|
| ||||
| ||||
|
— go —
s l a d k o s t i, která odporna jest odbor- svętę širém nemá niceho a v tom kostele níkűm. Męlo by se z kazdého vzít nęco: lidová píseń jest srdci jeho nejblíze. Jí z písnę národní zpęvnost a lehkost, z cho- dovede s Bohem promluviti nejlépe, za rálu dűstojnost a vznešenost. nynęjší nábozenské vlaznosti spíše nez Duchapiný Dreves praví: zJalco dívky modlitbou, Qui bene cautat, bis orat« venkovské kdyz se smíchem a švitorivým — lcdo dobre zpívá, dvakráte se modlí. rozhovorem opustily domov, krácejíce Zvláštę li d c e s k ý pri své boho- ke kostelu, a jakmile prestoupily práh, sluzbę rád si zazpívá. Vzdyt od pradávna zváznęly a tvár jejich zárí odleskem jiz známa jest zpęvnost jeho. Jiz rukopis zboznosti, tak i píseń, má-li býti chrá- králodvorský o tom svędcí. Roku 166o movou, musí býti váznęjší, a jdu dále: napsal Tanner: »l:st bohemica natio musí býti církevní. Kdo by chtęl se po- piis cantibus dedita« — rád pęje lid vznášeti k Bohu ve formę zastavenicka, ceský píseń zboznou. A náš Jablonský tot bylo by, jakoby Herkula privázali nadšenými slovy lící tuto lásku jeho ku ke kolovrátku, aneb kdyby knęz chtęl zpęvu: kráceti k oltári ve fralcu a cylindru. ládný národ v lidstva tísni, A jako naopak knęz kdyz odlozil roucho kdekoliv jej vyhledáš, církevní a vmísil se v prostý, bujarý nemá tolik krásuýcli písní lid, stává se veselejším a prívętivęjším, jako zpęvný národ náš. tak i chorál v písni lidové má se na perutích jasné prívętivosti k lidu snášeti. Písní Slovan Boha chválí, Zpęv tento má se v urcitých mezích písnęmi on miluje, státi lidu milým a príjemným.« zpęv jest zivot jeho stálý, A tu pi-icliázím k tomuto závęrku se zpęvem rád pracuje. Píseń taková, dűstojná a prece Proto jest to v jeho povaze, ze m i 1 á a j a s n á, musí rozehráti srdce lid- i v kostele rád si zazpívá. Kazdý národ ské.l_pęv takový, ze sterých úst se ri- toho neciní. Vlacli pri tiché mši svaté noucí, uchvacuje. Bezdęcnę dere se az nezpívá, jen tiše se modlí. Co v povaze do lilubin srdce. Jal:;o dech jarního vánku národa dobrélio, to dluzno pęstovati. rozehrívá ledovou kűru a ze spánku zim- Církev sv. snaliu takovou podporuje. ního k novému zivotu budí pi-írodu, tak U nás obecnou písní kostelní lid i líbezný písnę vánek z tolikerých úst ceský slaví s církví role církevní, jednomyslnę zaznívající roztavuje ledovou Velkolepé události, jichz dęjství v kruliu Í;űru srdce mrazem nábozenské lhostej- církevního roku obraz za obrazem se nosti spoutaného. Jaké to neodolatelné objevují, lid si pripomíná písní. Píseń kouzlo, jaká moc spocívá v nadšeném jest jeho meditací, jeho modlitbou. Ka- zpęvu všeho lidu, který jako jednęmi jicnę-li se pripravuje na príští Pánę, ústy volá kore se Hospodinu: »Boze, touhu svou vyjadruje písní. Plesá-li pred Tvou velebností ...« o narození Pánę, s Icűry andęlskými Proto všichni vynikající muzové zpű- zpívá. Kormoutí-li se v dobę postu nad sobem více ménę vhodným uzívali zpęvu tízí hríchu, umucení a smrt Pánę pripo- lidovélio ku svým úcelűm. Cinil tak sv. míná si písní. Jásá-li nad otevreným Patrik v Irsku, františkán Jan z Monte hrobem Spasitelovým, veselé Alleluja Corvino u Mongolű, sv. Cyrill a Method zpívá. u nás — proto všecky sekty, od Barde- A protoze Cech rád zpívá, neomezuje sana syrského, Arianű a Donatistű az se píseń jeho na kostel. Píseń zbozná 1c tęm našim bojovným husitűm a nęme- z prostory chrámové putuje po domech, c1:ým Iutheránűm budily nadšeni písní po polích, po luzích a lesích. Ozvęna chrámovou a hledęly si ji otevríti bránu písnę kostelní odrází se pak netoliko do srdce lidského. Nic jiného v 16. stol. o klenbu chrámovou, nýbrz také o do- nezískalo Luthrovi tolik privrzencű. I Gu- mácí krb, jakoz o skalnatou stęnu lesní. stav Adolf fanatisoval lutheránským A tak zpęvem zbozným bývá ušlechtile zpęvníkem vojsko své. vyjadrována nejen modlitba, nýbrz zpę- A proto zajisté rácíte i Vy, velevá- vem bývá posvęcována i práce. Naše zení, uznati, ze význam rádné lidové matky, naše sestry zpívají pri práci písnę v zivotę duchovním zasluhuje péce písnę zbozné, ona jest jim v osadácli nejvętší. nábozensky zachovalých pokracováním Jiz ze stanoviska mravního. slova bozííio, slyšeného v chrámu a Lid casto lcromc toho kostelíclca v tom mocnou vychovatelskou pomiickou ]c i- | ||||
|