|
| ||||
| ||||
|
39 —
Sekvence »Victimae Paschali« jest šení Pánę: »Hrob Krista zrelo jsem zi- mezi sekvencemi pojatými do missálu vého a slávu z mrtvých vstalého,« a nejstarší; pocliází od burgundského knęze zároveń jim oznamuje, ze Yán je predejde Wipo, jenz nálezel lce dvornímu ducho- do Galileje. V zliledem k tomuto svędectví venstvu císarű nęmeckých Konrada II. Marie Magdaleny vyznává veškeren okr- (1024—1039) a Jindricha III. (1039-1056). slelc krestanský svou víru ve z mrtvých Pripadala v missálecli obycejnę na ctvr- vstání Pánę : »Víme, ze Kristus v pravdę tek velikonocního tél:odne, jezto ten den vstal z mrtvých«, a prosí za sebe o smi- cte se pi•i mši svaté cástka evangelia lování. sv. Jana, kterak se Jezíš zjevuje Marí Magdalenę. Tento vzletný a mocný plod básnický, '\,"elikonocní Graduale vyzývá vęrící piný výraz nábozenského cítęní svého k velikonocní radosti slovy zalmisty: casu, rychle se všude rozšíril a dal pod- »Haec dies, quam fecit Dominus, exsul- nęt k podobným hymnűm na jiné svátky, temus et laetemur in ea!« »'-Fot jest den, ku pr. na vánoce. 'L této sekvence vy- ]cterýz ucinil Hospodin, veselme se a ra- pucely také milé liturgické slavnosti dujme se v nęm! »A sekvence jest rado- vzkríšení, a dále mysteria nebo duchovní stným ohlasem velikonocního jásotu. hry stredovęké. Dracnaticicé predstavení Nejprve vybízejí se zástupové krestan- vzkríšení Pánę konávalo se v noci ze ští ku vdęcné chvále pravého Beránka soboty na velikonocní nedęli. Po Matu- velikonocnílo, Jezíše Krista, ponęvadz tinum (jitrní) ubírali se knęzí, predstavu- smrtí svou vykoupil nás z moci dábla a jící zbozné zeny, obleceni jsouce v kasule smíril s Otcem nebeslcým. Byl to podi- na rochetkách ku prázdnému hrobu, ve vný souboj mezi smrtí a zivotem: kníze kterém sedęli dva levité v dalmatikách, zivota dobrovolnę po~!lehl smrti tęlesné, andęly predstavujíce. Tito na obavu a touto svou smrtí premohl smrt a kní- zen: »Kdo odvalí nám kámen ?« odpo- zete smrti, i kraluje v nepomíjejícím zi- vídali otázkou: »Koho hledáte, ó zeny votu slávy. Az posud opęvoval básník bázlivé?« Nacez tyto odvętily zpívajíce: vítęznou smrt Pánę na krízi; v následu- »Jezíše Nazaretského«, Andęlé na to: jících verších oslavuje vítęzné vzkríšení »Není ho tuto, vstalt jest,« a vycházejíce Pánę. Podle záznamu evangelia zjevil se z hrobu ukazovali roucha zpívajíce : z mrtvých vstalý Spasitel nejprve sv. »Pojdte a vizte místo, kde polozen byl Marí Magdalenę, jez vyprávęla potom Pánu. Vrátivše se do chrámu oznamo- slavnou událost apoštolűm. Proto nazývá vali navštęvovatelé drobu, ze nalezli hrob se »apoštolkyní apoštolű«. Proto v naší prázdný, ze Kristus dle výpovędi andęlű sekvenci na dotaz sv. apoštolű, »co ce- vstal z mrtvých, nacez chor zanotil: stou vidęla,« podává svędectví o vzkrí- »Victimae Paschali laudes«. Sekvence o svátcích svatodušních: Veni, sancte Spiritus, Prijd', ó Duchu svatý, k nám, et emitte coelitus s nebes výšin sešli nám lucis tuae radium. svętla Svého paprsek. Veni pater pauperum, Prijdi, otce ubohých, veni dator munerum, dárce darű premnohých, veni lumen cordium. svętlo srdcí zárící' Consolator optime, Nejlépe ty tęšíš vzdech, dulcis hospes animae, sladký hoste duší všech, dulce refrigerium. sladké obcerstvení mé. In labore requies, Po práci Tv's blahý mír, in aestu temperies, divých vášní tišíš vír, in fletu solatium. v pláci Ty's műj tęšitel. O lux beatissima, ó, ty svętlo Vlazící, reple cordis intima naplń srdce vęrící, tuorum fidelium. naplń srdce láskou svou. Sine tuo numine, Beze Tvojí milosti nihil est in homine, marná snaha po cnosti, nihil est innoxium. marné boje se svúdcem. Lava, quod est sordidum, ó, shlad, co v nás nízkého, riga, quod est aridum, odloz, co v nás prahlého, sana, quod est saucium. uzdrav, co v nás chorého. Flecte, quod est rígidum, I Obmękci, co tvrdého, fove, quod est frigidum, I rozohni, co chladného, rege quod est devium. ved a rid', co zbloudilo. 2* | ||||
|