura duchovní písně, a to její pohyb a životní osudy v čase, ale zároveň také aby nebyly setřeny její obrysy ideové, její odlišný charakter podle náboženské příslušnosti, podle skladatelských individualit i podle sociálních poměrů, a aby se na těchto předpokladech a na tomto pozadí uplatňovaly také výrazně znaky jejích literárních a hudebnícYi forem. Ačkoliv »Thesaurus« usiluje o zjištění a prozkoumání co největšího počtu písní, přece si musí uložit dobrovolnou zdrželivost, a nesmí býti ovládán p ř e 1 u d e m 1 á t-k o v é ú p l n o s t i, přeludem, který se nakonec stává skutečným hrobařem vědeckého bádání, neboť stálé vědomí, že jsme ještě nezjistili všechen materiál a neprozkoumali jej do nejmenších podrobností a možností, vede nakonec ne k nutné vědecké skromnosti a opatrnosti v úsudcích, ale př imo k bázni vůbec něco publikovat, ba do-konce vůbec něco vytvořit a napsat, a končí v naprosté tvůrčí nemohoucnosti a bez-radnosti, v neužitečné neplodnosti, v odumření pro vědecký pokrok. S tímto vědomím, že nikdy nelze badateli shromáždit všecek materiál a tím méně jej prozkoumat, zejména ve starších obdobích naší literatury kuse zachovaný a nadto nepřístupně rozpty" lený nebo zapadlý, musíme si vypracovat tak pružný plán »Thesauru«, aby jej bylo stále možno v budoucnu doplňovat. Proto i tuto ediční část »Thesauru« bylo by dobře zorganisovat jako knižnici o několika hlavních svazcích, které by se neuzavíraly, nýbrž poskytovaly možnost dalšího navazování a rozšiřování. Pro zvláštní povahu duchovní písně, která především uplatňuje tendence náboženské, a to v rámci církví, jimž je určena, doporučuje se zvolit pro tyto edice hledisko konfesijní, ale kombinovat je zřeteli a principy chronologickými a literárně-historickými (jako jsou na př. literární epochy a směry, thematika a pod.). Některé takové vyhraněné skupiny vytváří ostatně již sama logika přirozeného vývoje naší duchovní písně: tak na př, větší uzavřený celek — uvnitř arci zase podrobněji rozlišený a členěný -- tvoří předhusitskě období s písní konfesijně u nás jednolitou; teprv husitská reformace vnáší sem třídící princip konfesijní, ačkoliv leckde navazuje na staré gotické formy, domýšlí je a dovršuje, ovšem někde též popírá a boří, staví nové. Musí tedy husitská hymnografie tvořit vlastní celek, neboE je principem vývojově důležitým. V jiné takové vyhraněné typy se seskupí výtvory hymnografie bratrské, utrakvistické, katolické, Iuterské, baroka katolického a evangelického (exulantská píseň), osvícenské a josefinské epochy a pod. Vydání písní v »Thesauru« má totiž poskytnout ucelený obraz o naší duchovní písni, a to v její možné úpinosti v celém dějinném vývoji od nejstarších dob až do sklonku 18. století, někde arci s nutnými přesahy do 19. století. Proto se tu nesmí zvoliti ani princip abecedního řadění textů podle incipitů písní, který byl nejvýhodnější a jediný možný v části slovníkové, ani jiných třídicích hledisek, k nimž jsme rovněž v slovnících přihlédli, jako na př. řadění písní podle strofiky nebo thematiky, ani prostého seřadění podle vzniku, tedy principu chronologického. Vznikly by sice takto také zajímavé skupiny a přehledy, ovšem určené už spíše pro speciální badatelské zájmy a studium, anebo pro pohled úmyslně jediným směrem zaostřený, jediný znak, jedinou složku naší duchovní písně zvětšující a zdůrazňující. Žádoucí vývojový obraz byl by tím arci rozmazán. Nelze však užíti ani nejjednoduššího principu, jak se vydávají díla moderního písemnictví, totiž edice podle autorů. Větši- 81 | ||||
|