|
| ||||
| ||||
|
— lil —
raisonnement jejicli otácí se kolem vý- odnímá se moznost jednostranného vyvi- rokű podobných: »Ten hraje krásné, nování se jistého aggregatu na úkor dru- nęznę, líbeznę, onen zase ohnivę, ducha- hého. Absolutní hudba, nejsouc jiným pinę, náruzivę.« »Tony jeho mluví prímo nez právę hudebnę aesthetickým momen- k srdci.« Ve smyslu odsuzovacím praví tem vázána, takovýchto ohledű nezná; ona samorostlá kritika zase : »Hra X Y műze se tedy rozvinovati neobmezenę a hudebníka nemá ceny; nahraje toho sice takto dospęti az k nejvyššímu bodu for- mnoho, nestojí to ale celkem za nic, mové dokonalosti. Skladateli umoznęno ponęvadz nemá citu. Je to vęru zivý zde spracovati základní motiv neb thema hrací stroj.« az po úpiné vycerpání všech mozných Dle podobných výrokű nutno sou- kombinac a kontrastű dle veškerých pra- diti, ze kriterium ono opírá se o nęco videl tvűrcí fantasie své a dle pravidel, nevyslovitelného, o jakýsi víceménę tu- empirií po staletí získanými a aesthe- šený, hudebníkűm jedinę vlastní cit. Kdo tikou v systém uvedenými.L pi-íciny té by citu toho postrádal, nemęl by tudíz jest také absolutní hudba, zejmena ko- nárokű na jméno pravého umęlce. morní a symfonická, formálnę dokonalejší Odborná kritika vychází celkem od všech ostatních druhű hudby, vesmęs téhoz stanoviska, liší se však od samo- pod hledisko úcelné hudby spadající. rostlé kritiky svým specialisováním citű, Z právę receného tedy patrno, vypocitávajic takto celou stupnici lidských ze absolutní hudbę nahodile sní affektű a . vášní. Ba mnohý kritik do- sloucené zivly cizorodé, príkla- konce vęrí, ze jistí komponisté ovládají dnę rázu poetického neb tono- svým tonovým materialem, ve smyslu malebného, pranic neprospęjí, epického a dramatického básnictví, celý není-li ona sama o sobę hodnoty psychický zivot lidský -- evelitualnę, 2e v pravdę umęlecké. Ostatnę doká- prý po zpűsobu výtvarných umęlcű do- záno, ze »genrová« hudba jest dosti pro- vedou hudbou imitovati dokonce i realný blematickou, jelikoz veškeré s hudbou svęt, zádajíce takto az neúprosnę na re- nahodile souvisící neb skladatelem úmy- produkujících hudebnících vęrné podání slnę vyvolané sekundární nálady pűsobí, vlastnich svých illusí. jak známo, velmi subjektivnę a nemají Jsme sice daleci toho, popírati ve- i jinak co ciniti s hudbou jako takovou. škerá potvrzeni v ohledu tom; milerádi Proto také, odloucena-li od svého priznáváme faktum úcinné assimilace textu, jeví se býti hudba úcelná co do hudby se zivly mimohudebními, prede- sekudárního charakteru svého dosti ne- vším pak s básnictvím; rozhodnę však urcitou, prerűzným výkladűm prístupnou odmítáme odbornou kritikou hudbę ím- a také vlivem panujícího právę vkusu putovanou výsadu zahrávání si na struny t. j. módy a manýry skladatelské v ji- lidských vášní a podob., jako by se to stém období uniformovanou. Velmi prí- pri hudbę samo sebou jiz rozumęlo, jako padného a vtipného dűkazu toho podává by ona byla fuudamentalním slou- proslulý aesthetik, jenz praví : »Ony illu.- pem celé tvorby hudební. Právę naopak stracní prostredky, jimiz skladatelové jest nám tvrditi, 2e: pred nęlcolilza desítiletími príspívali ve Hudba jest v první radę umęním ab- svých operách k zvýšení dojmű pekelných solutním — a pak teprv umęním chara- scén, slouzí moderním skladatelűm k illu- kteristickým, prísnę vzato tolik;) akces- straci obycejných scén podstaty milostné. « sorním. Jinými slovy receno : Od hudby ' e nenadsazoval príkrými slovy tęmi, zádá kazdý nepredpojatý znalec, by pű- dokazuje eklatantnę moderní opera seria sobila predevším na pouhý aesthétický svojí »tucnou« a »prekorenęnou« har- cit úpinę samostatnę, vlastní vniterní monií a instrumentací, pri níz po ne- hodnotou svojí, a to za kazdou cenu, snesitelných az trampotách smęle na- ano i tenkráte, kdy slucuje se za urci- kupený cti a nekonecných dissonancí tým mimoliudebním úcelem s jinými umé- prahneme po osvęzující kadenci s obli- nami, jmenovitę pak s poesií. Netreba gátními konsonancemi, kde vęru az na ani dokládati, ze slucování umęn, z nichz cestné výjimky pátráme po clánkováni kazdá má své presnę vytknuté meze, skladby na periody a vęty, jalcémuz jsme műze obecným aesthetickým pravidlűm zcela prirozenę na základę klasických vyhovovati jedinę za pi-imęreného kom- skladeb uvykli a také na základę vęcnę promissu umęlecký celek (Kunstverein) platných zákonű aesthetických jsme oprá- právę tvorících aggregatű, címz zároveń vnęni zádati. | ||||
|