|
| ||||
| ||||
|
— 86 —
líbil se Bohu. V. Nenalezl se podobný vnáší do zpęvu choru nevyslovitelný vý- jemu, kterýz by byl zachovával zákon raz bohatosti, radosti a nadšení. Zivost Nejvyššího. Alleluja, Alleluja. V Ty jsi a energie tohoto zpęvu kontrastuje velmi knęz na vęky podle rádu Melchisede- mile s klidnou více krásou Gradualu. chova. Alleluja.) N á p ę v od A 11 e 1 u j a jest casto krátce, V dobę velikonocní pomijí se Gradu- silnę, s piným dűrazem, j u b i l u s velebnę ale a zpívá se: stavęn. Jestli clior melodii jubilace jako Alleluja, Alleluja. Ps. loy. Tu es nęco zivého v sebe prijal, nezpívá-li ji sacerdos in aeternum secundum ordinem jako nęco nauceného z knihy, nýbrz jako Melchisedech. Alleluja. V. Hic est sa- nęco, co sám cítí a zije, ze srdce, pak cerdos, quem coronavit llominus. Alle- jest Alleluja zpęv prekrásný, sotva lze luja. (Alleluja, Alleluja.-. Ty jsi knęz jest nęco krásnęjšího slyšeti. Tu se jeví na vęky podle rádu Melchisedechova. duchovní, liturgický zivot choru. Alleluja. V. Tent jest knęz, jehoz koru- Pri cviceních ciní se dobre, jde-li vše noval Hospodin. Alleluja.) hladce, kdyz se knihy zavrou a dá se Alleluja s veršem zpívá se ještę po- zpívati zpamęti. dnes docela vtom porádku, jako asi pred jubilus na konci verše jest ponejvíce dvanácti sty roky za doby sv. Rehore. stejný jako pri Alleluja, jenom nękdy Zpęváci `Cantores) zanotují Alleluja, bývá zkrácen; ve verši samém opakují clior je opakuje a pripojuje jubilus. Zpę- se casto motivy od Alleluja. Tím se stává váci zpívají verš; v závęrecní jubilaci celek jednotným *) vpadne chor, Alleluja ještę jednou se intonuje a clior zpívá jeho jubilaci. "Tako- (Pokracování.) výmto zpűsobem rozvinuje se v e l i c e *) P. Ambros. Kienle, Choralschule. — Dr. bohatý a strídavý zpęv; jubilus Gihr, Das hl. D'Iessopfer. O vývinu a významu lidové písnę chrámové. Prednesl o jedenáctých exerciciích Cyrillských v Kutné Hore P. Josef V o m o c i 1, kaplan v Jicínę. (Pokracování a dokoncení.) O, zda nemusíme velebiti krásu tvou, chrámové v jazyku materském. Pravda ty naše milá zlatá písni ceská! Ty jsi jest ovšem, ze by málo lásky k lidu byla pokladem, z nęhoz i potomci a dę- osvędcil ten, lcdo by mu z chrámű a dicové, ]catolíci i nekatolíci, roznęcovali z hrdel jeho vyrvati chtęl píseń lidovou. se nebeským duchem Tvým ku skládání Ano — husitűm a ceským bratrím spíše nových, jalo nejeden skladatel pozdęjších bych ponechal nękolik kvítkű v tęctlto kancionálű se priznal, a rádi byli, jestlize zásluhách, ale nęmecký lutheranismus tvé krásv aspoń dostilili. Ty jsi ta ne- ten ze stvoril píseń chrámovou? '1_e Ce- vęsta zárivými šperky okrášlená, která chové z nęmeckých vosí cerpali perlicky jest dosud predmętem obdivu. Ty jsi byla své? Vizme, co na tom pravdy. Sine zrcadlem své doby, piné víry a nábo- ira et studio dokázeme, ze naše ceská zenského nadšení, které pronikalo ve- pűda sama zplodila tolik krásných kvętű škeré vrstvy spolecnosti lidské, oci nejnizší na luzích písnę posvátné, ze spíše naši chatky az do tęch nádherných, zulových bodrí súsedé Nęmci, zvláštę protestanté palácű ceských. Ty jsi byla hlasatelkou našich chorálű se uchopili, a ze jich ceské individuality, a vyrazila isi péro modlitby i našimi ceskými melodiemi se z ruky tęm, kterí pitvornę hlásali do ozývaly. svęta o »germánském charakteru« písnę Jest pravda, ze Luther by ,1 nadšeným a hudby ceské! ctitelem zpęvu vűbec a chrámového »Germánský charakter« — jaká to zvláštę. Svędcí o tom zajímavé výroky, ironie! Našli se také spisovatelé, kterí jimiz dokazuje, jak veliký význam pri- pri,,uzují Nęmcűm, zvláštę Luthe- kládá síle a moci zpęvu, kdyz praví: rov i veškerou zásluhu o rozmach de- »Kromę vędy bohoslovné nic mne tak mokratický, o pęstęní lásky ku svobodę netęšívalo, jako zpęv a hudba.« »Hudba a lidu a s tím souvisící zavedení písnę ciní mládez ušlechtilejší a jemnęjší, mrav- | ||||
|