|
| ||||
| ||||
|
4 —
ze zkušenosti vím, dęti brzy si oblíbí a hodným vzorem školy spolkové jest u nás jej slušnę zpívati se naucí; podjímají pęvecká škola Cyrillská priAka- se horliví ucitelé velice zásluzné práce, demii krestanské zrízená, i jest dű- kdyz hned jiz v srdce dętská základy lezitou povinností kazdé Cyrillské pravé církevní hudby vštępuji. jednoty, by o zrízení podobné ~) Nez jestli z nękoho má býti zpę- školy pecovala, kde pak Cyrill- vák, který by vyšším pozadavkűm vy- ské jednoty není, jest to úkolem hovęti mohl, jest nutnę treba (pakli reditele kűru, by o dorost pęvecký nelze jednotlivci uziti soukromého vyuco- sám se staral. Jest to sice práce celkem váni) odborných škol bud spolko- nevdęcná a na nejvýš namáhavá, ale vých neb soukromých. Následování spolu nezbytná. (Pokracování. Kouzla kralevice carodęje cili : Výlet do predešlých století ku pramenűm hudby církevní. Predneseno o valné hromadę Cyrillské jednoty v Zelivę 19. února 1899, Vlídný kralevic, o nęmz jsem v pre- let, a uchvátily mysl mou do pradávné dešlé prednášce vypravoval, 1) nespo- minulosti. Pojednou utišily se kvapem kojil se tím, ze ukázal mi s vrcholku vękű vzbourené mlziny a z klidné hladiny hory svou rozsáhlou ríši, ve které zpęv mlhavého more vynorily se obrysy kra- prirozený i umęlý tisícerou rozmanitostí, jiny, která mi cím dále tím známęjší dle povahy rozlicných národű a zemí a pripadala. Od severu k jihu protékala dle rűzného stupnę vzdęlanosti a hudeb- krajinou reka a ztrácela se v ohromném ního nadání od nescíslných sborű a jezeru, jehoz vűkolí bylo jako mrtvé. Na pęvcű zazníval, nespokojil se tím, pravím, východní stranę reky byla neprehledná pochlubiti se nepocetnými zástupy svých poušti, jejizto obzor v nedozírné dálce ctitelű a prerozmanitým umęním jejich, splýval s oblohou; na západní palc stranę ale byl ochoten, sotva ze jsem jej za to prostírala se pak veleúrodná krajina, piná pozádal, vysvętliti a jaksi znázorniti mi bohatých męst a osad a sahala az ku také pűvod a pocátek prevzácného umęní brehűm velikého more. Na severu zve- jejich. Nechtęl jsem býti neskromným a daly se nebetycné hory, na nichz cer- obtęzovati jej prosbou za výklad pűvodu naly se hvozdy obrovských cedrű a cy- veškeré hudby a všeho onoho umęní, prišű a bęlaly se mramorové lomy, ve jez sluchu našemu tak lahodí. Prál jsem kterých hemzilo se na tisíce cilých ka- si jen poznati pocátek onoho hudebního menníkű, otesávajících ohromné balvany ci lépe receno zpęvného umęní, které v pravidelné podoby a tvary. Na jihu ne pouze uchu lidskému lahodí ale i du- opęt poušti a skalnaté pahorky, na nichz cha povznáší a vroucím zápalem nadše- jen sporé vidęti bylo stromy a kere. ného smrtelníka-umęlce málo menším Krajina uprostred podobala se rozkošné onęch blazených a nesmrtelných duchű zahradę. V údolích zvedaly štíhlé palmy ciní, kterí pred triinem Bozím ustavicné koruny z dlouhých ohebných vętví do chvály pęjí. Chtęl jsem, zkrátka receno, výše a tvorily pűvabné háje, piné osvę- dovędęti se jen pűvodu a pocátku zpęvu zujícího stínu. Na polích, kde jen dost církevního. malý pramének zvlazoval úrodnou pűdu, Královský kouzelník, aby vyhovęl vinila se a zrála bohatá úroda. Pahorky touze mé, uchopil kouzelný proutek a zelenaly se rozkošnými lesíky stromű švihl jím nad krajinou, kterou jsme hlu- olivových a citronových, pomorancű a bolco pod sebou vidęli. V okamzení za- kamelií, oleandrű a jabloní granátových halila hustá mlha celé to nesmírné údolí a kere myrt a rozm.arinű vydávaly opoj- zemské a pres to mlhové more preletęly nou vűni do širého vűkolí. Na stráních v divém chvatu šedé vęky, sta a tisíce táhly se nad sebou jako stupnę dlouhé rady vinných kmenű, jejichzto vętve ') Viz =Cyrily, rocn. 1897., str. 70. a 78, a prohýbaly se pod tízí pi•esladlcých ne- rocn. 1898., str. 7, pocetných hroznű. Výs"e nad nimi, kde | ||||
|