|
| ||||
| ||||
|
-99
toho všickni, jenž nějaký vliv u dosahování tak velebného cíle kdekoliv ve vlasti naší míti můžeme (a ten se nám přesnadno všude vyskytne, dobrou jen vůli mějme a mysl vytrvalou), by símě obnovy zpěvu a hudby církevní se ujalo ve vážných klenbách posvátných našich stánků Božích i v naší rodné a milé zemi moravské. — Písatel řádkův těchto, jemuž svěřeno jest od několika málo let vedení kůrů při zdejších dvou chrámech Páně, rozumně uváživ neblahý stav poměrův těchto, totiž klesání hudby chrámové, uchvácen byl silou neodolatelnou v proud obnovy, jakáž se na některých místech vlasti naší, hlavně ale po celé téměř katolické části zemí německých (kdež — díky osudu — dílo toto téměř dokonání svého dospělo) jeví v tom úmyslu, že — seč jeho skromné síly stačí — vstoupí v pluky oněch, jimž tak mnoho záleží na ustálení těchto poměrů a kteříž vřele a namnoze i velmi obětavě chápou se nevděčného toho úkolu. Lid naší farnosti má tu chvalnou vlastnost, že rád a pěkně zpívá, a pročež poněkud umožňuje provedení obnovy zpěvu. Tak mile přijato zavedení zpěvu nešporního dle nápěvů obsažených v kancionálu svatojanském, kteréž zpívávány bývají od tří rokův často a sice střídavě s knězem, jenž fletnovými registry varhaníkem provázen jest a kterýžto spůsob velmi pěkný dojem na každého, zvláště cizího, činí. Gregorianská responsoria čtyrhlasá již asi rok jsou u nás zavedena a lid po spůsobu zpěváků na kůru pozvolna i časem sám zpívati dovede. Během roku — od svatováclavské lonské slavnosti počínaje — provedl pisatel toho s nepatrným sborem 8—16 mužských hlasův s výsledkem více méně patrným celkem asi 20 skladeb rázu reformačního a mezi těmi zejmena mše: Schweitzera Cdur, „Missa in honorem Sancti Francisci” Xav. Op. VIII. (jak známo cenou poctěné to dílo), Missa „Exultet” Opus IX., obé od F. Witta, pak „Missa in honor. Sanc. Willibaldi” od P. Rampise, kteráž poslední vlobě jednobo měsíce dvakráte provedena byla a zbožnou něhou veskrze provanuta jest. 0 kostelní slavnosti tohoto roku — o sv. Anně — provedli jsme ve farním chrámě, jenž má mnohem lepší stavbu — co do akustiky — nežli filiální v místě, mši Op. VIII. (Witt) a při velké mši missa „Exultet”, která dobře pomocí školních některých pánů učitelův jsouc obsazena, zcela řadně dopadla. Sbor — i nástroje sestával z 18 hlav a varhaníka. Hlas varhan representován na velkém (s 18 reg.) a krásném harmonium, jež majitelem, pisatelem zprávy této, k účelu tomu zapůjčeno bylo, a čímž značný úspěch co do eflektu kýženého dosažen byl. Odpoledne téhož dne provedena dobře ,Litaniae laurent." od F. Witta, Op. XIII., kteráž velmi se líbila. — Repertoir skladeb v době tohoto roku produkovaných sestával dále z následních menších písní: ,Ecce sacerdos" P. Rampis, justorum animae" F. Witt, ,Exaudivit Dominus" F. Witt, „Ave Maria” C. Aiblinger, ,Filiae regum" (Off. de Communi Virginum) F. Witt, „Tantum ergo” Bdur, od Dr. v. Liszta, ,Pange lingua" Bdur od Jos. Hanische a „Tantum ergo,” Cdur od Jos. Rennera, —Před nedávnem zpíváno gregorianským chorálem ,Asperges me", chorál to převznešený, jenž však jednomu znalci (snad domnělému) dokonce nekonvenoval, proč, to vědí snad bohové! — Že podepsaný náležitě ve snažení tomto úsilovném nenalezá podpory — aspoň morální — u někoho, jenž věc tu fedrovati by měl, jest právě tak politování hodným jako onen, jenž nedovede oceniti práci skutečně záslužnou a valnou vnitřní cenu mající. Nedáme se však mýliti a vytrváme bohdá na dráze započaté, třeba bychom všude nesdíleli sympatii a třeba — varhany chuděrky postonávají na úbytě (a nemusely by, kdyby ta vůle byla jinaká). — Chvalně zmíniti se musím, h zdejší hudebnicí a zpěváci přilnuli k myšlence mojí a ochotně působí ve směru tom, ač práce a za-městnání domácí jim překážkou jsou, že se lépe tomu věnovati nemohou. — Z kancionálu svatojanského jsem několik písní již také zavedl, když jsem napřed s žáky je cvičil a pak v kostele zpíval. Doufaje, že nejen u nás, ale i v okolí reforma tato svého rozšíření se dočeká a hojných příznivců, zvláště u ctěných kolegů a důstojného kněžstva sobě — a to po právu — vydobude, končím své úvahy a referát se zbožným přáním a provoláním „Zdař Bůh dílu tomuto !” L. Pk. literatura hudby posvátné. J. F o e r s t e r, horlivý a přičinlivý šiřitel reformy zpěvu kostelního, který též plodným skladatelem býti počíná, upravil A m b r o s i a n- s k ý chvalozpěv „Tě Boha chválíme” tak, aby od veškeré osady střídavě s kůrem zpívati se mohl. Lid zpívá sloky na něj připadající v žalmovém tonu s průvodem varhan, kůr pak každou druhou sloku bez průvodu ve čtver- hlasném falso bordone pro smíšený sbor. Kde Ambrosiánský chvalozpěv při odpoledních službách Božích od lidu v jazyku mateřském zpíván bývá, skladba tato, slohu ušlechtilého a ku provozování snadná, velevítanou bude. Čtverhlasné sloky pro smíšený sbor lze provésti se zpěváky jen poněkud cvičenými bez velkých obtíží, lid pak naučí se známému žalmovému | ||||
|