|
| ||||
| ||||
|
— $2 —
noduchosti. jakou antická hudba beků se vy znamenávala, jež tedy svědči o jejím původu na východu řeckém. Objem hlasu není větší nad kvartu, která stále se opakuje, aby mysl prosicích vždy více se roznítila k důvěrné prosbě, sestupujíc pokaždé od nejvyšší noty a ustávajíc konečně na povýšeném základním tunu hypojasticicé toniny, o niž dokladá Witt kdesi ve Fliegd. B1. f. kath. Kirchm. 1870., že dávno vymřela před vynalezením harmonie. I dodržují dozvuky fiuály c déle, jako pevná důvěra u vyslyšení proseb také v srdci zboiném dlouho doznívá. A jak mocně jímají duši kře4raua l Ký div, že se jimi předkové naši k vítězným bitvám rozněcovali! I stojí tato píseň před námi, jsouc v pravdě unicum (je diná) toho druhu, jako žulový antický sloup, jenž hlásá dobu již dávno vymřelou a stojí jako mezník na rozhraní dvou tisíciletí, od sebe velice se lišících smýšlením a výrazem myšlének. A tato piseíi velepamátná to jest, již sv. náš patron Vojtěch v této formě po zemích českých zavedl a rozsířil. To jest ono slovanské ,Kyrie eleison", jemuž náš sv. velepastýř vymohl papežským indultem v liímč, by smělo v kostele svat. Víta denně se zpívati, a jež i sám nadal odpustky čtyřiceti dnů pro ty, kdož nábožně je budou zpívati. Ký div tedy, že tento hymnus národa českého, jenž byl svědkem i dob jeho pohanských, přes všecky věky po veškerém národě se rozšířil a provázel jej věruě a mocně ve všech strastech i slastech jeho, nikdy nezanikaje. Zajisté i tento hymnus všenárodní nemálo přispěl k zachráněui národa českého v bouřícli přehrozných! A hle, tat zásluhou sv. Vojtěcha! Mnoho písni smetly bouře časové s po-vrchu veřejnosti a byt i ještě někde v zákoutí byl se ten neb onen skvost zachoval, však národ ho více nezná. To platí najmě o písních doby nejstarší. Ale však píseň svatého Vojtěcha nikdy nebyla v prach zapomenutí smetena. Jakou měrou byla mezi Čechy vždy rozšířena a oblíbena, obšírně vypisuje Bule lucký v ,Rosa bohem." 2) A muich břevnovský di hned na počátku svého výkladu: ,Doufati lze, že pro zásluhy jeho (sv. Vojtěcha) potrvá tato píseň až na konec času. Dobře to znamenáme z toho, že arcibiskup stále přikazuje na synodách pražskýcic, aby lid po farách jeho diecése zpíval tuto píseň o všech nedělích a hlavních svátcích v kostelích, což se stálá též při processfcb, při mši a před kázáním z rozkazu jeho i podle starého a chvalitebného obyčeje." Sám sv. Vojtěch horlivě II. str. 58 s1. Zde též výklad mnicha bí• vnovského. se zasazoval o její rozšíření, vlastnoručně ji napsal, odpustky nadala duchovenstvu kostela u sv. Víta do opatrován) poručil. A papež Jan 1V. dovolil r. 992 sv. Vojtěchu, aby se zpívala tato píseň také ,iuter missarum solemnia", tedy i při mši sv., což nám nebude nijak s podivením, uvážíme li, že všecken zpěv bohoslužebný byl tehdáž výhradně latinský, tak že podobné písně národní ujiného národa v oné době ani neznamenáme. Kromě toho Bolelucký vypravuje,3) že metrop. církev pražská ode dávna zpívala tento hymnus u hrobu sv. Vojtěcha, majíc jej za nejvydaGnějši prostře-dek k vyproseiií deště na Ilospodinu. I do-kládá, že až na jeho časy se tak děje zvláště v čase velikonočním a o všech nedělích a svátcích po zpívané mši sv. Proto i stalo se, že v neúrodném roce 1667, když nebe jako uzavřené deště nevydávalo, mandátem arcibiskupské konsistoře přikázáno bylo, aby tato píseň při procesí po celé zemi se zpívala spolu se svato - váelavskou.4) Za tou příčinou zuovu vydal tehdejší děkan sv.-vitský Sebastián Zbraslavský ze Sva tavy tento hymnus česky a latinsky, spolu se svato-václavským.5) Však i mimo službu Božf zpívával lid český svůj hymnus od prvopočátku při nej rozmanitějších příležitostech, jako: při volbě a korunování knížat a králů, při volbách biskupů a arcibiskupů a při jiných veřejných slavnostech. Zvláště zalíbílo se předkům našim zpívati ji zaníceně před bitvou a nemálo se jí právě k statečnosti rozněcovali a nikdy bez úspěchu. Tak stalo se v krvavé bitvě Čechů proti německému králi Lotharovi u Chlumce roku 1126, že čeští vojínové volali k Hospodinu tak dlouho o pomoc zpěvem: „Kyrie eleison” (hájek dí; „hospodine po-miluj ny "), až jim dal Bůh zvítěziti nad nepřátely. (Contin. Cosmae I. str. 286.) A před bitvou neméně krvavou, již podstoupiti bylo Přemyslu Otakarovi Il. proti mocnému Bélovi uherskému ruku 1260 u Kressenbruuu, když Lechové začli mocným hlasem prozpěvovati píseň svat. Vojtěcha: aj, tu splašili se koně Ma(farů, tak že začali utíkati dříve ještě, než vojska uepřátelská se srazila. I stala se jest toho dne porážka Maďarů veliká. (Ibid. 1. str. 404.) Podobně stalo se v bitvě, kterou svedl Vilém 'Lajíc z llasenburka proti míšeňským Němcům r. 1318. Svolav všecky náčelníky svého vojska kázal jim sestoupiti s koně a prve o pomoc Boži volati. i započal sám mocným hlasem píseň sv. Vojtěcha. A pora- 3) L. c. str. 97- 1) Dr. Alois Klár v alman. Libuša r. 1858 str. 379. '') L'olelucký R b. I!. U7. | ||||
|