|
| ||||
| ||||
|
-- 4 1 —
aby se do nicil vzil.,< .A podobnę m,'i se i s p~edpisy o hudbę a zpęvu církevním. 2. Reditel choru. Ten má býti tal: dovedným, aby úrad svűj mohl se ctí zastávati. Tęzko hudbu a zpęv ríditi, kdyz chatrnę zpívám, na varhany sotva dovedu slušnę sáliuouti, kdyz hudbę ne- rozumím. :\však i nedovednost odstraní dobrá vűle, upr•íinná snaha — jen pro Bűh ne -- domýšlivost. Reditel choru má hledati poucení v casopisech, u nís v »Cyrillu«, má hledati cviku a vzoru v Cyrillsl:ých exerciciích, jez by se męly castęji a v menších ol:rscích odbývati, aby nikdo nemęl výmluv, ze to daleko, ueprílezité, s výloliami spojené a pod. Keditel clioru má býti také podporován vlídnou, ha ickl bych prátelskou ochotou. Zejména mají se mu poríditi potrebné knihy a hudebniny, slušné nástroje, hlavnę varhany a to i v té nejchudší zá- duší. Chor nemá býti popelkou nzšicll kostelu ani záduší. 3. ti`ęrící lid. Ten reformę uvykne, porozumí, zalíbí se um — ac treba pocí- nati si velice opatrnę, bez pohoršení; není-li podnęcován, ale poucován, zvláštę na kazatelnę, brzy se smírí. Pozvolný prechod lid takrka uspi a kdyz se pro- budí, neuvęrí, ze na bývalé zapomnęl. A není to vyhánęní zbozného lidu z ko- stela, ale nábozenské poucování a vzdę- lávání lidu našeho, ceského, zpęvného. Pracujme a opęt pravím pracujme - a kostely ceské nebudou posledními mezi kostely katolickými. Populární pojednání o tonech ci modech starocírkevních. Proslovil n IX. exerciciích Cprillských v Praze Jan Ev. Zelinka. (Pokracování.) Nyní cllopme se historie, jak ji po- dává »Graduale romanum«. Celá tato kniha psána jest v C dur od stupnę II., III., IV., V., VI. a — VIIL, sedmý stu- peií zmizel. Pravím napred od stupnę lI., ponęvadz modus I.jest vlastnę tonem clorickým, t.j.naší C. dur škálou 11. stupnęm koncící. Tím zpűsobem obdrzíme obrazec ponę- kud zmęnęný a sice: I e f ,- a h c ~I dorická, c f ;r a h c d e phrygická, f a Ir c d e f lydická, a Ir c d e f g mixolydická, a h c d e f ; a aeolická, c 1/ í, 11,1— f a h c jonická, která poslední škálou zűstala. Tęchto šest modű ci šestero postupű diatonických od II., IIL, IV., V., VI. a VIII. (L) stupnę naši dur škály vychá- zejících májméuo mody autli entické t. j. mody základní ci hlavní (pűvodní). My dovolili jsme sobę odvozovati to- niuy staré cd naší dur stupnice ovšem jen z dűvodű praktických. Nesmíme ale zapomenouti, ze kazdý z tęchto hlav- nícli ci pűvodních modű má svűj modus odvozený ci plagální, který rozší- rením hlavního modu o c t y r i t ony do hloubky povstal za tím úcelem, aby ná- pęv o více nez jeden 'ton do hloubky poliybovati se mohl.'1'ím zpűsobem obdrzí kazdý modus svűj mo- dus pobocný, povstávají tuclíz z kazdého mody dva. Tedy ton dorický ci modus I. obdrzí modus II. takto: V rr*\ f Fina 1 i s ci notou závęrecnou zűstává vzdy základní to Il (hnalis) modu autlleu- tickéllo. Coz tím jest diilezitęjší, ponę- vadz staré zpęvy nezacínají vzdy svým prvým stupnęm. Tak jako dorický ton (t. j. naše dur od II. stupnę) svou odvozenou ci pla- gáhií co modus II. v chorálních knihách oznacenou vykázati se műze, má téz kazdý z ostatních modu (tonű) nebo treba ,tonin« svou škálu plagální (od- vozenou), která o 4 stupnę do hloubky se pohybuje, avšak závęrecnou notu (fi- nalis) pűvodního ci authenticl:ého modu zacllovává. Dęlí se tedy tony: *) Ton závęrecný (finalis). | ||||
|