|
| ||||
| ||||
|
95 _-._ Diecése Litoměřická.
~OZEIa, dne 6. prosince 1880. Již tomu budou brzy dvě léta, co „Obecná Jednota Cyrillská” do života vstoupila Rozhlé(lneme li se po vlasti, shledáme, že v době té počet zřízených farních jednot velmi skrovný jest, Pří-činy toho jsou mnohé, o nichž se tuto rozepisovati nemíním; poukáži pouze na jednu. Dle mébo náhledu kráčelo by se všady rychleji ku předu, kdyby se i „okresní jednoty” zřizovaly V Německu mají mimo „Obecnou Cecilianskou Jednotu” nejen farní, ale i okresní jednoty; a vizme, jaký počet farních jednot již tam jest. — V každém okrese našlo by se několik mužů pro reformu nadšených; ti by svolali ke schůzi kněžstvo i učitelstvo celého okresu, aby jednota okresní se založila. Jakmile by se toto učinilo, pak ve schůzích jednoty této rozšiřovalo by se nejen poznání, ale i nadšení pro reformu; jednota okresní poučovala i pobádala by všady k činu. Nyní není v okresu nikoho, kdo by se věci ujal, kdo by razil činnosti cestu; farní jednoty, jsouce na své okolí odkázány, to nemohou a diecesních posud není. A kdyby jich bylo, pro přílišnou vzdálenost a rozsáhlost nemohly by do všech míst tak účinně zasahovati, jako jednoty okresní."-) — *) Le by zřizován Jednot vikariátníeh velmi užitečné býti mohlo, kdož by o tom pochyboval? Do ústrojí by patřily. Ze známých příčin opomenuto přijmouti je do stanov. Vždyf dostatečně jest znímo, kolikaletého úsilí bylo třeba, než stanovy »obecné Jednoty Cyrillské« v nyn~jším znění potvrzeny lnou. Ostatně ]ze je velmi sna-dno nahraditi, Ncchai nejčilejší a nejvzornějšf „farní ,jednota” ve vikari.ítč koná úřad missionářský v dorozumění, za souhlasu a podpory vdp. vikáře, jakož Cyrillistú v okršlku vikariátnínt žijících, a činností svou stane se ve skutečnosti »Jed-notou vilcariátnf«, byt i toho jména nemela. Vše záleží na nadšeno..-;ti. Kde té není, marné rolání! X/e posud.tak m:ílo »jednot farních« zřízeno bylo, snadno se vysvětluje. Půda dlouho ladem leživší není ještě dostatečně připravena. A pak i odvaliy namnoze se nedostává, Malují se obavy, jichž není, 0 naší farní jednotě podávám tyto zprávy: Z nových skladeb nastudováno a dne 21. listopadu provedeno bylo čtverhlasné requiem od DieUolda; na svátek „Početí bl. P. Marie” chystáme „Dixit Maria” od T3aslera, a na vánoce „Octavi Toni” od Orlanda de Lasso. Obě tyto skladby provozovali jsme již několikráte; máme-li je však opakovati, nesmíme se do nich pustiti bez zkoušek: cvičení dává umění. K dalšímu cvičení dospělých zpěváků připravujeme Palestrinovu „Aeterna Christi munera”, kterouž, dá-1i Bůh, o naší malé pouti na den Bolestné P. Marie, v pátek před květnou ne-dělí provésti míníme. — Farní jednota naše získala letos také jednoho zakládajícího člena v osobě urozeného p, barona Františka z Trautenbergu. — Nyní v adventě kocháme se denně v našich překrásných zpěvích rorátních, jsout zde již od r. 1849 zavedeny; lid je velmi rád pěje a my jen toužebně čekáme na nové a důkladně opravené jich vydání. V. Vaněk, říd. učitel. Při dobré voli možno farní Jednoty zříditi skoro všudy, odkládá se vrak. Odkládáním nikomu není zpomoženo. Pokud „dieeesní jednoty” a to čilé a vzorné zr ízeny nebudou, na kruchtách bude mrtvo. Ot.íčíme se stále v kruhu. Když prusíme, aby »diecásní Jednoty« zřízeny byly, odpovídá se: »Laražte nejprv mnoho Jednot farních!« "L farních olcršlkit pnlc zase na vyzv. ní zní odpovčd: »Pokud diecésní jednoty není, těžko zřizovati farnf! Chceme míti příklad a podporu mravní!« Při takovém negativním smýšlení s obou stran nikam se nedojde. Jednati se musí! 5 odvahou! S nadšením ! L1ouf.íme v Pána Boha, že pomúže na přímluvu svat. Cyrilla letošního roku svatým Otcem tak aslavenélro. Celý katolický svět od tohoto roku s námi jej bude za přímluvu prositi. Jsem toho přesvčdčenf, že po novém roce »diecésní jednoty« v život povolánv budou. Slíbeny jsou již dávno, čím důkladnější byly přípravy, tun bezpččněji poroste dílo Doufám v P. Boha na přímluvu sv. Cyrilla. Co po lidsku dalo se učiniti, stalo s~. Jsme rozsévači. Vzrúst jen s nehe přichází. Je-li věc dobrá, zvítězí. S rukama v klínu založenýma role se nevzdělá. — Cyrillistům jest pracovati na roli, Všem Cyrillistům ! Red. Diecése Budějovická. V Táboře, dne 6. prosince 1880. (Valná hromada farní Jednoty Cyrillské.) Skončili jsme za pomoci Boží první rok veřejné činnosti své. Proto svolána na první neděli adventní valná hromada, v níž podal nejprve sta-rosta jednoty přehled o stavu a působení jednoty v minulém správním roce. Vytkl, že obyvatelstvo všech tříd společenských uznalo značným přístupem k jednotě vzácnou důležitost takové jednoty i potřebu její. Společnou snahou jejich jakož i podporou slavné městské rady a ředitelstev realn. gymnasia a vyšší dívčí školy možné bylo zříditi dva smíšené sbory, jež měly téměř po tři čtvrtěroku po 2—3 hodinách cvičení zpěvná a obdržely navedení k přesnému zpěvu kostelnímu, jak ,již v minulých dopisech pověděno bylo. Pilnou snahu jevily ve zkouškách a cvičeních soprány a alty, proto rychle pokročily ku předu a schopny jsou již i snažší skladby slohu Palestrinova studovati. Méně píle jevili tenoristé a basisté z rozličných příčin ; nejméně shledáno účastenství tam, kde právem očekávalo se ho nejspíše, což obecnému pokroku celého sboru značně vadilo, neb jsou-li členové jednoty tělem jejím, jsou zkoušky a pravidelná cvičení duší a tepnou její. I. sbor zpíval již v prvém roce celkem šestnáctkrát při velkých službách Božích a odpoledne | ||||
|