|
| ||||
| ||||
|
lišovati treba docela urcitę hlavnę Casto se pi-ihází, ze zpęváci vyslo- vují ]cde by męli n zpívati. I treba upozorniti ua zpűsob, kterým se (r jasnę vyslovuje: »Srozumitelné a jasné, pękné llnm ~í-lie-hehe-ńo-he-he-helie-lre-he-he•lic - ne ri vysoké otvírání úst, však tím zpűsobem: vylícili, kdyz ve slovo »judicare« dva- ze se vrchní celist zvedá a(nikoliv nácteronásobné h a vlozili! Snad potom spodní spouští, jako snad pri jídle, kcíe ještę litovali, ze v respousoriu »libera« hlavnę brada se pohybuje); m í r a t o- není ještę nad samohláskou »u« nade- h o t o o t e v i• e n í ú s t zavlSl ... teL na psána aspori tuctová rada not, aby si výšce tonu (cím vyšší ton, tím vyšší mohli porádnę zahuceti a posluchace otvor úst) a mimo to i na tvaru a ve- rozplakati. Jak snadno lze takové oliyz(ly likosti úst kazdého jednotlivce a nedá odkliditi, kdyz se jenom v cas, lined se tudíz prímo ustanoviti, neuškodí však pri cvicení, na ošklivost jejich upozorní! zajisté: budou-li pi-ece vzdy s v r c li n í llűlezito tedy je dbáti správné výslov- od spodních z u b ú tak vzdáleny, nosti netoliko jednotlivých slov, nýbrz bychom aspoń obycejnou tuzkou poné- i jeduotlivýcli samohlásek. Neménę dű- kud volnę mezi nimi mohli pohybovati .. . lezito je, by: Takrka nejclűlezitęjši vęcí jest tu . . . <-) cvicitel i sbor jeho dobre p o r o z- sestavení a drzení rtű. "Levnęjší (retní) umęli skladbę. Od cvicitele se tu otvor úst musí mít podobu lezatého ovalu právem pozaduje, aby netoliko vi c e 1 lc n (neb i podlouhlého ctverhranu) v tom vędęl smysl skladby, nýbrz aby i j e d n o- zpűsobu: by koutky úst v z d y byly tlivým cástem jalo testu tak me- otevreny, cíále by svrchní zuby a z p o lodie dobi-e rozumęl a ducha celé o b a š p i c á k y byly spíše více nez ménę skladby i jednotlivých cástí jejich v sebe svrchním rtem (pyskem) n e p r i k r y t y pojal. i téz aby svrcliní ret vi c e 1 é své šírce Kdoz se v clioru modlívají brevír, n i k cl e na svrchní zuby nepriléhal (by dají mi za pravdu, ze ostatní clenové zuby volným spoluotrásáuím zastávati choru, chtęjí-li rozumęti tomu, co se mohly místo »resonatora«); spodní ret cte, j e n o m p r i t o m lektoru lekcí na zpűsob męlcicé, kypré trouby spodní nepotrebují v brevír hledęti, k t e r ý zuby skoro docela prikrývá. K tako- si dríve, nez zacal císti, sám pro sebe vému sestavení úst nejlíp clopomáliá lekci rádnę precetl a ve smysl lehký, p r i r o z e n ý úsmęv.<, Takovým její ba i jednotlivýcli jejicli význacnęj- zpűsobem se zpívá jasné a; kdo ústa ších slov v n i Ic 1; nebot jen takový lektor n e d o s t i o t v í r á, vyslovuje místo n cte srozumitelnę, který obsahu lekce spíše (,). Nęlctei-í také cliybují, vyslovu- sám porozumęl. Nejinak jenom telidy jíce místo n u. Jasné n zdarí se nejlépe, rozumíme deklamované (sic neznámé) sblízíme-li rty tak, aby asi v místę básni, prednáší-li ji, kdoz ji napred na- pi•ed obęma špicáky lelice se dotýkaly; studoval, t. j. smysl jej{ i jednotlivých nejkrajnęjší koutky úst však jsou o nęco význacnęjších míst pinę pojal. pootevrenęjší a spodní ret ne tuze, Rovnęz tak se má vęc i v hudbę. nýbrz zlehka poodhrnutý. Jenom tomu zpęváku porozumíme, co Kdo nedosti sblizuje rty vyslovuje v zpívá, jen ten zpęvák nás clojme, který místo rr. Kdo nedosti vztycuje vpred sám ráz skladby pochopil a obsah její i vzhilru vrchní celist vyslovuje i místo ta]-, vycítil, ze jest jí bezmála tak dojat, Jako jest ohyzdno a rádné dekla- jako ji autor její sám dojat byl. Jen ten maci na úkor zamęriování samohlásek zpęvák posluchace dojme, lcterýz sáni na vzájem, talc jest protivno a odporno dojat jest. INIá-li tedy zpęv az ]c srdci ku samohláskám (snad pro pohodlnęjší proniknouti, musí ze srdce plynouti. výslovnost!) pridávati souhlásku. Slyšel A úcelem chorálu zajisté jest, aby po- jsem Cyrillisty zpívati, jak následuje: sluchace bud ku chválám, nebo díkuci- nęní, Bohu povinnému, pohnul, nebo ducha kajícného a prosebného v nicli vzbuzoval, zkrátka by do srdce poslu- 1 - ie - r, we Rn-6o i, ciiacű pronikal. Nezbytno tedy jest, aby clioralista sám jím v srdci svém napred 1 íu(lební l.isty< Praha, 18 ; 1, str. 353. nn. byl nálezitę proniknut a naladęn. | ||||
|