|
| ||||
| ||||
|
1719; Ant. Koniáš: »Citara Nového Zákona«, 1727, 1738, 1746, 1750 a d.; »Kancionálek historický«, 1712; »Kancionálek«, vytištěný v Praze u K. Frant. Rosenmiillera; »Kancionálek«, vytištěný u Fických a Hladkovských dědičů roku 1767; J. V. Paroubek: »Žalmy«, 1736; Tomáš Fryčaj, kancionály z let 1788—1839; Jiří Třanovský: »Cithara Sanctorum, 1659; J. A. Komenský: »Kancionál«, 1659; Jan Th. Elsner: »Kancionál«, 1753 a 1783; »Kancionál«, vyt. u Mich. Hartmana v Žitavě 1685; J. Myller: »Poklad zpěvů duchovních«, 1710; V. Kleych: »Evanjelický kancionál«, 1717, 1722, 1727; G. Petermann ml.: »Hospodina srdcem i rty chválení«, 1748; Jan Blazius st.: »Jadro«, 1720, »Apatečka«, 1739, »Rozkoše nové«, 1743 a 1779, »Písně labutní«; Eliáš Mlynárových: »Duchovní života studnice«, 1731, »Písniční knižečka«, 1702 a 1731; Matiáš Markovic: »Jelen dychtící«, 1746, »Řvání jelenovo«, 1747; Matěj Bodo: »Zvuk evanjelium«, 1743; »Kancionálík«, 1757; »Ruční kancionálik«, v Laubně 1749, v Prešpurku u S. P. Webera 1790, v Prešpurku u F. J, Patzko 1790, v Prešpurku u K. G. Lipperta 1800.
Bibliografický popis kancionálů a hymnologických pramenů bude svěřen knihopisným odborníkům, především Dr F r a n t. H o r á k o v i, který se osvědčil při zpracovávání Tobolkova Knihopisu, a M i r i a m D a ň k o v é, úřednici Národního musea v Praze, která již vypracovala zevrubnou monografii o bratrských tiskárnách a jejich činnosti. A konečně ještě jeden problém, sice poslední, ale nutno jej už nyní rozřešit, ne-chceme-li se spokojit jen tím, aby celý »Thesaurus« zůstal jenom v rukopise: kdo se ujme nakladatelské stránky celého podniku a zajistí, že »Thesaurus« bude moci vyjít tiskem? Slovníková část mohla by být za příznivých pracovních podmínek a kulturních okolností připravena pro tisk aspoň do pěti let. S některými edicemi, ze-jména kde je problém potud zjednodušen, že se vydává dílo jediného autora, a ne anonymní kompilace, mohlo by se začít ihned, na př. s » Piesničkami«, 1501, Strejeovými »Žalmy«, Michnovými a Bridelovými skladbami, po případě s Komenského »Kancionálem« 1659, který je sice určen pro Veškeré spisy J. A. K., ale mohl by vyjít společně v nich i v rámci »Thesauru«. Bohužel dosavadní moje zkušenosti nekreslí zatím optimistické závěry. Brzy po květnové revoluci jsem dokončil a pro tisk připravil vydání všeho, co vytvořil Komenský v hymnografii, jeho děl původních i překladů (jenom úpravy cizích starších skladeb byly záměrně vypuštěny a zůstaveny pro edici »Kancionálu« 1659 ve VSJAK), a to nejen skladeb zcela nepochybných jako práce Komenského, nýbrž i takových, u nichz je autorství pravděpodobné anebo zatím pochybné a sporné. Toto vydání jsem opatřil úvodní studií »Komenský jako hymnograf a jeho místo v dějinách české duchovní písně«, první studií, která byla u nás o tomto thematu napsána. Vydání textů je pak doprovozeno poznámkami namnoze objevnými, neboE jsou v nich zjištěny předlohy, jichž Komenský při své hymnografické práci, zejména v překladech, použil, rozebrány písně metricky a zjištěny jejich strofické formy a sledován osud Komenského ducliovni poesie (ovšem zkratkovité) v dalších kancionálech až po dobu současnou. Chtěl jsem touto knihou, kterou jsem věnoval památce svého hymno-logického spolupracovníka prof. Dr Vladirnira Heiferta, jehož ztráta dosud není oželena a nahrazena, dáti vzor, jak by se měly památky tohoto druhu vydávat. Její vědeckou hodnotu uznala též Národní rada badatelská a poskytla mně na její vydání značnou peněžitou podporu z Masarykova fondu pro podporu vědeckého bádání. A přece marně hledá tato kniha nakladatele. Totiž hledala, ale když jej našla, nelze uvolnit papír na její tisk. - Ale i kdyby snad byla tato zkušenost předzvěstí, s jakým »zájmem« se v budoucnu setká náš »Thesaurus«, přece jsem se rozhodl, že jej dokončím. Už pro samu radost z té práce, z toho postupného zdolávání překážek, jaké literárnímu historikovi po-skytuje sotva jiné bádání nežli hymnologické. A věřím, že i sám sebraný materiál a jeho rukopisné zpracování, dokonce i pouhý soupis písní, bude výmluvně dokazovat, že jsme měli velkou a slavnou literární i hudební minulost, a zároveň snad i to, že také přítomná česká věda zná své povinnosti k tomuto odkazu a že má odvahu k monumentálním podnikům, k takovým dokonce, jaké dosud nemá žádný jiný národ na světě. 89 | ||||
|