|
| ||||
| ||||
|
_. 23
»llies irae« nálezejí k nejkrásnęjšim a opęvá a nás pripravuje na zpęvy vęc- nejvznešenęjším tvorbám církevní hymno- nosti.« (Guéranger.*) logie; jsou to kvęty »krestanské poesie, *) Dr. Gihr, Das hl, it4essopfer. — P. Ambros. té poesie, která na zemi tajemství nebes Kienle, Choralschule. — Populární pojednání o tonech ci modech starocírkevních. Proslovil o jedenáctých exerciciích Cyrillských v Praze Jan Ev. Zelinka. (Pokracování a dokoncení. Tonus aeolický, modi IX. a X., naše neme nękolik taktű v C dur a skoncíme A moll starého spűsobu nejcastęji v cho- predepsaným dobrým závęrem trojzvu- rálním zpęvu ton níze na g (G moll _lis) kem F dur. prenesena, snese náš authentický závęr Nebo modulujme z phrygického na fis od V.—I., radno jest však citlivý ton, (ll dur od III. stupnę, fis moll bez gL:r) totiz VII. stupeii, klásti do nękterého do mixolydického na es (Es dur se 4~, z hlasű sti-ednícli. Tomuto modernímu As clur). Máme dvę charakteristické noty v kazdém ohledu závęru uvyklo se vše- g a des : obecnę, nutno ale míti na zreteli, ze starocirkevní absolutní nápęvy c i t l i v é h o tonu nemají a proto pri- mlouval bych se za závęr p l a g á l n í, modus aeolický dűkladnęji charakteri- sující. Zde jsou oba závęry: J Modu na h postaveného neuzívá se, zbývá tedy poslední na c postavený j o n i- c ký, naše známá C dur stupnice, jejíz závęr ]cazdému jest známý. Další príklady kadencí v starých toni- Charakteristické noty utvrzující ráz nách církevních vydány byly co prílohy jednotlivých modű církevních veledűlezi- »Cyrilla«. Praktické modulace pak vyšly tou poműclzou jsou ku zosnování správ- jiz v druhém vydání co 4. sešit »Ceského ných vęt modulacních. Príklady uvedu varhaníka« nákladem Fr. A. Urbánka pouze dva. Máme modulaci provésti z pű- v Praze. vodnílio dorického tonu lydického neb Nękteré praktické dodatky však sluší populárnę receno z D moll bez hes do ještę uvésti. F dur bez hes, t. j. do tonu lydického. Dobre jest, kdyz vęty zosnované v sta- Jinak receno v C dur z II. stupnę vyjíti rých modech církevních bud unisonem a zakotviti na stupni IV. nebo trojzvukem v oktávní poloze pocí- Oba tony (modi) ma.ji charakteristické nají, avšak naprosto nutné to není. Také h. Pocneme tedy D moll larmonií, zűsta- nękterá spojení harmonická známá ze J- j[ staroklasických skladeb stávají se stereo- typními, ale castým uzíváním starý ráz charakterisují. Jsou to zejména rűzné I rythmické rozmanitosti. Uzívání prűchod- ných not a harmonií, zmęna velkého 1 trojzvuku v malý a naopak a j. v. v Jak hned z predu podotknuto bylo, jsou staré mody mnohým hudebním umęl- 7* | ||||
|