NEZAŘAZENO
Ročník: 1899; strana: 90,
Přepis ke stažení ve formátu MS Word [0 kB]

  PŘEDCHOZÍ   zobrazovat jako obrázky [jpg]      NÁSLEDUJÍCÍ  
— go —





s l a d k o s t i, která odporna jest odbor- svętę širém nemá niceho a v tom kostele

níkűm. Męlo by se z kazdého vzít nęco: lidová píseń jest srdci jeho nejblíze. Jí

z písnę národní zpęvnost a lehkost, z cho- dovede s Bohem promluviti nejlépe, za

rálu dűstojnost a vznešenost. nynęjší nábozenské vlaznosti spíše nez

Duchapiný Dreves praví: zJalco dívky modlitbou, Qui bene cautat, bis orat«

venkovské kdyz se smíchem a švitorivým — lcdo dobre zpívá, dvakráte se modlí.

rozhovorem opustily domov, krácejíce Zvláštę li d c e s k ý pri své boho-

ke kostelu, a jakmile prestoupily práh, sluzbę rád si zazpívá. Vzdyt od pradávna

zváznęly a tvár jejich zárí odleskem jiz známa jest zpęvnost jeho. Jiz rukopis

zboznosti, tak i píseń, má-li býti chrá- králodvorský o tom svędcí. Roku 166o

movou, musí býti váznęjší, a jdu dále: napsal Tanner: »l:st bohemica natio

musí býti církevní. Kdo by chtęl se po- piis cantibus dedita« — rád pęje lid

vznášeti k Bohu ve formę zastavenicka, ceský píseń zboznou. A náš Jablonský

tot bylo by, jakoby Herkula privázali nadšenými slovy lící tuto lásku jeho ku

ke kolovrátku, aneb kdyby knęz chtęl zpęvu:

kráceti k oltári ve fralcu a cylindru. ládný národ v lidstva tísni,

A jako naopak knęz kdyz odlozil roucho kdekoliv jej vyhledáš,

církevní a vmísil se v prostý, bujarý nemá tolik krásuýcli písní

lid, stává se veselejším a prívętivęjším, jako zpęvný národ náš.

tak i chorál v písni lidové má se na

perutích jasné prívętivosti k lidu snášeti. Písní Slovan Boha chválí,

Zpęv tento má se v urcitých mezích písnęmi on miluje,

státi lidu milým a príjemným.« zpęv jest zivot jeho stálý,

A tu pi-icliázím k tomuto závęrku se zpęvem rád pracuje.



Píseń taková, dűstojná a prece Proto jest to v jeho povaze, ze

m i 1 á a j a s n á, musí rozehráti srdce lid- i v kostele rád si zazpívá. Kazdý národ

ské.l_pęv takový, ze sterých úst se ri- toho neciní. Vlacli pri tiché mši svaté

noucí, uchvacuje. Bezdęcnę dere se az nezpívá, jen tiše se modlí. Co v povaze

do lilubin srdce. Jal:;o dech jarního vánku národa dobrélio, to dluzno pęstovati.

rozehrívá ledovou kűru a ze spánku zim- Církev sv. snaliu takovou podporuje.

ního k novému zivotu budí pi-írodu, tak U nás obecnou písní kostelní lid

i líbezný písnę vánek z tolikerých úst ceský slaví s církví role církevní,

jednomyslnę zaznívající roztavuje ledovou Velkolepé události, jichz dęjství v kruliu

Í;űru srdce mrazem nábozenské lhostej- církevního roku obraz za obrazem se

nosti spoutaného. Jaké to neodolatelné objevují, lid si pripomíná písní. Píseń

kouzlo, jaká moc spocívá v nadšeném jest jeho meditací, jeho modlitbou. Ka-

zpęvu všeho lidu, který jako jednęmi jicnę-li se pripravuje na príští Pánę,

ústy volá kore se Hospodinu: »Boze, touhu svou vyjadruje písní. Plesá-li

pred Tvou velebností ...« o narození Pánę, s Icűry andęlskými

Proto všichni vynikající muzové zpű- zpívá. Kormoutí-li se v dobę postu nad

sobem více ménę vhodným uzívali zpęvu tízí hríchu, umucení a smrt Pánę pripo-

lidovélio ku svým úcelűm. Cinil tak sv. míná si písní. Jásá-li nad otevreným

Patrik v Irsku, františkán Jan z Monte hrobem Spasitelovým, veselé Alleluja

Corvino u Mongolű, sv. Cyrill a Method zpívá.

u nás — proto všecky sekty, od Barde- A protoze Cech rád zpívá, neomezuje

sana syrského, Arianű a Donatistű az se píseń jeho na kostel. Píseń zbozná

1c tęm našim bojovným husitűm a nęme- z prostory chrámové putuje po domech,

c1:ým Iutheránűm budily nadšeni písní po polích, po luzích a lesích. Ozvęna

chrámovou a hledęly si ji otevríti bránu písnę kostelní odrází se pak netoliko

do srdce lidského. Nic jiného v 16. stol. o klenbu chrámovou, nýbrz také o do-

nezískalo Luthrovi tolik privrzencű. I Gu- mácí krb, jakoz o skalnatou stęnu lesní.

stav Adolf fanatisoval lutheránským A tak zpęvem zbozným bývá ušlechtile

zpęvníkem vojsko své. vyjadrována nejen modlitba, nýbrz zpę-

A proto zajisté rácíte i Vy, velevá- vem bývá posvęcována i práce. Naše

zení, uznati, ze význam rádné lidové matky, naše sestry zpívají pri práci

písnę v zivotę duchovním zasluhuje péce písnę zbozné, ona jest jim v osadácli

nejvętší. nábozensky zachovalých pokracováním

Jiz ze stanoviska mravního. slova bozííio, slyšeného v chrámu a

Lid casto lcromc toho kostelíclca v tom mocnou vychovatelskou pomiickou ]c i-

  PŘEDCHOZÍ        NÁSLEDUJÍCÍ