|
| ||||
| ||||
|
°-- 45 —
kováno nebylo, co napred ve zkouškách se znova opustil nás pocátkem t r. i jcclnatel, p, ucitel neprocvicilo. Chtęli jsme tak zűstati vęrni dobrému Jencík. --la nové clene liturgického odboru pravidlu zalozcuénni na chvalitebném zvyku zdej- našeho prihlásily se sl. Knorova a sl. Kirchnerova. šího sboru chrámového: nic neprovozovati na 7,e clena prispívajícího stal se clenem zakládajícím choru, co by napred obnoveno nebylo ve zkoušce. dp. Cyrill Valenta. — Nejmladší našeho shony Sbor liturgický cítá 21 clenű. Cvicení pravi- clenové — ta pátá kurie cvicí se ve dvou od- delná konala se za rízení p. rid. kűru Ant. Gru- dęleních. Oboje cvicí trikrát za týden p, ucitel licha vzcly v nedęli odpoledne, casto téz všed- Alferi. Oddęlení vyšší cítá e clenű (4 chlapci a ního dnc. Ochotné úcastenství ct. dam i pánű 4 dęvcata, oddęlení nízší 16. Skoro všecky teto v tęchto zkouškách a pri úkonech kostelních se dítky zúcastnily se provedení recené vánocní brv, jménem spolku jakozto spolku ochotnického dobre která ctyrykrát dávána byla (dvakrát pro dospęlá se shodovalo a jen této ochotę máme co dękovati a dvakrát pro mládez školní, domácí i prespolní) správnost bohosluzebného zpęvu ve zdejší far- a o jejízto zdar hlavní zásluhu mají clenové naší nosti. Co z ochoty se koná, neztrácí ceny své jednoty: dp. P. Cyrill Valenta, jenz dítky nápę- ani pred Bohem ani pred lidmi, ale spíše jí nabývá vűm s velikou trpęlivostí a vytrvalostí vyucí] a a vęc samu tím vzácnęjší ciní. Uznati také treba o úpravu jevištę jakoz i pękné obleky se staral, zásluhu tęch, kterí Jednotu naši príspęvky svými pak dp. Beneš Fajtlík, jenz mladé herce do ta- podporují. Ochotníci naši nezádají za svou ochotu jemství divadelního umęní zasvętil, a hru rídil, zádné náhrady, právę proto, ze ochotníci jsou posléze dámy pęveckého odboru našeho, které a z ochoty ušlechtilému zpęvu se vęnují; potre- shor neviditelných andęlű rovnęz tak neviditelným bují ale prec penęz k tomu, aby męli z ceho zpí- zpűsobem ochotnę a dovednę napodobily. Pres vati a męli casem nęco nového. Kazdého roku znacné výlohy zűstal prec pro chudé školnídítkv nové hudebniny se vydávají, a kazdého roku slušný cistý výtęzek 35 zl. « —Jednatelskou z1-mivu treba jest tu neb onu skladbu pro sbor náš kou- ukoncil predseda slovy: »Dejz Bűh, aby záliba ve piti, casopisy predplatiti aneb jiné potreby zao- všem, co ušlechtilého jest, a tudíz i ve zpęvu nejen patriti. Taková nová vęc nový zivot do spolku co do skladby ale i do provedení ušlechtilém privádí a novou chuY sboru dodává, ale téz nový rostla a upevnila se ve sboru našem! pozitek posluchaci prináší a posluchacem našeho Tretím císlem denního porádku męla omla- sboru jest celá farní osada. Proto vzdávaje jmé- dina naše ukázati, kterak by se dal ]domoz a nem sboru i jménem osady všem dohrodincűm, hluk ve snęmích, kdyz uz má casem snęmovati ku kterým pricísti dluzno predevším J. 1\I. nejdp. se bez reci, nahraditi zpęvem bez slov. 'Taková opata, pak dűchod klášterní a všecky zakládající zpívaná obstrukce by se snad lépe poslouchala a prispívající cleny jednoty, nejuctivéjší díky, nez muzika na pulty. 1\Ięl totiz podati se a zná- doufám, ze nám prízert všech P. T. podporovatelű zorniti postup výcviku našeho dorostu dle školy dobré a zajisté a bohumilé vęci naší i na dále Pivodovy. Za tím úcelem objasnil nejprve p. uc. zachována bude. — Co se zmęn našeho sboru Alferi strucnými, však jasnými a prípadnými slovy týce, opustily nás dvę sopranistky a odebraly se v cem zálezí cvicení stupnice, solmisace, rulad, jiz r. 1897 jedna na sever do Králo-I i-adecka a solfeggí a volcalise, a pak mladiství umęlci kazdé druhá na jih az za Bosnu do samého Turecka, to cvicení objasnili príkladem. Podarilo se jim to kde ji po krátkém case potkalo opravdové štęstí. znamenitę, zejmena dosti obtízný príklad vokalise Le jí ho zajisté všichni prejeme, to dosvędcil te- vyzpívali ku všeobecné spokojenosti, která se legram, který jí jménem Jednoty v den jejího i hojným potleskem na jevo dala. — Následovala shatku byl zaslán za neprítomnosti predsedy od pravá obstrukcní rec: slušnę dlouhá a málo zají- J. M. nejdp. protektora našeho. — A jiný clen, mavá prednáška ci zpráva o výletę, který pred- nejstarší ze všech odešel ještę dál, az tam odkud seda vrativ se na podzim z hor alpských, lzde není návratu. Ještę pred rokem dlel mezi námi celé léto strávil, podnikl ve své cele klášterní za starý Nęmec, horlivý literát a horlivý zpęvák pri pomoci královského kouzelníka do minulých sto- všech poboznostech. Cest budiz památce muze, letí, az do vękű, ve kterých vyskytly se první který az do posledního skoro okamziku svého pocátky našeho nynęjšího zpęvu církevního. — zivota ochoten byl vénovati hrivnu hlasu a umęní Jakých úspęchű pravice návrhem c. i, se do- svého chvále Bozí a úcelu Jedrioty naší. Navrhuji, dęlala, bylo patrno z 5. císla denniho porádku: abychom povstáním ze sedadel dali svou úctu levíce (páni) spojila se s pravicí a utvorily tak k památce jeho na jevo. (Stalo se.) — Minulého obę utęšenou vętšinu našeho snęmu, která hned roku opustil jednotu naši prestęhováním se p. uc. dva nové návrhy za sebou podala a odűvodnila: Bouda, který o zkouškách našich a zpęvech na 2. a 5. zastavení recené krízové cesty Wittovy. choru skoro nikdy nechybęl, ac dobrou hodinu Napred precten tento preklad obou: Z. 2. »Brímę cesty sem (z Krelovic) konati musel. Svou bodrou tęzké vzal jsi na se — Pane náš, a k naší spáse povahou a zábavným humorem zűstane dojista — drevo kríze objímáš. — Kríze bolí, trápí, dęsí všem clenűm sboru našeho v mile pamęti. Konecnę — ale Tvého cást, ta tęší -- vęrna koho sobę | ||||
|