|
| ||||
| ||||
|
42 —
\ejmodnęjší manýra skladatelská (ge- Dle našeho prostého, domácnę vypęsto- nialní skladatele a solidní talenty vy- vaného rozumu na základę studia klassi- jímaje) opovrliujíc prostou ctyi-hlasnou cicých a cenných moderních skladeb jak sazbou, preváznou diatonilcou, prostou církevnícli tak i svętských, známe jedinę z harmonickélio processu resultující dy- hudbu: majestátnou, velkolepou, cudnou, namikou a instrumentací treba i Berlio- klidnou, prostou, blazenou, pornposnou, zovskou, hodlá své pc vętšinę konglo- radostnou, sférickou, jadrnou, ohnivou, meraty, fragmenty a nábęhy k mozným jásavou, dohasínavou, prchavou, senti- snad z tęchto skladbám ospravedlńovati, mentálnou, skocnou, laškující, pádnou, resp. uplatńovati nejraffinovanęjšími a jarou, bujnou, pathétickou, náruzivou, nejkolossalnęjšími prostredky. Nejzalo- prudkou, melancholickou a t. d. A coz stnęjší pri šíleném tom pocínání »titanű«- nevyhoví snad právę uvedené celkové skladatelű jest, ze neomezují cinnost nálady kterémukoliv akcessornímu úcelu svoji pouze na operu, která podobné hudby, ano i tehdáz, kdy bylo by lze attentáty do jisté míry bez pohromy mluviti v preneseném toliko smyslu o tom snáší, nýbrz ze hledí touto oblaziti« kterém celkovém charakteristilzonu hudby ? i liudbu absolutní — do konce i církevní. Mozno-li hudbou tlumociti specifické Církevní autorita, dík svému konserva- affekty a vášnę, na pr, lásku, hnęv, hr- tivismu, nepi-ipouští však talz snadno po- dinství, pokoru, pýchu, štędrost a j. v. dobný druh komposice na posvátném nelze nám v pouhém rámci prednášky místę, drzíc se cudné diatoniky pravzoru zodpovędęti. "koliko jen dovolujeme si církevní liudby, t. j. chorálu, jehoz pro- pripomenouti, ze hudba instrumentální stý, klidný a velebný ráz jest talc úzce (absolutní) není affektűm a vášním vűbec srostlý s dűstojnou skansí posvátného prístupnou, lec toliko zpűsobilou, pri- textu, ze naprosto nemozno, mysliti si lnouti vice ménę prípadnę k onęm umęnám, tento druh posvátné hudby bez testu jichz úkolem bývá odhalovati neobmezenę samého — a proto také nemozno chtíti celé nitro lidské. A cehoz nedokáze in- na chorálu jiného, nez celkovou, liturgii strumentální hudba, praví Hanslick*), ne- a náboznému rozjímání vęrnę odpoví- dokáze hudba vűbec. Yrotoz nutno vy- (-lající náladu. Z príciny té jeví se býti sloviti se o úcelné hudbę v témze asi chorál kánonern veškeré církevní hudby; smyslu jako o hudbę absolutní; nebot a cím více snazí se ostatní styly círke- dramatickým pęvcem dosti prípadnę lícené vní hudby pachtiti se v ohledu podro- nękdy affekty a vášnę dluzno pripisovati bné charakteristiky, po prípadę i tono- jedinę na konto rhetoriky a hereckého malby za hudbou svętskou, tím více a umęní vűbec, nikdy však na konto hudby více vzdalují se od kánonu samého, t. j. samé. Dle Hanslicka mohli bychom dále od chorálu, k jehoz náhradę jedinę jsou tvrditi: Ceho nedokáze skladatel, nedo- urceny, uvadęjice se takto ad absurdum. káze (kromę pęvce) také výkonný liu- Jak shora jiz podotknuto, prizpűsobuje debník. Z dűvodű tęch zdají se nám býti se hudba velmi úcinnę rűzným náladám prosté a povšechné výroky shora dot- duševním budto prímo aneb reflektoricky cených laikű a diletantű daleko opráv- za prispęní poetického textu. Více ale, nęnęjší, nez smęlé, nicím neodűvodnęné nez pi-izpűsobování, ]ze sotva od ní výroky pseudokritilzy, byt i jinak odborné. zádati; nebot po isolaci hudby od svého Instinktivnę — povšechný poznatek textu, resp. od nelzlamných faktorű ký- a úsudek, shrnutý u laikű a diletantű zené nálady, zbývá pak jakýsi vágní pre- pod všeobecné hledisko hudebního jemno- rűzným výkladűm hovící sekundární cha- citu, jest právę tak oprávnęn, jako rakter její, kterýz nikterak neodpovídá kterákoliv ucená dissertace vynikajícího presným predstavám a urcitým náladám, psychologa-hudebníka; procez vším prá- jimiz vládne básnictví, výtvarné umęní vem opomíjíme ony, stred mezi obecen- ano i pouhá prosa. `Tebot az dosud ne- stvem a badateli zaujímající kritiky — dovedl nizádný z povęstných kritilcű (jez hypnotiseury, jichz krasomluvné a frá- smęle srovnati mozno s vykladaci karet), zovité recense, nilzoliv o hudebním ani »specialistu« v oboru tom, L u d v í k a umęní, nýbrz jen o sekundárních Noh 1 a nevyjímaje, nám nezvratnę do- dojmech hudby, jichz libovolnę se- kázati, kterak a proc jistý hudební zivel, strojené bonmoty s raffinovaným nátę- aneb i jistá melodicko-rhytmicko-harmo- rem vędeckosti naleznou snad u naivnę- nická konstellace tonű znací ten který affekt nebo objekt. *) Vom iVlusikalisch-Schiinen, 23. str., vvd. II | ||||
|