|
| ||||
| ||||
|
doricicý
na dva : modus I. (auth.) 11. (plag.) phryl;ický 111. (autli.) » 1V. (plag.) lydický » » » V. (auth.) » Vl. (pla g.) mixolydický co » VII. (auth.) » VIII. (plag.) aeolicicý IX. (auth.) » X. (plag.) Na tonu /r byly by anody XI. a X1I. Ton jonický co XIII. (auth.) » XIV. (plag.) Ponęvadz mody XI. a XII. z uzívání vymizely, nacházíme v chorálních kni- liách modus jonický co M. nebo XI1. oznacený, pri cemz císla (XIIl.) nebo (XIV.) nacházejí se v závorce. \Ioclus slozený ze dvou nebo více nazývá se mixtus (smíšený), mimo to jest ještę modus peregrinus, t, j. cizí 1 neurcitý). V zalmovém zpęvu (viz Gloria Patri a zalmy) uzívá se pouze osmi modű, t. j. obou tonű dorických, I. a II, modus, obou tonű phrygických, 111. a IV. mod., obou tonu lydických, V. a VI. modus, obou tonu mixolydických, VII. a VIII. modus. Nápadné jest pri tęclito zalmových nápęvech zviášt, ze recitace celých vęt dęje se na urcitém tonu, který vládcem ci melodickou dominantou sluje a jest v authentickýcli modech tonem pá- tý m vzdy, s výjimkou, nepripadá-li na ton Ir, kterýz ton ve zpęvech starých byl tonem dle okolnosti v I męnitelným, proto vládcem státi se nemohl a zastou- pen jest vzdycky tonem c. Pri to- nech plagálních lezí vládce vzdy o terci níze vládce tonu authen- tického. Tabulka v klícíe>i pllvodnieh, F klíce Nejvíce Klíce: a_N Následující oí)razec podá prehled uph>ý lou vléd,c td.- finnlis min, mrlod.~ Alodus 1. dorická d z >> 11. I P I / » ll~. j lirYgcicá . c i ~r ( l lydická ~'1 rr » VIL L 1 d VIIL l iuixolydická aeolická rr 1 L* » XI. (_XIII.) I_ jonická » X1I. (XIV.)1 Ton li casto v/5 męnitelný ral>razen tedy vzdy tonem c. Budiz pamatováno na upozornęní, ze zpęvy v knihách cbo- rálnícli obsazené jsou vlastnę psány v C dur. Kdyz pak v nękterém modu zmęní se li v 1, povstane t. zv. genus molle (tonorod zmęklý). Prelohu zpęvu na rűzné stupnę jiných dur tonin snadno dovedeme, kdyz látku právę probranou prakticky nacvicíme. Dluzno . míti pouze na pamęti, aby vo- lena byla rada tonű odpovídající priro- zenému objemu všech hlasű sboru smí- šeného od Ir—Ł°s u hlasű zenslcých, od H—~s u hlasu muzských, Ostatní dci- vody historické co dopinęk praktického uciva nalézti lze v kazdém i nestrucnęj- ším dęjepisném pojednání. K vűli úpl- nosti uvedeme ještę, ze charakteristický ton finální s melodickou dominantou ci vládcem tvorí t. zv. repercussio, nęm. \Viederschlag, krok od finály ku dcmi- uantę (souhrn), kteréz oba tony jsou jal;-si li l a v n í osou, kolem níz otácí se melodické fráse starých zpęvű. *) Rozdíl pouze ve finalis. **) Ve zpęvech zalmových se neuzívá. uzívané C klíce Nejvíce uzívaný » fin. = finalis, závęr ton; dom. = dominanta mel. ci vládce. fin. dom. Pűvodní: e f á a Iz e d C dur od II, stupnę. housl. kl.: e frs g a h cis d r' = D dur od lI, stupnę ci E moll s 2 #. sopr. kl.: c d es f g a I= B » » » » » C moll s 2 h. fin. dom. II. c f a Finální ton jest základním, proto: cz b c d = F dur od Il, stupnę (G moll bez es, pocínající casto 5. tonem cr'1 Pűvodní: a Ir c d kousl. kl.: d c f | ||||
|