|
| ||||
| ||||
|
reformy chrámového zpěvu založil pěveckou školu, kterou po dvě leta systematicky cvičil s výsledkem velmi uspokojivým. Ku cti občanstva zdejšího budiž podotknuto, že za šlechetnou snahu a poctivou přičinlivost nedostalo se mu nevděku, tak že dostatečné podpory a kýženého úspěchu docliázel. Doslýcháme, že v témž duchu v novém postavení pokračuje. Škoda, že blahodárné působení jeho u nás tak krátkého trvání bylo. Blahodárné a šlechetné působení zachováno bude u vděčné památce.
Z diCCése Budčj oViel~é. Z Tábora. (Staročeský Kancionál z r. 1587.) Jako Jeremiáš na slavné dny zbořeného Jerusaléma, tak já bohiě zpomínám na dny Eezenské a s tíží jen obracuji zrak a sluch svůj na mazlánka l.ostelnflio zpěvu moderního a na lidi, jimž v tomto babylonském zajetí tak velice se líbí. Ku cti naší diecése sděluji, že z diecése budějovické, co nyní vím, byli jsme předce aspoň tři v iteznč, a sice: p. Jiskra, řiditel kůru z Přeštic, a mimo mne též vys. důst. kanovník Králík z Budějovic. — Sděluji něco o jednom staročeském kancionálu zdejších literátů. Jest 39 ctm. dlouhý, 271/i ctm. široký. Na jednom z předních listů jest psáno zvláštními podivnými literami: „Letka Panie 1587. Kancionál Czeský k clivale Pana Buoha panum Literaturo czeskym kuru prosteho na nowe kruclite ode mne Stanislava Kantora dokonaný ke czti chwale Božii. Amen.” — V předmluvě (dedikaci) 1. P. 1588 pánům ,Thabořauům" dí „soused Stanislav Kantor”, že „sebral tento kancionál písní jak výročních slavností, tak i jiných obzvláštních svátkův, též také i každé neděle na evangelium píseň jednu i druhou, počnouce od první neděle sv. Trojice, až do neděle čtyrmecitmé, pro sprostný obecný lid.” — Obsahuje však i dvě písně čtyrhlasné pro ,discantus, altus, tenor a bassus." Ku konci jest jedno celé Rekviem čili mše zádušní; všecko česky psáno. — Dle abecedního pořádku jest písní 98, nejsou však číslicí tou všecky jednotlivé písně udány, jichž jest více. Noty jsou vesměs chorální, velké, hranaté, černé nebo bílé; liniový systém čítá ó řádek. *) K. Z Vodňan. Horlivý přítel reformy zpěvu církevního K. Konrád, gymnasiální katecheta Táborský měl při poslední schůzi katolicko-politické jednoty, která ve Vodňanecli konána jest, důkladnou řeč o důležitosti opravy zpěvu chorálního a liturgického ve vlasti naší i po-vzbuzoval přítomné velmi četně shromážděné účastníky, zejmena duchovenstvo a učitelstvo, aby se kleslého zpěvu chrámového ujali a ku velkému prospěchu života náboženského a mravného jej obnovili. Důmyslná řeč vzbudila všeobecnou pozornost, i zdá se, že nebude bez výsledku. Neb hned druhého dne na to odbývala se porada u p. děkana Mosteckého s tamějším řiditelem kůru p. Jelínkem, výtečným virtuosem na housle, jenž za Piče varlianickou školu absolvoval, zdali by se v záležitosti té dalo něco vykonati. Jako všudy vyskytlo se i zde mnoho překážel., zejmena proti opravě zpěvu lidu. Prozatím tedy usnešeno se, že počne p. řiditel kůru reformu se zpěvem vícehlasným, dle rady K. Konráda s mešními skladbami Greithovými, s lauretánskými litaniemi od Witta a s chorálními responsoriemi mešními. P. řiditel přislíbil, že se postará i přičiní, aby počátek opravy byl zdařilý. Pan děkan, jemuž na zvelebení kostelního zpěvu velmi záleží, ujišEoval, začne-li reformovati p. Jelínek, že jiní řiditelé kůrů ve vůkolí půjdou. za ním. Dejž Bůh! **) — V sousední Soběslavi jde zase dobře zpěv literátský, méně však zpěv umělý při vší horlivosti vel. p. Pokorného, ač i sám p. děkan velmi přeje reformě kostelního zpěvu. ***) Z arcidiecése Olomúcl~é. Z Roštína v Kroměřížsku. (Také k o u s e k r e f o r m y.) I u nás pod horami Marsovými počínáme nahlížeti, že to s hudbou chrti movou dosud na kůře téměř každého i sebe skromnějšího kostela šeredně vládnoucí jinak býti musí. NeboE duch času nynějšího i v ohledu tomto žádá své právo, jakéž i zde zvítěziti musí nad řádem vše útlé a něžné zle rušícím. Copařství a zlozvyky v mohutně posvátnou hudbu chrámovou se drze vedravší nutně odstraněny, z kořene vymý těny býti musí, nemá-li velebnost tak důležitého činitele u Bohoslužby, totiž zpěv, zprostředkovatel to téměř citů pozemčanův s oněmi nebes Pána všemocného, nejen značnou bráti škodu, nýbrž opačný dosíci účel. A že účelem tímto jest převznešeným způsobem oslavovati Boha a Jej poctíti tou měrou, jal.áž jemu co vševládnoucímu Pánu a Otci přísluší, kdož mnedle chtěl by toho popírati? — Nuže dbejmež *) Opětně prosím velebné kněžstvo a pány řiditele kůrů, v jichžto chrámech se staročeské kanciorály zachovaly, aby nám k umožnění důležitého badání v oboru staročeského chorálu podobné popisy laskavě zasílati ráčili. VždyE se po venkově zachovalo až dosud veliké množství kancionálů, — bohu-žel v prachu kostelních skříní a farních i klášterních knihoven zahálejících a nepovšimnutých. A předce jsou to nejskvostnější památky a chlouba národu našeho. Pozn. red. ") Jen chutě do práce! Všestrannou čilostí doděláme se skvělých výsledků též v oboru církevního zpěvu. Doba naše vyžaduje rozhodnou činnost ve všelikém odvětví života církevního. itádný zpěv kostelní jest mohutnou pákou k oživení víry a k odstranění lhostejnosti náboženské. *'`*) Kde to vězí? Není žádné pomoci? Pozn. red. | ||||
|