|
| ||||
| ||||
|
mnohou starou českou lidovou duchovní píseň, která by byla jistě zapomenuta, ujala se soustavné péče o duchovní hudbu v nejširších vrstvách lidových l i t e r á t s k á b r a t r s t v a, jejichž mimořádný význam v dějinách naší hudby je stále ještě pině nedoceněn. Byly to pěvecké družiny laiků, kteří soustavně pěstovali hlavně vícehlasý zpět latinský i český podle notovaných sborníků. Měli podle cechovního zřízení vlastní artikule, samosprávu, jmění a v kostelích zvláštní kůr, a požívali všude veliké vážnosti. Svým mecenášstvím umožnili rozvoj písařských a malířských škol, dávajíce pořizovati nádherně iluminované sborníky. Období renesanční polyfonie uzavírá jeden z popravených českých pánů na Staroměstském náměstí, K r y š t o f H a-
r a n t z P o 12 i c a B e z d r u ž i c, jehož slavná pětihlasá mše vyšla v edici »Cyril«. Hned na prahu období generálbasu má česká hudba velikého mistra, který po válce třicetileté významným způsobem zasáhl do českých kulturních dějin: byl to jindřichohradecký rodák A d a m M i c h n a z O t r a d o v i c, který tvořil nejen barokně velkolepé skladby oratorní, jak dosvědčuje slavná »S v a t o v á c 1 a v s k á m š e«, nýbrž napsal lidu i prostou českou písničku na vlastní původní verše, kterou pomáhal udržet čistý český jazyk právě v dobách, pro život národní tak vážných. Jeho sbírky »Česká mariánská muzika«, »Svatoroční muzika« a »L o u t n a č e s k á« obsahují soubor skvělých českých písní, z nichž mnohé znárodněly a jsou v lidu živé dosud. Na skvělý zjev Michnův navázaly další české edice, které vyvrcholily ve S t e y e r o v ě k a n c i o n á 1 u. Barokní hudba církevní je u nás representována tvorbou řady českých mistrů známých i neznámých, jejichž díla většinou neprávem odpočívají v prachu archivů odborně uspořádaných i za-nedbaných, nebo jsou v naprostém neporozumění odevzdávána na sběr starého papíru! Skladatelská škola P. Bohuslava Matěje Černohorského, celé skladatelské rody, jejichž příkladem je slavný r o d B r i x i ů, duchovní hudba figurální 18. století, kdy naše země byly zvány konservatoří Evropy, naplňovala české kostely, a nezaslouží si nespravedlivých odsouzení, která platí až přelomu století 18. a 19., kdy úpadek hudby byl zaviněn surovými zásahy josefinskými do českého života, zejména zrušením literátských bratrstev a násilným přerváním domácí tradice, jmenovitě v oblasti hudby církevní. A tuto situaci zachránila obětavá práce českých kantorů — zapadlých vlastenců typu J. J. Ryby — kteří za varhanami venkovských kostelíčků udrželi nepřerušenou kontinuitu českého hudebního života až do doby Smetanovy a Dvořákovy. C e e i 1 i á n s k é h n u t í se pak snažilo navázat na dávné tradice, a i když se dopustilo některých omylů, které přinášela chrámová reforma i v oblastech mimo-hudebních, jmenovitě výtvarných, přece znamenalo mnoho pro vývoj hudby církevní. Svou záslužnou činností pomáhá zvýšit též obecnou úroveň hudebního vkusu, zaviněnou hlavně úpadkem hudební výchovy školské, O b e c n á j e d n o t a e y r i 1- s k á, která pečuje v přítomnosti o církevní hudbu v naší vlasti. Stanislav Vrbík: Improvisace v chrámové hudbě. Nezasvěcenému působilo by toto označení rozpaky nebo by vedlo k mylným závěrům, poněvadž duchovní hudba má svůj vznešený cíl, je vymezena nejen v obsahové nápini, ny"brž i sleduje motivickým obsahem cesty k dosažení Absolutna, a je podrobena přísným zákonům tvořivosti — není tedy ničím provisorním, prozatím-ním, dočasným nebo nepřipraveným, bezplánovitým. A přece improvisace na var-hany v liturgické hudbě jsou velmi důležitým činitelem ve výstavbě chrámu zbožnosti, úcty a oslavy Nejvyššího. Charakter chrámové hudby je dán od případu k případu nejen liturgickým obdobím, nýbrž i povahou jednotlivých svátků, významem obřadů a jejich stupněm. Velebný ráz hudby velikonoční se liší od jasu zpěvů vánočních, melodie mariánské něžnou prostotou a lyrismem kontrastují s intonací hudby smuteční nebo motivy svatováclavskými, nadějepiná touha adventních ferií nebo kající prostota všedních dnů svatého postu je v protikladu k slavným a vznešeným tónům pontifikálního ritu o Božím narození nebo o slavnosti Vzkříšení. 106 | ||||
|