|
| ||||
| ||||
|
necvicené oko odkryje málo rozdílu, Ve slavném case velikonocním prí-
shledáváme tu prece rozlicné formy dávají se l: antifonę dvę az tri »A 11 e- tn o d u l a c í, a tyto jsou rozlicné boha- 1 u j a«. Naprati tomu ve mších, které tosti. Kazdý text má podle svého litur- nemají stupńového zalmu »Judica,« vyne- gického místa a významu zvláštní zpűsob chává se i »Gloria Patri« po zalmovém modulace, urcitý, t r a d i c i o n e l n í typ; verši. V »Gloria Yatri«, v tomto slav- tento se táhne kazdou melodickou tvor- nostním chvalozpęvu nejsvętęjší Trojice, bou a dává jí svűj ráz. zní radost; proto se vypouští pri mších Tak lze jest poznati melodii, jez od nedęle smrtelné do zeleného ctvrtku pochází od Offertoria, a neműzeme jí dáti (in missis de tempore), a pri mši Requi- na Introit nebo na Communio nechtęjíce em, na oznacení hlubokého smutku a prestoupiti chorální zákon formy. Starí zármutku církve. 'Mšc na bílou sobotu ucitelové ciní pozorny na tuto rozlicnost. a hlavní mše o vigilii hodu Bozího Sva- Tak praví sv. Odo (i 940): »Jest zrejmo, todušního, t. j. ona, které predcházejí ze sv. Rehor více nez kdo jiný prispę- ctení proroctví (se svęcením nebo bez ním Bozím dosálil znalosti tohoto umęní. svęcení vody krestní), jest bez Introitu. Nebot uvázíme-li, jest velice s podivením, Prícinou toho asi jest, ze dotceným kterak v nocních responsoriích chce nás mším predcházející zpęvy, modlitby a z ospalosti váznę a dűraznę ku bdęní ctení povazovány byly za náhradu oby- napomínati; v antifonách jest jeho zpű- cejného vchodovélio zalmu, a proto sob leliký a milý ; v Introitech vyzývá další zpęv Introitu mohl býti vynechán. jako herold k posvátné sluzbę; v Alle- luja príjemnę se raduje ; v Traktu a Kdezto stupńová modlitba (zalm v Gradualech krácí rovnę, odmęrenę, »Judica« a všeobecná zpovęd »Confiteor« v hlubší poloze hlasu; v Offertoriích a s nękolika veršíky a odpovędmi) tvor í zejména v jejich verších jeví celou moc všeobecný úvod k celému úkonu svého umęní.« (.\Iigne, Patr. lat. 133, mši svaté, ciní Introit pocátek první stále se męnicí hlavní P 783.) cásti mešního obradu, t. j. p ocá- Modulace jest nejbohatší v Offertoriu, v Graduale a pri Alleluja; jednodušší pri tek zvláštní slavnosti toho kte- Introitu a Communio. rého dne nebo svátku. Proto nękteré mše a nedęle mají název po zacátecních I. Introit. slovech Introitu. Tak ríkárne, ze dnes Introit jest první zpęv, který za- jest mše »Os justi«, jindy »Justus«, »Sta- znívá pri obęti mše svaté. Jméno své tuit«, vDilexisti« »Rorate«, »Requiem«; (vchod) má odtud, ponęvadz dríve se a jmenujeme prvních pęt nedęl post- zpíval, mezitím co knęz krácel se svými ních ,>Invocavite, »Reminiscere«, »Oculi«, assistenty a kleriky ze sakristie k oltári. »Laetare«, » Judica«, a nedęle po veli- Nyní jest dovoleno teprve zanotovati konocích »puasimodo«, »misericordias Introit, kdyz pocíná knęz stupńovou mo- Domini«, »Jubilate«, »Cantate« a »Exaudi«. dlitbu. Podání praví, ze jiz svatý papez Co se týce významu a úcelu In- Coelestin I. (422—4329) ustanovil, aby troitu, tu má Introit nálezitę vyjádriti se na pocátku mše (ad introitum missae) ideu církevní slavnosti toho celý nękterý zalm anebo alespoń vętší kterého dne nebo svátku, která cást nękterého zalmu »antiphonatim« t. j. dává nejblizší podnęt k obętování mši strídavę od dvou chorű zpívala. V ny- svaté a s tímto jest takorka protkána, nęjší své podobę jest Introit c o n e j v í c e a proto męní se ponejvíce p o d 1 e d o b y zkrácený zpęv zalmový, nebot po- a rázu církevnílio ro ku. Nebo lze zűstává z jednoho verše nękterého zalmu ríci: Introit vybízí zivę k sluzbám s pripojeným »G 1 o r i a P a t r i, « jenz Bozím, jest posvátnou pestrou ouver- jalo vűbec celé zalmy »a n t i f o n o u« se turou, která svým bohatstvím a vzletem uvádí a uzavírá. Tato antifona bývá zvęstuje velikost nástávajících tajemství vzata ponejvíce ze zaltáre, nękdv také (quasi voce praeconia ad divinum clamat z jiných knih Starého nebo NovéhoLá- officium. S. Odo.) -Introit obsahuje chválu kona, a jenom v málo prípadech bývá Bozí«, dí krásnę Diviš Karthusiau, »a ku zvlášt slozena od církve samé. Po anti- cti Nejvyšsího s modulací se zpívá, fouę následuje z pravidla p o c á t e k n e b o aby srdce všech prítomných k lásce první verš nękterého zalmu, ale Bozí a ku svaté náboznosti byla povzbu- také prichází verš jiný, vhodnęjší. zena a roznícena a následkem toho aby | ||||
|