|
| ||||
| ||||
|
Dr Antonín Čala: Závaznost předpisů o posvátné hudbě.
Poněvadž předpisy o posvátné hudbě jsou několikerého druhu, je třeba zmínit se o závaznosti každého druhu zvlášt. 1. Závaznost papežských předpisů v Motu proprio Pia X. a v apoštolské konstituci Pia XI. a) Pius X. v úvodu ,Motu proprio" z 22. listopadu 1.903 praví, že předpisy, které jsou v něm uvedeny, jsou z á k o u e m, zavazujícím celou Církev : „A tak z vlastního popudu a úmyslně vydáváme tuto svou I n s t r u k e i, které jakožto p r á v n í m u z á k o n í k u p o s v á t n é h u d b y z pinosti své apoštolské moci udělujeme z ávaznost zákona, a tímto svým podpisem přikazujeme všem, aby byla velmi pečlivě zachovávána.” Z toho je tedy zřejmé, že ,Motu proprio" Pia X. zavazuje celou římskou Církev a všechny diecése bez výjimky. Jakmile je církevní zákon vyhlášen (nyní se to děje v Acta Apostolicae Sedis) a poznán, začíná zavazovat, není-li v něm jinak stanoveno, za tři měsíce po uveřejnění v „Acta Apostolicae Sedis”. K jeho závaznosti v diecési není třeba vydávati prováděcí nařízení. (Sr. CJC, can. 9.) Jako jiné církevní zákony, tak i zákony o posvátné hudbě zavazují v e s v ě d o m í, t. j. pod hříchem, jehož závažnost se měří podle závažnosti látky, o kterou jde. b) Závaznost předpisů Pia XI. v Apoštolské konstituci z 20. prosince 1928 je zřejmá také ze slov, jimiž papež zakončuje tuto konstituci: „To nařizujeme, prohlašujeme, uzákoňujeme rozhodujíce, že tato a.poštolsl,-á konstituce má a bude míti stále platnost, přes jakákoli odporující ustanoveni. Pročež nikomu nebudiž dovoleno tuto konstituci Námi uver"ejněnou porušovat anebo ji svévolně odporovat.” 2. Závaznost předpisů o liturgické hudbě, které jsou obsaženy v liturgických knihách. Poněvadž posvátná' zpěv je integrální částí liturgie, všeobecně rubriky, které se ho týkají, jsou p r e c e p t i v n í, a nikoli pouze direktivní.l ) Rubriky, vzaty všeobecně, nejsou předpisy, které by mohly být podle libosti bud' zachovávány, nebo nezachovávány, nebo libovolně upraveny, nýbrž jsou to předpisy, zavazující ve svědomí, t. j. zavazující pod hříchem. Tak učí moralisté všeobecně. Na př. známý moralista Merkelbach o tom píše: „Závaznost zachovávati obřady (rubriky) je ze svého druhu vážná, takže přisluhovatelé (u o 1 t á ř e i n a k ů r u) jsou ve svědomí a pod hříchem zavázáni zachovávat obřady (rubriky), ať předepsané pro celou Církev, či pro některý kraj... I když je vyloučeno pohrdání a pohoršení, h ř e š í ti, kdo bez spravedlivého důvodu vynechávají nebo mění ob-řady (na př. vynechají-li Introit), těžce nebo lehce, podle Látky."2) 3. Závaznost předpisů, které jsou vydány posvátnou kongregací obřadů. Posvátná kongregace obřadů jedná jménem a mocí samého papeže. Tedy její autentické dekrety „mají touž moc, jako by byly vydány přímo papežem, třebaže o nich nebyla učiněna žádná zmínka jeho Svatosti” (2916). Dekrety kongregace o posvátné hudbě zavazují všechny ty, pro ně ž jsou dány. a) Formálně všeobecné dekrety zavazují všechny, jichž se týkají. b) Partikulární dekrety zavazují pouze ty, pro něž jsou dány; a jsou-li to dekrety milosti (decreta gratiae), nelze je aplikovat na jiné.;) Jestliže partikulární dekrety prohlašují, ž e n ě k t e r á p r a x e m ů ž e b ý t z a c h o v á n a nebo že j i a 1 e s p o ň t r p í, pak mohou být přeneseny na podobné případy v jiných krajích, není-li jisto, že posvátná kongregace chce ono řešení omezit 1) Sr. C. Callewaert: Liturgicae institutiones. Tract. 1. Brugis 1925, str. 111, n. 129, 30, b). 2) B. H. Merkelbach: Summa tlzeologiae moralis. Parisiis 1933, sv. 3, str. 93, č. 106. 3) Ale deklarace indultu mftže být aplikována také na jiné, jak odpověděla kongregace obřad$: AUbi idem indultum, ibi eadem declaratio (3933). 108 | ||||
|