|
| ||||
| ||||
|
- 91 -
Methodějské v Čechách bral se k oltáři, aby Pánu Bohu vzdal díky z té milosti, že na přtmluvu sv. papeže Klementa papež Lev %III. oslavil sv. Cyrilla a Methoděje. City, které dnes hýbaly duši vyšehradského probošta Václava ~tulce, hýbaly rovněž útrobami účastníkův v chrámu Páně sv. Klementa shromážděných. Jako v přírodě, jest i v říši duchovní atmosféra, kterou sdílejí všichni. A bylo-li třeba ji roznítiti, zpěv velebný, který k uším ti dorážel, a divadlo, na které u oltáře jsi patřil, dovedly roztáti i ledovou kůru. To i ono bylo mistrným dílem ceny umělecké: zpěvy na kruchtě a krása liturgická u oltáře. Tak jako na kruchtě ti různí blasové v bohaté harmonii brzy se rozcházeli, brzy zase v jedno se pojili, zde a onde podporováni jsouce velebným zvukem varhan a střídajíce se občasně s jednoduchým, za to však libezným chorálem : tak u oltáře sbor různých funkcionářů oltářnich v malebné harmonii brzy se rozcházel v jednotlivé skupeniny, brzy zase v jedno těleso se srážel, jedenkaždý člen vedle svého úkolu předpisy liturgickými zevrubně stanoveného — svorný chorál s bohatou harmonii v dějství přeložený. Nestál zde před oltářem vojensky sestrojený šik služebníků církevních v dlouhé řadě, nýbrž život stále měnivý proudil bez ustáni tím tělesem liturgickým. Vždy jiné a jiné skupeniny se tvořily kolem celebranta vedle zákona stup-nice liturgické od jáhna začfnaje až k akolitovi, který vigilancí stále svítil do knihy kanonu a jako jitřenka celebranta sprovázel opodál v průvodu hvězd ostatních. K velebnému zpěvu, s hůry se ozývajícímu, slušela velebná akce liturgická. Byla to stejnorodá krása toho i onoho odvětví uměni církevního. Za reformou hudby chrámové jde nutně v zápětí stejnorodá oslava liturgická. Zákonodárství církevní jest řetěz. Přetni jeden článek, a jest po jednotě. Články řetězů zasahují do sebe. Zázračná důstojnost spatřuje se ve všem, co Církev stvořila. Zvelebujice jedno, zvelebujeme druhé, třetí a de-sáté. Tak krásná byla ta hudba úkonů liturgických u oltáře, jako to dějství z tónů utkané na kruchtě. Missa „in hovorem Sc. Luciae” se vydařila. Sbor i varhaník čestně vykonali úkol nesnadný. Introitus, Gradnale, Offertorium a Communio zpívány jsou chorálně od sboru bohosloveckého z Graduale Romanum. Introitus se opakoval a při Gradnale i Alleluja dle řádu se zpívala. K úpinosti ani jediná tečka nescházela. Taková jest zpívaná mše svatá! Proč bych zapíral, že tou celistvosti a dokonalosti všeho — zpěvu a liturgie — hluboce byl dojat každý z účastníků. ByIE tosvátek sv. Klementa vzácný, pout semináfská hodna almunátu. Když po skončené pontifikální mši sv. průvod od oltáře kostelem se vracel, zářily nadpřirozeným leskem tváře mnohé. Bylo již po rozmluvě s Beránkem, ale zachycený paprslek světla svítil dále. Za dlouhým průvodem s berlou a mitrou kráčel kmet. Blažený úsměv pohrával omládlou tváří. Obcoval s Bohem a vracel se s hory. Sen mládí se vtělil a zjevil se jemu i národu. Buditeli pocty Cyrillo-Methodějské dal Pán Bůh do-čkati se radosti Simeonovy. V sakristii assistence svatebně oděná kněze, jakž dlužno a předepsáno,z posvátných rouch svlékala, jako před mší sv. jej byla oblékala. Poledne bylo odzvoněno a šlo se společně k rodině — do semináře. Představenstvo stoluje totiž společně s alumny v refektáři, tak že poměr otců k synům i zde jest viditelně vyjádřen. Rektor modlitbu začíná a konči. Dnes ku společnému stolu zasedli dva hosté pozvaní. Radost z kostela přenešená zářila však dále. Po duchovním čtení ze životopisu „sv. Cyrilla a Methoděje” rozvázala jazyky a hrdla. Ladný šumot hovoru důvěrného přerušován jest čas od času zpěvem vlasteneckých sborů. úetný pěvecký sbor alumnů, čftajicf výtečné hlasy, přednášel v přestávkách 4hlasné zpěvy národni, jimiž rozjařeni posléze všichni alnmnové jednomyslně zapěli onu píseň, která tak důležitý úkol konala v době znovuzrozeni národního a tak mocně hýbe srdcem: „Kde domov můj %” Při nadšenosti pěvců, mladistvých, krásných hlasech a výtečnosti akustiky plesáni přibývalo a přešlo v jásot, když za náhlého utišení povstal rektor semináře Dr. Fr. Bauer a výmluvně i nadšeně jal se líčiti příčinu dnešnílio plesu, pro kterou letošní svátek sv. Klimenta nezapomenutelným zůstane všem účastníkům kostelní slavnosti v chrámu Páně na jeho jméno zasvěceném, dvojnásob nezapomenutelným semináři pražskému, že kostel sv. Klemeuta jest kostelem seminářským a pout tato poutí seminářskou; ale nadevše vzácnějším pro letošní velepamátné a požehnané prohlášení sv. Otce, kterým celému světu slaviti velt svátek sv. apoštolů Cyrilla a Methoděje, jejichž zlatým slovem na viru obrácen jest milovaný národ náš. Jim v apoštolské práci řfzením Božím pomáhal svat. Kliment, který, ač sám s nimi v našich krajinách ne-kázal, přece s našimi svatými věrozvěsty po vlasti naší chodil, před nimi půdu připravoval a práci jejich žehnal. Jásá z toho srdce, které dnes vřeleji bije oddaností ka Lvu XIII., že z lásky k nám Slovanům přikázal, aby po celém katolickém světě slavil se svátek slo- | ||||
|