|
| ||||
| ||||
|
-6o-
doricl;ého nękdy k rozeznání, a műze zakon- vích vętšího roztuęru melodického. Jeho p,i- citi zejména v prűvodu po zpűsobu zpęvű nujícím tonem (dominantou) jest g místo slozených v modu dorickém, v opacném zmenšené kvinty f a v modu XII. ci z nęho prípadę obdrzí plagálni závęr od IV.-I., odvozeném plagálním s obráceným pomę- který podoben jest polovicní kadenci jonické rem dissonujících intervallű f-Ia Ia-f műze (príklady v príštím odstavci o harmonisaci). býti dominantou e neb d, jest ale rovnęz Snadno vyhledáme nyní ostatní druhy nepraktickým jako jeho modus authenticicý. starých tonin. Na místę modu XI. a XII. polozen v starém Jak známo, pocal tonus dorický tonem systému melodickém m o d u s j o n i c k ý d v malé oktávę, odtud stoupají základní XIII. a XIV., t. j. naše známá o o k t á v u ci finální tony veškerých modű. Tím, ze n í z e (na malé e v pűvodní cetbę) polozená modi plagálni základník ci finalis az ku dur-stupnice: spodní kvartę podstupují, a prvotní rozdęlení stupnice na dvę cásti takto se męní: d e f g a a h c d ut 7-e mi fa sol la si do c d e f g a h c quinta quarta d e f s g a Tt cis d v a h c d d e f g a b c d es f g a b atd. Repercussio ut sol (c-g). quarta quinta Modus XIV., totozný s mixolydickým vęc v nicem nemęní, ponęvadz základník na authentickým ci VII. modem, zrídka nachá- svém místę zűstává. zíme, repercussio c-e (ut-mi ). Tonem a v malé oktávę vzniklý modus Ponęvadz klade se XIII. modus místo IX. ci aeolický authentický rozprostírá se XI., nacházíme nad jednotlivými zpęvy XI. az ku ar, obvyklá hranice hlasu lidského (XIII.), to jest XIII. za XI, polozen. Z po- jest tím prekrocena a vzhledem ku zpęvu slednę jmenovaných jsou tedy nejuzívanęjší chorálnímu i v transposici zrídka mozným X. a (XIII.) XI., zrídka IX. Z lmové ná- jest. Jeho finálou jest a, dominantou e. pęvy psány jsou v I. az VIII, modu, o cemz Aeolický plagální ci X. modus, lezící promluvíme »o nešporách«. o kvartu níze, vyskytuje se casto. Praktická cinnost posléze poucí nás, jak e f g a h c d e jednotlivé zpęvy v rűzných modech, zejména v Graduale Romanum se pojí.*) PREHLED. a fin., c dom., reper-c. la ut. 2bg Modi authentické s velkou tercí mají s#e ráz naší tvrdé stupnice: 6 es atd , náš »starý spűsob« f g a h e d e f lydická, moll-stupnice. g a la c d e f g mixolydická, V hymnu »Haec dies« a j. pribírá mo- e d e f g a h e jonická. dus X. b. Authentické modi s malou tercí mají O modu IX., X. a ostatních na h a c ráz naší mękké stupnice: vzniklých authentických a o plagálních z tęchto odvozených zmińuje se G l a r- e a n d e f g a h c d dorická, (nar. 1488) ve svém spise D o d e c a c li o r- e f g a h c d e frygická, don s dokladem, ze jiz v 13, století znárné a h c d e f g a aeolická. byly. Srovnejme lydicl{ou s naší F dur, shle- Vzpomeńme opętnę modu frygického pla- dáme charakteristický ton h, rnixolydickou gálního h c d e f g a h (finalis e) a jeho s naší G dur, objeví se charakteristickým f. zpęvű, které v hlavních rysech opatrnę vy- Jonickou charakterisuje velká septima. Fry- hýbají se objernu škálou stanovenému a po- gická vedle E moll podává charakterisující hybují se z vętší cásti v objemu c-c. Rovnęz malou sekondu e- f dorická velkou sextu d h, tak ne-li více nepraktickým jeví se mo- ") Aby úpiné bylo pozorováni naše se -stanoviska dus XI, pocínající VII. stupnęm našeho praktického, podotknouti dluzno, ie +,custosa (stráice), systemu durního: h e d e f g a h— a b c ukazující na konci kaidé iádky první notu iádky nej- d es f g a atd. Jeho zmenšená kvinta blizši, ukazuje pii zmęnę klíce notu v púcodním k1 c1 v první a zvętšená kvarty v druhé cásti naznacenou, kterou pocíná nejbliiší odstavec v jiném klici se nacházející; pii mnohdy nutné lzombin;;ci autheritického postupu, jakoz i objem od h dvou oddílű rűzných z rűzných modu vycházejfc(dt ku lyr ciní tento modus nemozným ve zpę- zpévű se tak nedęje. | ||||
|