|
| ||||
| ||||
|
— is
další základem pravého výrazu na poli dur prináší ve výši hlavni myšlénku ve hudby církevní. zmenšeném rythmu v úchvatném stupńo- Vyjma msi »Ferdinandi« a nękterá vání. Duši stísnęné svitla nadęje v touz- motetta z péra Fr. Z. Skulierského, vę- ném »Christe«, vzdyt vzpomíná díla Boha, hlasného paedagoga a zakladatele no- Syna, Vykupitele, proto zní prosba její vých ideí ku spojeni názorű církevních vzdy vreleji, zbozná touha stupiiuje se s moderními prostredky hudebními, jsou stálým opakováním základní myšlénlcy všecky ostatní skladby zmínęného mistra v męnivém zárnęjším rouše hudebním. vrcholem všeho, co vűbec pro chrámové Hle, moderní Palestrina! tęleso vokální napsati lze. Gloria in excelsis Deo. Klid zbozný, Mám na mysli predevším cinnost vyjádrený milou kantilénou tenoru v D praktického dirigenta kűru chrámového, dur, tri významné souzvuky prűvodu ve t. j. síly pęvecké, jaké generace našeho forte zahájí homofonní »Laudamus te« století podává a hlavnę prípravu ku t r- celého sboru. Následuje stupílování liu- v a l é m u nastudováni díla co platné debního prediva, v nęmz vykoristęn trpyt skladby pro repertoir chrámového kűra. ctyrhlasého ensemblu pinou męrou, zvláštę Jako Bach v ornamentice kontrapunkti- ve fenomenálním »Credo« díla mistrova. cké, touz męrou vynikl Skuherský v tech- Jest to síla pűvodní, obr duševní ve spa- nice harmonické. Pozadavky obou na nilém rouše, on uchvacuje a rozradostní lidské hlasy jsou vrcholem všeho, co zároveń, kolem srdce teplo, radost sálá cinnost jich umęleckou a paedagogickou z oka, odkud reflex tento? -- unisono predcházelo. sbor v dlouhých notách ve vętę : »Et Vzhledem ku technickýtn pozadavkűm vitam venturi ...« s imitatornę nastupu- stojí moderní dílo mistra Foerstera na jícím »amen« ukazuje vlídnou tvár ná- stanovisku dosti vysokém. Skladatel jubi- lady choráové, vzdor modernímu spra- lejní »solennis= co povolaný a vyvolený cování úcinnę dílo korunující a odpovídá ucitel zpęvu, jakoz i vzorný varhaník na tuto otázku. Duše krestana-umęlce nepoškozuje však fakturu vokální sady zpívá v piném lesku recí probuzenou ná- prűvodem a prűvod nezaniká pod vý- ladou slova a prece nezapírá vypravující znamnou myšlénkou tęlesa vokálního. ton slov »Credo in unum Deum Tak Proto » Missa solennis« stojí vysoko nade mluvila hudba církevní doby starokla- všemi více ménę Mastnými pokusy mo- sické ! - - derních snah v hudbę církevní mistrem Skuherským slibnę zahájenými a nękte- ~5Missa jubilaei solennis« z péra red. rými stoupenci lehkováznę zakoncujícími. kűru dómu sv.-V ítského prof. Jos. Foer- Foerster stojí se svou vsolennis« jako stera jest tudíz dílo samostatné, ono ne- skladatel vedle Skulierského, Hrušky, vzniklo na pobídnutí zádného sdruzení, Steckera, Nešvery a Sycliry co vynika- naopak dílo zmínęné ukazuje, jal; zachá- jící ojedinęlý zjev na poli liudby církevní. zeti dluzno s prostredky moderními v hu- Jeho moderní invence sloucena jest úzce debním umęní církevním. Slovo liturgické s tęlesem vokálním, které ovládá tak v rouše moderním bez nucené touhy po jistę jako v novém smęru dosud nikdo. effektech, nikoliv pokus nęceho, z ceho Prvé takty Foersterova op. 36., na nękdy pravdu zvęstující g e n i u s vystou- jehoz objevení u verejnosti epochální piti má. význam poloziti dluzno, uvádí zbozné On zretelnę promluvil, brány ote- »Kyrie eleison<: altového hlasu nękolika vrte se! .Tau Ev. Zelinka. velebnę znęjícími takty varhanní prede- hry. Prosba duše zbozné v skroušeném Missa brevis duabus vocibus puerili- starém D moll modu prosí o smilování. bus obligatis vel quattuor vocibus impa- Motiv stoupá do sopránu v jasnęjší do- ribus comitante organo concinenda aut minantu moderního ll moll. Po závęru 2 violinis, i viola, i violoncello, i con- na tonice pocíná IV. stupnęm F dur to- trabasso et 2 cornibus, auctore j o s e p h o niny prostinké Christe, z jehoz výrazu C y r. S y c h r a. Sumptibus Fr. A. Ur- svitá nadęje v ocekávání opravdové mi- bánek. losti: Spasiteli, ó smiluj se! — souzvuk S radostí srdecnou vítá novou publi- b d e g, prestávka —. A nyní pocíná kaci na poli hudby církevní kazdý provedení prvého motivku : po dominantę hudebník, který nejenom v literature z D moll dominanta z Cis moll, tonika církevnP hudební dűkladného rozhledu z A dur na zpűsob tęsny. Tonika z Es nabyl, ale téz, coz jest vęcí nejprednęjší, | ||||
|