|
| ||||
| ||||
|
40
Da tuis fidelibus, Dej svým vęrným vérícím, in te confidentiUus, s dűvęrou Té prosím, sacrum septenarium. dej Svých darű sedmero. Da virtutis meritum, Zehnej naše snazení, da salutis exitum, dojíti dej spasení, da perenne gaudium. vęcné poprej radosti. Amen. Alleluja. Amen. Alleluja. Autor tohoto hymnu nedá se s jistotou dušní píseń v sobę ukrývá a sice ve urcití. Nękterí povazují za skladatele formę, jez právę tak svou krásou, jako francouzského krále Roberta (i I031), krátkostí se vyznacuje. S dűvęrnou tou- jiní Hermanna z Keichenau (l- 1054), zebností pozvedá zbozný autor ocí svých jiní konecnę papeze Innocence III. (j 1216). k nebi s prosbou, aby Duch svatý pa- Rhytmický ráz, dokonalost poetické prskem vycházejícím z jeho bozské pri- formy, úsecnost, jednoduchost a jasnost rozenosti pronikl temnoty, obklopující výrazu, hluboký obsah a vroucí cit, jenz srdce ubohých poutníkű pozemských, z hymnu tohoto mile ctenáre dojímá, aby se ubytoval v srdci našem, je obla- bohatost vhodných obrazű, obdob a an- zoval, jemu útęchy skytal v bolesti a tithesí radí hymnus ku predním výplo- zalu, by ocistoval duši a rány její hojil. dűm liturgické poesie. Proto treba pű- O kéz by prišel Duch svatý se sedmi vod hledati v dobę jejího kvętu, totiz svými dary do srdce vęrících krestanű ve 12. nebo 13, století. (Gihr, Die Sequen- a uschopnil je k nadprirozenę dobrým zen des rűm. Messbuches). skutkűm, za nęj by odmęnęni byli po Ale budiz autorem svatodušní se- štastné smrti radostí vęcnou! kvence kdokoliv, tolik jisto jest, ze se Co do nápęvu jest svatodušni se- vyrinula ze srdce, jez horelo ohnęm kvence skoro opakem sekvence veliko- lásky Ducha svatého. Jest to píseń pre- nocní. Kdezto v této panuje nejzivęjší krásná, v níz vęje rajský vánek a dýše radost, úchvatné roznícení, prosí v oné sladká nebeská vűnę. Jenom srdce műze nábozná nęznost o sedm svatých darű. v tiché hodinę ponękud tušiti a okoušeti, Pri sekvenci »Veni, sancte Spiritus« má jalo vzácné myšlénky a pocity tato svato- melodie obzvláštę význam.*) Sekvence o slavnosti Bozílio Tęla: Lauda Sion Salvatorem, I Chval Sione Spasitele, lauda ducem et pastorem chval Pastýre, Vűdce vrele, in hymnis et canticis. prozpęvuj 11Iu v písních cest. Quantum potes, tantum aude: Rozezvuc se k chvalám Krále, quia major omni laude, neműz' zpęv ríct dokonale, nec laudare sufficis, jak On velký, dobrý jest. Laudis thema specialis, Prícina se dűlezitá panis vivus et vitalis ku chvále dnes tobę skytá, hodie proponitur. chléb vęcného zivota; Quem in sacrae mensa coenae, jejzto pri posledním stolu turbae fratrum duodenae dvanácteru apoštolű datum non ambigitur. dala vęcná dobrota. Sit laus plena, sit sonora, Pęjme chválu libohlasnou, sit jucunda,,sit decora a tu radost naší jasnou mentis jubilatio. uslyš hvęzdná výšino. Dies enim solemnis agitur, 1\ebo dnes se ten den slaví, in qua mensae prima recolitur kdyz poneprv k duše zdraví hujus institutio. dána tato hostina. (Pokracování.) O prednesu hudebním vzhledem ku vícehlasé hudbę církevní. Prednesl na exerciciích Cyrillských v Hradci Král. Frant. Jirásek, reditel kűru v Jicínę Kdykoliv jest laikűm, diletantűm, I úsudek o qualitę prednesu toho kterého nękdy i odborným hudebníkűm pronášeti výkonného hudebníka, pozorujeme, ze *) Prof. Kupka, 0 mši svaté. s. 61. Sequence. P. Ambros. Kienle, Choralschule. | ||||
|