| ||||
| ||||
- 11
vyššího, nálezí k úkolűm, který i umęl- takové, ze i úpravnęjší rythmus tance, cűm vysoce nadaným vzdycky se nedarí. nápęv nároclní písnę milostné co cantus Nez velmistr Palestrina dílo reforma- firmus v hlase stredním mají slouziti co torské zaliájil a svou Missa —Papae Mar- prostredky l: dosazení cíle, aby smęr celli« vzorem polyfonní budovy církevnę- hudby vyhovoval názorűm co mozná nej- hudební ucinil, zálezelo témuz hlavnę na více moderní dobę odpovídajícím. tom, pouzíti k úpravę díla svého pro- Nez »haec dies quam fecit Dominus«, stredkű hudebních vývinu doby sice pri- proto nenicme náladu svátecní, tak bylo, męrených, avšak s významem slova jest a bude vzdy, tak jako byla a bude liturgického a s výkonem krestanské li- hudební tvorba kapelnicl:á co odlesk turgie v souladu stojících. Všechen zdán- smęru brzy toho ci onoho. Na poli hudby livý trpyt a effekt kontrapunktické mar- církevní uvylai jsme pozorovati vęc jaksi nivosti doby zmínęné ustoupil pravdę a nz ptací perspektivyR a dospęli jsme k ná- velebnému, Bohem posvęcenému geniu, zorúm : at jest hudba chrámová smęru éter}"' vdechl duší veleducha pravý názor jakéhokoliv, jen at jest hudbou do- umęlecký na pűdę círl:evní. brou, pochopitelnou, hmotným Dále Beethoven se svými v pravdę pomęrűmpanujícím blízkou,avšak svatými zpęvy s púvodníríi textem nęme- nejhlavnęjším pozadavkem zűstává, aby ckým slozenými, které nepovolaná ruka hudba co podstatná cást kresfanské li- násilným vsunutím latinského slova ve turgie byla všeho svętáctví, touhy po mši z C dur pretvorila a — význam jich laciných eiiektech prosta a pojmu chrá- úpinę znicila. Týz veleduch i se svou mového zpęvu dústojna. nebetycnou »Missa solemnis« z D dur Diatonický zivel, zvláštę chorál, úkolu liší se v podstatę úpinę od tvorby své svému dostál. Cyrillská myšlénka zako- symfonické, v níz byl mistrem formy tvila se tímto smęrem hlavnę z pricin nejdokonalejší. hmotných, aby i prostredky jednoduchými Mezi tęmito právę jmenovanými vy- docíleno bylo slušného zpęvu církevního. stupuje otec svętového díla kontrapunkti- Moderní zivel chromatický, zalozený ckého celého moderního vęku, vznešený na souzvucích sestroj.:ných na základę kantor tomášské školy Seb. Bacli se svou 12 tonű v dur : C 14S d dz ' f fts g as obrovskou H moll mší a konecnę milá- ahhes, nebo vmoll: rrhesheddz~ e cek kazdého nęzného srdce hudebního f fis g gzs a atd.... Volná modulace, W. A. Mozart se svým andęlským zpę- volné nástupy a postupy dissonanci, zna- vem »Ave verum corpus. atd. menajících v širším smyslu souzvuky sy- Tyto hvęzdy na obzoru hudebním tého koloritu zvukovélio. Harmonický zári svętu jasem neskonalým. Všecky systém, zalozený na pomęru tonű aliquot- generace odvolávají se na tyto perly ních mezi sebou, vypouštęjící dávno jiz tvorby církevnę -hudební, chápají sice zastaralé theoretické pojmy o císlova- jich ojedinęlý intensivní svit, zapomínají ném basu, o dissonanci co »nelibozvuku«, ale vzdy a se stále opakující se tvrdo- jakoz i nauku o prísném prűtahu v uzším šijností, ze liší se tvorba církevnę - hu- smyslu atd. atd. Zpęvnost hlasű však dební jmenovaných velikánu n a p r o s t o nanuioze ustoupila vývinu kantilény ná- od svętsl:é cinnosti jich ducha hudeb- stroje smykacího neb decliového, kte- ního. Tvorba církevnę-hudební jest vý- rému po výtce hlas zpęváka podrízen jimkou jich duševní cinnosti. Kde rozdílű jest zúpina. Taková jest strucná osnova a výjimky té nestává, tam zríti musí vznešenélio smęru moderního vűbec, co kazdý hluboce zasvęcený — úpadek esthe- ale nyní s hudbou církevní, jejíz hlav- tického vzletu církevního. Patrný jest ním, jedinę oprávnęným cinitelem jest rozdíl mezi svętským madrigalem a sklad- hlas lidský? Chvályhodné a vskutku vi- bou mešní, ještę patrnęjší však mezi mší tané snahy stoupencű a v popredí se a symfonií doby Beethovenovy, a roz- stavících hlasateli nových smęrű v cír- liodný, nápadný rozdíl mezi právę zmí- kevním umęní hudebním opírají se o theo- nęnou vznešenou hymnou Mozartovou a retické zásady vęhlasného mistra Fr. Z. jeho mšemi, requiem vyjímaje. Skuherského. Bach stojí co skladatel v církevním Nejsme nepráteli smęrű nových, a smyslu nejvýše a ciniti porovnání bylo jak nejnovęjší skvęlé dílo red. Foerstra, by zbytecno. jakoz i téhoz drívęjší skladby zretelnę V touze po vyrovnání se mistrűm dokazují, byl, jest i zűstane prísný cír- právę jmenovaným prišlo se na scestí kevnę-hudební smęr Cyrillský na doby | ||||
|