|
| ||||
| ||||
|
svých sborových pěvkyň. Má tedy taková účelná pedagogická praxe základní význam pro výchovu dobrých zpěvaček. Na našich kůrech ženských klášterů bývá často vy-nikající hlasový materiál, který je nutno správně vésti, aby se zvukový půvab co nejlépe uplatnil. Reditelka kůru, která rozumí hlasu a sama je zpěvačkou, jistě hlasy svého sboru šetří a nepřepíná jejich možností. K technickému výcviku rytmickému a intonačnímu se druží soustavný výcvik sluchový, který má pro sborovou praxi ne-malý význam. To vše jsou jen v náznaku složky pedagogické praxe ředitelky kůru v ženském klášteře.
Nelze pochybovati o tom, že vůdčí činitelé chrámového zpěvu v našich ženských klášterech mají k pravému umění zdravý poměr. Přesto však je třeba ve všech našich chrámech a tudíž i na kůrech ženských klášterů bojovati proti hudebnímu braku, který je u nás rozšířen více, než je zdrávo. Dokladem toho jsou mnohé bez-cenné a sentimentální písně lidové, které kazí vkus zpívajících i naslouchajících. Rovněž umělé skladby, zaznívající s našich kůrů, nemívají vždy bezvadnou úroveň uměleckou. Otázka dobré a špatné hudby netýká se pouze skladeb světských, nýbrž také děl církevních. Jako nepatří do chrámu špatný obraz, nevkusná socha, tak se k provedení při bohoslužbě nehodí ani bezcenná píseň lidová nebo chatrná hudba umělá. Zde jsme u otázky výchovy hudebního vkusu nejširších vrstev lidových, neboli není lhostejno, provozují-li se v chrámech skladby dobrých nebo špatných kvalit hudebních, a není také bez výchovného významu, věnuje-li se církevní hudbě náležitá péče v reprodukci či hraje-li se a zpívá ledabyle. S kursem byla spojena výstavka hudební literatury hudby duchovní i světské, jíž lze užíti v ženských klášteřéch. Bylo tu sneseno dosti značné množství skladeb, určených především ženským sborům. Podle zájmu, jemuž se tato výstavka těšila, lze soudit, že spinila svůj úkol. — Také živé provedení církevních skladeb s gramofonových desek, vybraných Dr L. Vachulkou a provázených jeho krásným výkladem, vzbudilo oprávněný zájem právě tak jako všecky přednášky theoretické, podávané zajímavě všemi ostatními přednášejícími. Velmi dobrou vyspělost reprodukční prokázal sbor sester účastných v kursu tím, že velmi rychle nacvičil několik skladeb, jež byly za hudebně vkusného a pohotového řízení S. M. Lucie Podroužkové provedeny při závěru kursu v chrámu Páně u Voršilek. Podle úsudku všech přednášejících v kursu WC byl zájem řádových sester vskutku velmi krásný. To však byl pouze začátek. Hlubší výsledky se mohou dostaviti teprve tehdy, bude-li v počaté práci pokračováno. A myšlenka povznesení chrámové hudby v ženských klášterech, kde je tolik dobrých hudebních podmínek, stojí za to, aby se jí věnovala všestranná péče. Dr Ladislav Vachulka: O české hudbě církevní. (iŤryvek z přednášky v kursu pro řádové sestry) Obraz české hudby církevní je ve svých počátcích dán zpěvem cyrilometodějským, který se dostává na konci prvého tisíciletí do naší vlasti s příchodem křesEanství z Byzance. Z K y r i e e 1 e i s o n s litanií ke Všem svatým v jazyku církevněslovar_-ském, kterou lid slýchal na Levém Hradci, v mariánském kostele na Hradě pražském nebo na Sázavě, se vyvinula v 11. století nejstarší česká duchovní píseň lidová »Hospodine, pomiluj ny«. Mezi litanické písně patří i polská »Bogarodzica« z konce 10. století, připisovaná polskými hudebními vědci sv. Vojtěchu jako česká »Hospodine, pomiluj ny«. Ve 14. století se stala píseň součástí korunovačního řádu českých králů a tím byla zařaděna do liturgického úkonu, který se konal při mešní oběti. Spolu s příbuznou písní »Svatý Václave«, která je o sto let mladší, jsou plody umění románského. Době předhusitské patří dále lidové duchovní písně »Buoh všemohúcí« a »Jezu Kriste, ščedrý kněže«, které bylo dovoleno zpívat v kostelích r. 1406 synodou pražskou. Tak byla u nás uzákoněna účast lidu zpěvem při bohoslužbě již před re-formací. Obrovského rozkvětu došla církevní hudba v době Karla IV. Po zpěvu husitském a českobratrském, který jmenovitě uchoval generacím příštím 105 | ||||
|