NEZAŘAZENO
Ročník: 1899; strana: 91,
Přepis ke stažení ve formátu MS Word [0 kB]

  PŘEDCHOZÍ   zobrazovat jako obrázky [jpg]      NÁSLEDUJÍCÍ  
votu nábozenskému. I3y1 jsem mocnę vatisinus našeho lidu, který se nerad ucí

polinut, kdyz asi pred 12 roky uslyšel nęcemu novému, ceho neslýchal od mládí

jsem doma svoji inalou sestrenku, sirotka, svého, s pomocí bozí podarí pi•emoci.

zpívati píseń: »Chtíc, aby spal...« Po- Vzdyt zvláštę za nynęjší doby jest

nęvadz jsem vędęl, ze jiz za útlélio dętství treba, abychom si i v tomto ohledu lidu

jí matka zemrela, tázal jsem se jí, kdo všímali, a nenechali všecko bęzet: na

ji naucil písni té? A co mi odpovędęla? zdar Bűh ! Dnes, kdy veškeré páky se

»\loje maticka mi ji zpívala, kdyz mne napínají, aby kde jaká ta dušicka

kolébala !« O jalo drahé dędictví po matce se víre a národnosti naši odlou-

nese si takové dítę do svęta. d i 1 a, kdy demokratismus národních

A jako provází píseii jednotlivce, tak i nábozenských našich odpűrcű smęlí:

provázela vzdy osudy celého vypíná celo, musíme i my chopiti se

národa. Byla zrcadlem jeho duchov- zbraní vliodných a to jest všímavost a

ního zivota. Jaký národ, taková píseń. láska k lidu.

C)ua sdílí signaturu doby. Kdyz kvetla Jako vázíme si a hledíme zachovati

víra a umęiií velkolepę se povzneslo, velkolepé kostely, pravé to ozdoby naší

jak obdivujeme na našich veleclirámech, ceské vlasti, mezi nimiz první místo za-

také píseń církevní skvęla se krásou ujímá zdejší veleclirám sv. Panny Bar-

stredovękého umí iií. Kdyz víra ustoupila bory, tak vazme si i té staré zbozné

liché osvętę, hloubka męllcosti, krása písnę naší, kterou mozno lid k tęm

pozlátku, sesvętacila i píseń kostelní. chráműm upoutati a vzpruziti zivot du-

A proto pęstujme z dűvodu vycliova- chovní.

telského i národnílio píseń obecnou! Protestantismus ve svýcli letácícli

Pocítejme s duchem casu, abychom po- lákavými slovy hlásá do svęta, ze kato-

znali, ze je to casto jediná páska, která licismus nalézá se v duševním úpadku.

srdce lidské s Bohem spojuje. A dobre A snad je na tom cosi pravdy --- po

męjme na pamęti my vychovatelé mlá- zorujeme-li ty tváre ospalé a hrdla líná

deze: Nebudou-li v tom srdci a v tęch v kostele a je-li skutecnę píseii obecná

lirdéllcách kvésti lilie písní slušných, obrazem duchovního zivota nábozen-

cudných a zbozných, usadí se tam brzy ského. O, kéz by píseń lidová, zbozná

rozpustilé bejlí zhoubných odrhovacek píseń ceská jakozto mladší sestra zpęvu

rázu sprostého. liturgického stala se andęlem, který by

Uznávám ovšem a znám veliké ty kouzelným proutkem probudil jiz ten náš

obtíze, s jakými spojeno jest pęstováni lid z duševní ospalosti, lethargie a lho-

lidového zpęvu, zvláštę ve męstech. Pri- stejnosti nábozenské.

znávám se téz, ze na pr. u nás v Jicínę Koncím slovy slavného paedagoga

lidový zpęv chrámový daleko ještę po- Jana Amosa Komenského, který

kulhává za tuzbami mými. Asi pred v predmluvę ku svému amsterodamskému

4 roky pocal jsem v nedęli vzdy po zpęvníku praví o zpęvu lidu: »Vędęti

pozehnání cviciti lid. Pak postaral jsem treba, ze Pánu Bohu na cest zpívati

se o to, aby chlapci ze školy pravi- mají všichni lidé, starí i mladí, muli

delnę do kostela chodili a sti•íbrnými i zeny, vrchnosti i poddaní, ponęvadz

hlásky svými nękteré mezery ve zpęvu všichni duchem i tęlem Boha oslavovati

vyphiovali. Avšak to vše se ukázalo povinni, protoze ty vęci Bozi jsou

ještę nedostatecným. Útęchou jest mi (i Kor. G. 2o.). A, kazdý se Sirachem

však, ze pddobné stíznosti nalezl jsem ríkát: Pán dal mi jazyk, kterýmz chvá-

i u velikých reformatorű, na pr. u \Vitta, liti jej budu (51. 30.). I dítky krestanské

kterí taktéz tvrdí, ze męsta v tomto dobre jest k tomu míti, aby se »hosanna«

ohledu velice pokulhávají za venkovem zpívati ucily, ponęvadz »Pán z úst ne-

a ze málo kde, snad v zádném vętším mluvńat dokonal chválu svou.« Zenám

męstę nenalezli vzornélio zpęvu lidového. pak, ac se nedopouští ve sliromázdęní

Zdá se, jakoby męsta naše v té národní mluviti (i. Kor. 13. 34 ), dopouští se

»zpęvnosti cinila výminku. Namnoze však zpívati (zalm 148. 12.) a proto sobę

zpęv docela onęmęl a varhany hrají ono mlceni tím vroucnęjším zpíváním

svoji >,píseń beze slov«. Proto nazývá nahrazovati mohou a mají. A ponęvadz

P. Zák v jednom casopise tuto vęc nej- David a Salamoun, nejprednęjší v lidu

palcivęjší otázkou kostelních pomęrű bozím králové, nejvíce zalmű a písní na-

męstských. Nehodlám však sloziti zbraii. skládali a horlivým jich zpíváním všecky

a doufám, ze se mi ten neblahý konser- predcházeli, patrno jest, z e i v r c li n o

  PŘEDCHOZÍ        NÁSLEDUJÍCÍ