|
| ||||
| ||||
|
- 92 -
panských apoštolů sv. Cyrilla a Methoděje ; jásá srdce, že ku dnešní slavnosti zavítá do středu našeho sám vrchní pastýř náš ; srdce jásá z přítomnosti předního ctitele a buditele Cyrillo-Methodějského n nás, který mši svatou slavil v den společné radosti. Vdp. řečník jal se pak ku konci úchvatné řeči pronášeti pří-pitky na zdraví svat. Otce Lva XIII., Jeho Eminenci vrchního pastýře, a poněvadž nyní pod jedním krovem dva semináře jsou, pražský a vratislavský, též na zdraví nejdůst.-biskupa vratislavského a na zdraví probošta vyšehradského. *) Ze sterých úct hřímalo nadšené : „Sláva 1” Okamžik tento nesnadno lze po-psati. Po chvíli povstal vdp. probošt Štulc. „Starý Cyrillo- Metho dista” mluvil „k mladším bratřím” tim zvláštním způsobem, pro který nemám jména. Pěvec národni mluvil. Rozněcoval v prsou „mladších bratří” a budoucích dělníků na roli dědičné lásku k Církvi a lásku k vlasti příkladem svat. věrozvěstů Cyrilla a Methoděje, jimž život věnoval. Otcovsky se těšil z toho přeutěšeného poměru lásky, který v té rodině seminářské tak sladké ovoce plodí a jehožto pouhý pohled blaženosti naplňuje srdce kněze milujícího. Dával naučeni na cestu života. Nyní rád umře, když vidí na své oči, jaký to zástup nadšených dělníků chystá se k dílu, jemuž směle a s chloubou lze svěřiti pokračováni v dile Cyrillo- Methodějském. Řeč stejně výmluvná, jako úchvatná dovršila radost a vyvolala pravou bonři jásotu. Dnů takových v živobytí se mnoho nevyskytuje. Vypravovatel dvanácte let pod střechou eeminářskou dlel. Hoch tam vešel a kněz odtud odcházel — dne takového však, jako byl svat.- Klementský, nikdy se nedožil. Dny podobné bývají nezapomenutelnými pro celé živobytí. Slavnost svato-Klementská jakož slavně se započala, slavně se též skončila. 0 6. hod. večerní byl prostranný chrám svatého Klementa nábožnými ctiteli přepiněn. Očekávali Jebo Eminenci vrchního pastýře. Chovanci studentského konviktu a bohoslovci drželi otevřenou ulici po kostele od vrat až ku mřížce presbyteria. Jakmile přestoupil práh kostela, vítal jej s choru zpěv ,Ecce sacerdos", bohoslovci přednášený a jedním z nich, který čestně zastává varhanictví, k této *) Zamlčení ještě jednoho přípitku budiž zpravodaji laskavě prominuto. příležitosti schválně složený. Byli jsme mile překvapeni nejnovčjším plodem hudebním svědčícím o snaze opravdivé v oboru přesného slohu církevního. Bohoslovci doprovodili knf žete-arcibiskupa do presbytáře, kde na trůnu po straně evangelnf se usadil. Aluxnni pak rozestavili se po obou stranách, obklopivše takto oltář dvěma věnci. B,yl to rozkošný obraz : pastýř vrehnf obklopený svými alumny. Ze sakristie vyšel pontifikant, ka,novnfk metropolitní kapitoly k'r.Lennefels s příslušnou assistencf a nešpory počaly. Alumni na dva sbory rozděleni zpívali překrásně; cvičeni pěvci byli na kruchtě, ostatní v presbytéři. Na kruchtě zpívány jsou žalmy mužským ětverohlasem ve ,falso bordone" bez průvodu varhan, v presbyteriu pak od velkéko sboru odpovídáno jednohlasně s průvodem varhan. Toto neustálé střídáni se zpěvu umělého se zpěvem jednohlasým velebně účinkovalo. Antifony a Hymnus zpívány na kruchtě chorálně, „Salvo Regina” (auctore ignoto ze XVI. stol.) a ,Pange lingaa" od Gerh. liordule (od něhož i uvedené ,Ecce Sacerdos" pochází), čtverohlasně. Verše Benedicamus a Re,,ponsoria zpívány jsou dole, prvnější od assiatentů pluviály, jak předepsáno, oděných, poslednější od celého sboru. Vše se konalo až do podrob• nostf dle předpisu rubrik. Jako při dopolední mši pontifikální, tak nyní při pontifiálnleh nešporách zpěv byl v rovnováze s aparátem liturgickým. To i ono bylo bezúhonné a dobře připravené. Všichni statečně se drželi, sbor zpěváků s varhaníkem s neobyčejnou obratností si počínajícím, a velký sbor v presbytériu na jedné, akolité a assistenti s druhé strany. Celek byl jednotným dílem nevšední krásy. Lid s patrnou zálibou sledoval pilně velebnou bohoslužbu večerní, v niž vše neslo se jedním duchem. To vše zastali alumni bez všeliké výpomoci. Ukázáno jasně, jak velkých věci lze docíliti při lásce a nadšeni. — Požehnání s nejsvětější Svátosti udělil Jeho Eminence sám a odešel po nešporách v průvodu alumnů do semináře, kde dluuho pobyl a velice uspokojen na Hradčany se vrátil. Tak oslavil seminář den svat. Klementa. Byl to svátek, jakými čas od času milo.tivý Pán Bůh posiluje poutníky, aby pookřáli a po-cítili předtuchu radostí, jakých oko nevidělo a ucho neslyšelo, ale které Hospodin připravil těm, kdož ho miluji. (Dokončeni.) | ||||
|