|
| ||||
| ||||
|
všem vpravdę se zavdęcil. Dvojnásobné nás pohostinu prijalo, jest v dęjinách
cti hoden jest muz, který ctí zásluhy jednoty Cyrillské u d á l o s t í d ű l e z i- umęlce zaslouzilého. Li tu r g i c k ý sbor, tou a potęšitelnou. který i o prázdninách cítal 26 dokonale Neuprílišńuji, jestlize tvrdím, ze jed- vyškolených pęvkyń a pęvcű, prednesl nota Cyrillská zaujímá jedno z predních skladbu az do nejmenších podrobností a nejdűlezitęjších míst mohutnę rozvęt- nastudovanou a pouze nejlepším sborűm veného spolkového zivota v zemích ko- prístupnou virtuosnę, osvędciv takovou runy ceské, jelikoz vzešla z p~irozené męrou zpűsobem dojímavým vdęk i úctu podstaty národa ceského. Jednota naše ku krajanu svému. Kromę Hruškovy mše zakotvena jest v dęjinách minulosti a predneseno jest Offertorium »Afferentur vyhovuje nutným poti-ebám pi•ítomnosti. regi« pro soprán a alt od Schildknechta Význam jednoty naší jest tudíz jediiak a »Pange lingua« 6—8hlasé od Ign. Mit- historický, jednak z nutnosti casové terera s podobnou dokonalostí. vzniklý, tudíz praktický. V slavnostní náladę opouštęli úcast- níci dękanský chrám, ubírajíce se odtud Jako kazdý jednotlivec vyniká téz do budovy c. k. odborné školy ka- kazdý národ jistým nadáním, jehoz se menické a socharské, jejíz míst- mu dostalo. Národu našemu uštędril vše- nosti slovutný reditel, V i 1 é m D o k o u- mohoucí Král národű do vínku lásku p i 1, ku ]conáuí exercicií prelaskavę pro- k umęní, vloziv za tou prícinou do duše pűjcil. Nejprostornęjší síti pękné budovy kazdého z nás vętší neb menší dávku rázem se napinila do posledního místa, toho vęna s nebe seslaného. Národ ce- takze pozdęji prišedším pouze otevi-e- ský poctem necetný lze tímto smęrem nými dvermi sousední sínę bylo lze právem porovnávati s národem starých úcastniti se cvicení a prednášek. Jmé- Helenűv. Prednost takovou nám nikdo nem neprítomného pana reditele, v týz neupírá. Vynikát národ ceský zejrnéna den za úi•edními zálezitostmi ve vűkolí nadánírn hudebním, ackoli má mistry meškajícího, uvítal shromázdęní profesor jména svętového i v ostatních oborecli téhoz ítstavu, A l o i s R u b l i c, nacez umęní výtvarného. Máme slovutné archi- zpravodaj jakozto predseda Obecné jed- tekty, sochai•e, malíre, zejména však noty Cyrillské zahájil Cyrillské triduum hudebníkv, jejichz skladby okouzlují oslovením, jak následuje: rűzné národy evropské, nám mnohdy i nevalnę príznivé. Jako nyní, tak bý- »Cyrillské exercicie jsou rodin- valo vzdycky za klidných dob historie nou slavností nás Cyrillistű. Sjezdy naše ceské. Otcové naši oblibovali sí však nezakládají se na hlucných a okázalých zejména ve zpęvu posvátném, zi•ídivše slavnostech, jejichz památka brzy vadne k rádnému pęstování zpęvu kostelního jako jarní kvítí a rychle mizí jako ba- proslulá bratrstva literátská, která revný meteor, který náhle temnou oblohu po veškerých koncinách vlasti valnę se osvítil, nýbrz na vázné i namáhavé rozšírila. Aby pak netoliko zpęv litur- práci duševní. Lze tudíz porádati cvi- gický, nýbrz i píseń lidová dűstojnę cení naše obcasná pouze tam, ],:de pole rozkvétaly, rozstoupila se celná bratr- hudby posvátné vzdęláváno bylo pilnou, stva literátská na dvę vętve. Sbor latin- dlouhou a neúmornou prací, a to nikoli- ský pęstoval chorál a polyfonii, tudíz vęk roku jednoho, nýbrz celé rady let. zpęv liturgický pri slavné bohosluzbę Za tou prícinou konaly se veškeré latinské. Sbor ceský prednášel velebné predcházející slavnosti naše hudební prű- písnę ceské pri veškerých ostatních bęhem 16 rokű, co jednota naše trvá, úkonech bohosluzebných. Pécí bratrstev jalcoz i pred tím v letech prípravných rozkvetl zpęv obojí, liturgický i lidový v hlavním męstę království ceského, tou męrou, ze nebylo národu, který by v naší vroucnę milované maticce, sto- v té prícinę byl se vyrovnal národu vęzaté Praze, jedna z nich pak v hlav- ceskému. Zrušením bratrstev na konci ním męstę markrabství moravského, minulého století za císare josefa II. za- v Brnę. nikla i sláva starého zpęvu církevního. Le dnes po i61etém trvání Obecné Národ ceský pozbyl jednoho z rázovi- Jednoty Cyrillské, jiz picdcházela rov- tých znakű povahy své národní. Nebylo nęz talc dlouhá doba prípravná, bylo lze pęstitelű a smutné následky se dosta- shromázditi se nám poprvé daleko od vily. Vznešený zpęv církevní zvrhl se Prahy a Brna, v męstę Horicích, které v odstrašující karikaturu. | ||||
|