|
| ||||
| ||||
|
děl, co takový učitel uměl, když sám jej učil, jak zápasil v nepovinném předmětu varhanách, zpěvu, dokud byl na ústavě, a jak pak měl úspěšně zastávati místo varhaníka a říditi církevní zpěv. Že tím církevní a kostelní hudba upadala, bylo samo-zřejmé. Janáček těžce nesl tento úpadek chrámové hudby, zvláště však nedokonalé ovládání varhan a neznalost zpěvu kostelního a chorálu, nebot tehdy byl horlivým zastáncem reformního hnutí církevní hudby. Proto pojal již tehdy úmysl zříditi školu, kde by byli vychováváni a odborně vzděláváni varhaníci, jak tomu bylo v Praze. A proto viděl Janáček svůj velký úkol zříditi takovou hudební školu v Brně. Tuto myšlenku pojal již roku 1878, jak se přiznává: »... a 12. června 1878 pojal jsem myšlenku se svou logikou spojů harmonických založiti učiliště, varhanickou školu v Brně. Tou theorií, Dr Hostinským, Dr Kaufmannem, profesorem Orlem příznivě přijatou, rostl význam školy. Utvrzen Helmholtzovými studiemi o pocitových tónech, hájil jsem poznané pravdy harmonické na mnou s pomocí Dr Illnera, E. Schulze, P. Zeiberta, P. Chmelíčka založené varhanické škole.« S touto myšlenkou vracel se roku 1880 Janáček ze studií v cizině a zakládá r. 1881 s v o u varhanickou školu pod záštitou Jednoty na zvelebení církevní hudby na Moravě v Brně, které bylo povoleno dne 29. března 1882 otevříti varhanickou školu.
IŤčelem Jednoty na zvelebení církevní hudby na Moravě bylo čeliti úpadku chrámové hudby, a jako nejúčinnější prostředek viděla Jednota ve zřízení varhanické školy, která by vzdělávala a vyškolovala dokonalé varhaníky a ředitele kůru. Její učebná osnova dobře ukazuje, co Janáčkovi tanulo na mysli, když varhanickou školu zřizoval. Nechtěl jen varhaníky, ředitele kůru, choralisty, ale všestranně vychované a připravené osvětové pracovníky, kteří by vedli osvětu a kulturní výchovu v malých střediscích, obcích a městečkách. A navíc chtěl vychovati i theoreticky a komposičně vzdělané hudebníky, kteří by se samostatně pokoušeli o skladbu duchovní i světskou. Neměla by to tedy býti škola s úzkým zaměřením chrámové hudby, ale učiliště, které by svým významem nahradilo i vysoké hudební školy, jak je poznal v cizině. Varhaník nebo ředitel kůru, který z jeho školy měl vyjíti, neměl pohlížeti na svůj úkol jako řemeslník, který odehrává v kostele svou povinnost, ale který by svou iniciativou sdružoval kolem sebe mladší generaci bud ve sboru výhradně pro chrámovou hudbu, nebo pro pěstování vážné sborové literatury, malé orchestrální sbory bud' hudby žestové nebo symfonické, tak aby vytvářel pro další osvětové snahy oporu. Proto také přizpůsobil svůj učebný plán ve třech ročnících na předměty čistě theoretické (nauku o harmonii, o formách, o skladbě) a praktické — nástrojové (hra na housle, varhany, klavír, klarinet, lesní roh) a zpěv chorálový a sborový. Všichni posluchači byli povinni poslouchati přednášky o dějinách české hudby, psychologii a akustiku. Svoje přednášky opíral vždy o nejnovější poznatky vědecké jak akustické, tak psychologické, a rozšiřoval je o nové poznatky fonetické ze studia mluvy, zvuků a šelestů, i z nejnovější literatury hudební. I když mnohý posluchač nemohl postačiti osvojiti si Janáčkovu theorii nebo ji pochopiti i s doplňky, kterými svou theorii zdůvodňoval, přece alespoň byl uveden do nových směrů a dána mu příležitost zamýšleti se o nových zvukových kombinacích, o novém hudebním výrazu a rytmice. Janáček svou theorií, která mnohé pobouřila, a které tak mnozí upírali oprávněnost a možnost podle ní komponovati, dokázal, že netřeba se opírati o vzory nám cizí jak notou, tak duchem, a že je možné vytvořiti si theorii ryze naši, slovanskou, vyšlou z citu a duše i rytmu slova, řeči. A ve své nejvyšší třídě komposiční, kde vedl mladou svou generaci skladebňým principem komplikačním, který se blížil již vědeckému nazírání o skladebném tvoření, ponechával posluchačům úpinou volnost hudebního projevu a slohu. Varhanická škola prodělávala svou učebnou osnovou několikeré změny, ale v žádném svém poslání se nikdy neodchýlila a vždy hleděla býti ústavem nejmodernějším. Proto také byla od svého za-ložení až do postátnění (1919) a přeměny v konservatoř iniciátorkou všého hudebního života koncertního vedle Filharmonické besedy brněnské svými komorními koncerty, sonátovými večery i velkými koncerty symfonickými a kantátovými. A o to vše se staral Janáček jako učitel, ředitel, dirigent, sólista i doprovazeč. Tak nabádal, učil a ukazoval svým svěřencům na škole, co má býti varhaník, ředitel kůru, osvětový pracovník a snad i budoucí ředitel hudební školy na menších centrech. Je snad nyní dostatečně patrno, jaké vysoké poslání Janáček určil varhanické škole brněn- 99 | ||||
|