|
| ||||
| ||||
|
_ 95 —
síce v slohu ušlechtilém, jež však nejapnými ozdůbkami opatřila doba copařská. Skrze tropy se texty nepřiměřeně pro-dloužily. Konečně i jadrnost a hloubka textů velikou vzala skrze tropy pohromu. Tropy zhusta se tváří, jakoby byly výkladem textů liturgických ; jak mělké ale to výklady, jalo zbytečné a prosaické mnohdy parafráse! To-li má býti na ozdobu tajemných textů, na oslavu svátků a slavností? Missály římské zvlášt po sněmu Tridentském všecky taková přívěsky vymftily právem ; Um zachovala se u textů liturgických starobylá jadrnost a krása. V fámě vůbec tropy nebyly oblíbeny jako v jiných krajinách. V missále římském, tištěném za pontifikátu Pavla III. (t 1549) v Loyně, nalezá se dle kardinála Bony tato poznámka před tropy: „Sequuntur quaedam devota verba super Kyrie eleisou, Sanctus, et Agnus Dei, ibi ob nonnulorum sacerdotum pascendam devotionem posita, licet non siní de Ordinario Romanae Ecclesiae, tamen in certis Missis ibidem annotatis licite dicenda.” Papež Mikuláš V. (-j- 1455) rozkázall, aby Gloria na svátky Marianské tropy proložené v kapli jeho se neříkalo, ani nezpívalo („ne in sua capella diceretur " Bona, Rer. liturg. lib. II. cap. 4. §. 6.).1) Kardinál Bona podav dle Pamelie několik interpolovaných Gloria dokládá po nich toto: „Non desant alia exempla, sed ista su- pecftua sunt, ut quisque aguoscat temerario quorumdam ausu, seu potius simplicitate, ac T) Missály Pražské z počátku 16. století Gloria toto interpolované ještě mají. Vytisknouti je dal také Bona 1. c, jakož i Raym. Schlecht, Oefd)id)te ber Sird)enmttfií pag. 46. zelo qui non erat secnndum scientiam, ínserta haec Angelico bymno fuisse, quae Ecclesiasticam bravitatern minime redolent, cultumque divinum nou augent, sed dimiuuunt.” (Rer. liturg lib. II. cap. 4. §. 6. na konci). Také Bona vytýká tropům, že jsou na újmu velebnosti církevních textů (non redolent ecclesiasticam gravitatem) a že jimi služby Boží se nezvelebují. Ostrým soudem učeného kardinála stíženi jsou také svévolní opravovatelé (?) a mčnitelé posvátných obřadů za duů uašicli. Přísně může se jim vytýkati: cx) Že nemají dokonce k tomu práva, aby liturgické předpisy v čemkoli měnili ; jich počtnáuí jest tedy opovážlivá smělost (temerarius ausus). /3) Že nemají k tomu ani povoláuf, ani schopnosti. Snadno bedlivou úvahou lze po-znati, že církev i v liturgii Duchem Svatým vedena jest. Do velebné budovy liturgie cirkevni zasahovati rukou necvičenou, bez důkladného liturgického vzděláni, jest pošetilosti velikou (simplicitas; zelus, qui non est secnndum scientiam). Jestliže pak opovážlivá smělost a nadutá nevědomost dají se do dila, ký div, že objeví se výsledek, jenž není ani slaný, ani mastný (insulsum — praví Bona), čímž Bohu se ne- -slouží, ani lidu nepros: ěje. Zprávy denních listů o některých slavnostech poskytují na to hojnost dokladů. Úkolem jednoty Cyrillské také jest, aby v liturgii, v konáni sv. obřadů u nás vesměs všude místo nerozumu opanoval rozum, což se stane, budou-li údové jednoty sami šetřiti bedlivě liturgických zákonů církevních a jiné k pinění zákonů těchto naváděti. Církev áffil, aby c bovanei semináí u' učili se zpěvu, Sněm Tridentský o seminářích chlapeckých mimo jiné toto nařídil : ,(Pueri) grammatices, CanfUs, comput.i ecclesiastici, aliarumque bonarum artium disciplinam discent." (Sessio XXIII. de Reformat. cap. 18.) Nemalou zajisté váhu sněm přikládal zpěvu, an výslovně ustanovil, aby chlapci v seminánářích vedle jiných uměni prospěšných zvlášt také zpěvu se učili. Majt-11 semináře chlapecké býti semeništěm kněží řádných, nesměji zajisté u vzděláni literním zpěv snad úpině zanedbávati. To příčilo by se jak úkolu seminářů chlapeckých, tak i zřejmému nařízení církevntmu. Zcela duchem cfrkevnfm vedena byla synoda Pražská r. 1605 za areibisknpa Zbyiika Berky nařizujíc : ,Minoribus Ordinibus non initientcr, qui in cantus peritia versati non fucriut° ; o vyšších pak svěceních: ,Cnm lis, qui ad ordines majores a,sumi volent, ab examinatoribus experimentum fiat, an in cantus peritia sint versati ?" 1) Konečně dokládá o seminářích cblapeckých synoda Pražská provinciální c r. 1860: „Magnopere etiam proderit curare, ut pueri a teneris annis cantum ecclesiasticum et rituum ac caeremoniarum formas ediscant.” 1) Synodus archidioecesana Pragensis anno 160:' cap de Ordine. Máme vNdání z r. 1762. Citáty uvedené nalézti lze tam na str. N9., pak 101 | ||||
|