NEZAŘAZENO
Ročník: 1899; strana: 14,
Přepis ke stažení ve formátu MS Word [0 kB]

  PŘEDCHOZÍ   zobrazovat jako obrázky [jpg]      NÁSLEDUJÍCÍ  
- 11



vyššího, nálezí k úkolűm, který i umęl- takové, ze i úpravnęjší rythmus tance,

cűm vysoce nadaným vzdycky se nedarí. nápęv nároclní písnę milostné co cantus

Nez velmistr Palestrina dílo reforma- firmus v hlase stredním mají slouziti co

torské zaliájil a svou Missa —Papae Mar- prostredky l: dosazení cíle, aby smęr

celli« vzorem polyfonní budovy církevnę- hudby vyhovoval názorűm co mozná nej-

hudební ucinil, zálezelo témuz hlavnę na více moderní dobę odpovídajícím.

tom, pouzíti k úpravę díla svého pro- Nez »haec dies quam fecit Dominus«,

stredkű hudebních vývinu doby sice pri- proto nenicme náladu svátecní, tak bylo,

męrených, avšak s významem slova jest a bude vzdy, tak jako byla a bude

liturgického a s výkonem krestanské li- hudební tvorba kapelnicl:á co odlesk

turgie v souladu stojících. Všechen zdán- smęru brzy toho ci onoho. Na poli hudby

livý trpyt a effekt kontrapunktické mar- církevní uvylai jsme pozorovati vęc jaksi

nivosti doby zmínęné ustoupil pravdę a nz ptací perspektivyR a dospęli jsme k ná-

velebnému, Bohem posvęcenému geniu, zorúm : at jest hudba chrámová smęru

éter}"' vdechl duší veleducha pravý názor jakéhokoliv, jen at jest hudbou do-

umęlecký na pűdę círl:evní. brou, pochopitelnou, hmotným

Dále Beethoven se svými v pravdę pomęrűmpanujícím blízkou,avšak

svatými zpęvy s púvodníríi textem nęme- nejhlavnęjším pozadavkem zűstává, aby

ckým slozenými, které nepovolaná ruka hudba co podstatná cást kresfanské li-

násilným vsunutím latinského slova ve turgie byla všeho svętáctví, touhy po

mši z C dur pretvorila a — význam jich laciných eiiektech prosta a pojmu chrá-

úpinę znicila. Týz veleduch i se svou mového zpęvu dústojna.

nebetycnou »Missa solemnis« z D dur Diatonický zivel, zvláštę chorál, úkolu

liší se v podstatę úpinę od tvorby své svému dostál. Cyrillská myšlénka zako-

symfonické, v níz byl mistrem formy tvila se tímto smęrem hlavnę z pricin

nejdokonalejší. hmotných, aby i prostredky jednoduchými

Mezi tęmito právę jmenovanými vy- docíleno bylo slušného zpęvu církevního.

stupuje otec svętového díla kontrapunkti- Moderní zivel chromatický, zalozený

ckého celého moderního vęku, vznešený na souzvucích sestroj.:ných na základę

kantor tomášské školy Seb. Bacli se svou 12 tonű v dur : C 14S d dz ' f fts g as

obrovskou H moll mší a konecnę milá- ahhes, nebo vmoll: rrhesheddz~ e

cek kazdého nęzného srdce hudebního f fis g gzs a atd.... Volná modulace,

W. A. Mozart se svým andęlským zpę- volné nástupy a postupy dissonanci, zna-

vem »Ave verum corpus. atd. menajících v širším smyslu souzvuky sy-

Tyto hvęzdy na obzoru hudebním tého koloritu zvukovélio. Harmonický

zári svętu jasem neskonalým. Všecky systém, zalozený na pomęru tonű aliquot-

generace odvolávají se na tyto perly ních mezi sebou, vypouštęjící dávno jiz

tvorby církevnę -hudební, chápají sice zastaralé theoretické pojmy o císlova-

jich ojedinęlý intensivní svit, zapomínají ném basu, o dissonanci co »nelibozvuku«,

ale vzdy a se stále opakující se tvrdo- jakoz i nauku o prísném prűtahu v uzším

šijností, ze liší se tvorba církevnę - hu- smyslu atd. atd. Zpęvnost hlasű však

dební jmenovaných velikánu n a p r o s t o nanuioze ustoupila vývinu kantilény ná-

od svętsl:é cinnosti jich ducha hudeb- stroje smykacího neb decliového, kte-

ního. Tvorba církevnę-hudební jest vý- rému po výtce hlas zpęváka podrízen

jimkou jich duševní cinnosti. Kde rozdílű jest zúpina. Taková jest strucná osnova

a výjimky té nestává, tam zríti musí vznešenélio smęru moderního vűbec, co

kazdý hluboce zasvęcený — úpadek esthe- ale nyní s hudbou církevní, jejíz hlav-

tického vzletu církevního. Patrný jest ním, jedinę oprávnęným cinitelem jest

rozdíl mezi svętským madrigalem a sklad- hlas lidský? Chvályhodné a vskutku vi-

bou mešní, ještę patrnęjší však mezi mší tané snahy stoupencű a v popredí se

a symfonií doby Beethovenovy, a roz- stavících hlasateli nových smęrű v cír-

liodný, nápadný rozdíl mezi právę zmí- kevním umęní hudebním opírají se o theo-

nęnou vznešenou hymnou Mozartovou a retické zásady vęhlasného mistra Fr. Z.

jeho mšemi, requiem vyjímaje. Skuherského.

Bach stojí co skladatel v církevním Nejsme nepráteli smęrű nových, a

smyslu nejvýše a ciniti porovnání bylo jak nejnovęjší skvęlé dílo red. Foerstra,

by zbytecno. jakoz i téhoz drívęjší skladby zretelnę

V touze po vyrovnání se mistrűm dokazují, byl, jest i zűstane prísný cír-

právę jmenovaným prišlo se na scestí kevnę-hudební smęr Cyrillský na doby

  PŘEDCHOZÍ        NÁSLEDUJÍCÍ