Hudební kurs OJC pro řádové sestry
Ročník: 1948; strana: 104,
Přepis ke stažení ve formátu MS Word [0 kB]

  PŘEDCHOZÍ   zobrazovat jako obrázky [jpg]      NÁSLEDUJÍCÍ  
menal jízlivě: »Ja, bylo by to dobre, kdyby někdo jiny to nebyl dříve napsal.« Byl to totiž on sám, který dříve tohoto způsobu použil. Jeho lašský přízvuk přibarvil leckterý jeho kritický výrok do sarkasmu. To se často jevilo i při posudku žákovských skladebných pokusů, kdy svou nespokojenost vyjadřoval slovy: »slama« nebo »písek«.

Veřejného koncertního života brněnského, kromě vlastních koncertů lužáneckých a ve varhanické škole, se neúčastnil, ba ani divadlo nenavštěvoval. Jak prohlásil, ne-chtěl být ovlivněn skladbami. Jak bezpečně vím, neslyšel v době mého působení v Brně ani Dvořakovu »Rusalku«. Byl-li to nedostatek, jímž jeho tvorba byla ochuzena, jest ovšem otázkou. Chtěl býti svým a takovým také do své smrti zůstal. Jeho tvorba byla různě přijímána, příznivě i odmítavě. Není však sporu o tom, že svou hudbou dobyl a okouzlil mnoho srdcí mladých umělců.

Adolf Cmíral: Hudební kurs OJC pro řádové sestry.

Když se vynořila myšlenka hudebního kursu pro řádové sestry, vyslovovaly se mnohé pochybnosti o jeho zdaru i o účasti na něm. Proto tím více byli pořadatelé potěšeni, že byla účast řádových sester opravdu velmi značná, ačkoli byly účastnice toliko z Čech, jen s malou výjimkou několika sester z Moravy. Počet přihlášených účastnic převyšoval číslo 70, což svědčí o skutečném i vážném zájmu našich ženských klášterů o dobrou duchovní hudbu a správné její pěstování.

Kurs se konal v krásném sále Státní konservatoře hudby v Rudolfinu v Praze ve dnech 17.—19. srpna 1948, a byl rozvržen celkem na 24 hodiny. Tedy denně se konaly přednášky po osmi hodinách, což je jistě velmi namáhavé, zvláště uvážíme-li, že to bylo v době horkých dnů srpnových. Program cvičení a přednášek byl tento: Církevní a duchovní hudba a Motu proprio (Msgre J. N. Boháč). — Cyrilské jednoty a jejich poslání (Jaroslav Dušek). — Liturgie (P. M. Schaller). — Gregoriánský chorál (P. C. Stavěl). — Pedagogická praxe (Adolf Cmíral).—Dirigování a nácvik sboru (Jaroslav Dušek). — Varhany a doprovod (J. Trumpus). — Dějiny duchovn í h o z p ě v u [s ukázkami gramofonových desek (Dr L. Vachulka) ]. — S l o v a písní a texty kancionálů (Albert Vyskočil). — Dobrá a špatná duchovní hudba (Adolf Cmíral). — Harmonická náplň staré i nové duchovní hudby (J. Včelák).

Již z tohoto výčtu přednášek je zřejmo, že v tak krátké době bylo možno dotknouti se jen stručně nejdůležitějších otázek církevní hudby. Plán byl jistě založen i myšlen dobře, ale jeho realisace se musila spokojiti tím, že především vzbudila a prohloubila za j e m, který je vskutku nejcennějším výsledkem kursu. Ičastnice, které přivedla do kursu láska ke zpěvu a hudbě, jistě si odnesly mnohé cenné podněty, jichž mohou ve své praxi na chrámových kůrech úspěšně užíti. Nebylo ovšem možno, aby vlastnímu praktickému výcviku (hlavně v intonaci, dirigování, přednesu skladeb, zpěvu chorálu, vařhaním doprovodu, pedagogické praxi) se věnovalo v tak krátké době více času. To velmi dobře vystihly účastnice, když v závěrečné debatě zdůraznily, že by v práci počaté v tomto prvém kursu mělo býti pokračováno v kursech dalších, jež by se měly zaměřiti k živému praktickému výcviku. Rozličné obtíže, jež jsou v podstatě na všech kůrech ženských klášterů stejné, daly by se postupem doby dobře odstraniti dalšími hudebními kursy. Tak na př. věnovalo by se více času správnému nácviku duchovních písní lidových i skladeb umělých, kde jsou často přehlíženy důležité technické požadavky bezvadné intonace, správného tvoření tónu, pěkné výslovnosti, vhodně volené hlasové polohy písně atd. Ředitelky kůrů nejednou zápasí s technikou taktování a dirigování.Lde je potřebí aspoň nejnutnějšího vyškolení dirigentského. Význačnou součástí chrámové praxe hudební je dobrý doprovod jak písní lidových, tak i umělých skladeb liturgických, gregoriánského chorálu i všech drobnějších.skladeb k mimoliturgickým pobožnostem. V neposlední řadě záleží také na vkusném preludování a přiléhavé improvisaci. Každý chrámový sbor by měl projíti soustavným školením v intonaci, rytmu, přednesu. K tomu všemu vede pedagogická praxe, neboť každá ředitelka kůru je vlastně zároveň také učitelkou

104
  PŘEDCHOZÍ        NÁSLEDUJÍCÍ