|
| ||||
| ||||
|
— 87 —
nęjši a moudrejší.« »Ona rozptyluje sklí- kulturní, hlavnę v r6. a následujícím vęku cenost ducha, jak vidíme na králi Sau- v dobę svého rozkvętu. Stali se typickou lovi.« »Treba jest, pęstovati ji ve školách, soucástí duchovního zivota ceského. aby vytvorila povalry ušlechtilé, jemné Hlavním jejich úcelem bylo povznesení a dokonalé.« Láslcu ku zpęvu i básnické totiz posvátnélio zpęvu clirámovélio. By10 nadáni mu pripouštíme, ac se v novęjší jiz ode dávna pomýšleno na to, aby dobę dolcázalo, ze premnohé dosud jemu ku zvelebení církevního zpęvu cvicení pripisované písnę jinélio mají autora. zpęváci stále pri kostelích chováni byli, Ale pri tom nedá se popríti, ze spűso- jichz povinností by bylo, pri sluzbách bem nejvýše fanatickým ucinil zpęv chrá- bozícli zpívati. Yri kostele Prazském za- mový prostredÍcem k dosazení úmyslű lozil kanovník I:benhardt jiz roku 1259 svýcli, abych tak rekl: Agitacní zbraní nadaci ku cvicení clilapcű — zpęvákű —a tím uškodil písni samé! Ze tak velikou (bonifantes). Męli prisluhovati zpęvem a váliu ]clacíl na píseń obecnou, jest po- odríkáváním zalmű. 7.a císare Karla IV. chopitelno, nebot to byla kromę kázání pak zrízen sbor t. zv. »mansionárű« t. j. celá jeho bohosluzba. Obtízí velikých 24 duchovnícli, kterí vykonávali zpęvy jim to nepűsobilo: katolické písnę brali, ]cu poctę P. Marie v kostele prazském. protestantský text jim podlozili, a tak Mimo to bývalo vzdy prítomno ještę své nauky šíí-ili. Písnę jejicli se tak 30 zvláštních choralistű. Na venku, kde mnozily, ze ve stol. iS. jich męli slušný byl t, zv. kantor (kterýzto název se na- pocet: too.000. Dá se mysliti, ze kvalita mnoze rídicím ucitelűm az dosud zaclio- precasto zűstala za kvantitou, ze násled- val), vycvicil si pęvce sám, kde nebyl, kem prílišné produktivity mnohé z nich tam cliopili se práce inęštané. A bývala do kostela se nehodily, a proto pravil mezi nimi obycejnę první místní hono- jsem, ze tím uškodilo se písni samé. race. Jmenovali se proto literáti, ze to »Co bylo dobrélio -- praví profesor bývali muzové v pismę zbęhlí, vzdęlaní Stecker — pocházelo ze starých katoli- a vázení. Ku pomoci si zrizovali skvostné, ckých hymnű a sekvencí. Ostatní, které drahocenné kancionály, jichz malby a povazovány byly za samostatné a nové, okrasy nálezejí k nejlcrásnęjším plodűm spracovány dle stávajících jiz skladeb na- umęní malírského ve vlasti naší, ony mnoze svętských; jisto jest, ze i od Cechű, prispęly ku zvelebení umęní hudebního zvláštę od ceských bratrí brali lutherané i duchovního básnictví. premnohé melodie písní svých. Tak byla Byla tu doba opravdového rozmachu na pr. velmi oblíbenou melodií nęme- v umęní církevním. A jak krásné nesla ckého evangelicl:élio zpęvu: »Christus, ovoce. Sláma v Casopise kat. duch. der uns selig macht«, jenz jest výtvorem praví: »ibláme dosti svędectví o tom, ces. brati-í.« Nedá se popríti, ze pri ta- jak blaze pűsobil posvátný zpęv na lid- kovém rozmachu namnoze zatlacena byla ské mysli mocí líbezného kouzla, jez píseń katolická ag( ressivnim protestan- skrývá se v nęm. Stávalo se i to, ze tismem. Proto se cení co diviti, ze se také ti, kdo neumęjí císti, zacasté sly- i katolíci pocali také brániti. Jalcé pole- šavše pobozné písnę v kostele zpívati, miky se tenkráte i v písních rozvinuly naucilí se jim z pamęti a potom je neto- mezi obęma stranami, a ze písní obecnou liko s lidmi v kostele, ale také sami odlouzeuo bylo katolicismu více vyzna- doma neb na poli, nebo pri svých pra- vacű nez slovem bozím, dokazuje nám cích jdouce zpívali a s tím zpíváním spisovatel Contzen, který uvádí jedno- místo daremných a škodných rozprávek tlivé pi•iklady pod. boje, jez zde ovšem casu sobę uzitecnę ukracovali a Pána není mozno probírati. Boha chválili.« Ano, tęmito boji byla ponękud za- Hle — jak mnoho dobrého pűsobily tlacena píseń katolická v Nęmecku, nadšené jednoty literátű ceských ! Ovšem ale zila a zkvétala tím vice u nás ze nastaly také jim nękdy doby ochab- v C e c h á c li. Zde píseń ceská na základę losti. Tak na pr. r. t jgo stęzuje si kon- chorálu nalezla mnoho horlivých pęsti- sistor pod obojí na své literáty a ua telű, ac jejich jména boliuzel se nám radní všech trí męst prazských takto: nezachovala. Avšak jedno jméno jako »Jindy kazdého téhodne ve ctvrtek pp. zlatá nit táhne se historií clirámové radní na procesí Bozího Tęla s velkou písnę ceské, a to j mého ? S b o r o v é 1 i- svíci jsou chodívali, ale nyní nejdou nez terátští. dvę baby napolo umrlé a z líterátű a Sborové líterátšti vykonali veliké dílo pp. radních zádný se neukáze.« A nym- 2* | ||||
|