|
| ||||
| ||||
|
-5g
veselé náladę, ze nemohly se udrzeti u nás v Cechách, kdyz oznamujeme pla- smíchu a radęji odešly. V tom, kdyz vy- kátem nęjakou produkci, napíšeme vzdy- jednáváme s vozkou, který uz porád cky, k d e se ta produkce koná. O tom volá, ze je cas prekrocen a ze musí do- jsme však jediného slűvka na celém pla- stat více -- jde jistý benediktin okolo, kátu nenalezli. Jak tedy máme souditi, jemuz jsme se svęrili se svými rozpaky kdyz ulice, kterými jsme procházeli, byly a na dűkaz pravdivosti predvedli jsme prece ulice rímské, zdi tęmi plakáty jej pred obrovský plakát, který záril na polepené, byly prece zdi rímské? Kdo jedné blízké zdi. Kdyz jej precetl, usmál za to, ze náhodou v Rimę i v Milánę je se a pravil: »Vy hledáte zde ten koncert? kostel s. Maria della pace a ulice via Vzdyt to je v ~I i 1 á n ę. Podívejte se, dogana? Inu jiná zemę, jiné zvyky a tady dole v koutecku je písmenami — mravy. Kdyz jsme prijeli do Florencie ovšem nepatrnými napsáno, ze tento na cestę zpátecní, privítaly nás a zdálo plakát je vytištęn v Milánę.« O, cesta se nám, jako by se na nás usmívaly tedy daleká, marné volání. Smíchu ne- zase ty staré známé plakáty, ale my bylo konce od tohoto okamziku. Tedy všichni zvolali: »O do té pasti se uz ne- po audienci, po interwievu ! Moje sny necháme chytit.« A patrnę jsme vysvo- zűstaly pouhým snem, moje úzkosti s ital- dili dušicku, nebol jsme to vykrikli skou latinou byly úpinę bezpi•edmętnými. všichni najednou. Jen jedno jsme nemohli pochopit: My (Pokracování.) Kűr chrámový a velkomęstské pomęry. Napsal Jan Ev. Zelinka. (Pokracování.) Bez lásky a nadšeni, bez snahy a do- vyucování, byla okolnost, ze odkázán bré vűle nemá ostatnę cinnost na kúru byl s cinností svou na nejistou ochotu chrámovém výsledku zádoucího, ani kdyby zákű svých. Ovocem této perné a v nej- prostredkű by1 nadbytek. Az dosud ovšem vyšší míre zásluzné práce byly výkony skoro všude prostredkű trvalých schází. vętšinou pro obrodný smęr církevnę- Ochota a láska mizí bud docela, anebo hudební smęrodatné. Po skoro 18tileté jeví se pouze docasnę se strany clenű paedagogické cinnosti byl konecnę obę- sboru (personálu) kúru, bez nęhoz kűr tavý reditel kűru odkázán více ménę chrámový kűrem v pravém slova smyslu stále na malý zacátecnický dorost, se býti prestává. Prícinou toho není však kterým malý, tu a tam vętší skladbou chorál a z nęho plynoucí hudba chrá- promísený repertoire presnę provozoval. mová, nýbrz poméry drahotní, pomęry Rid. Chlum casto stęzoval sobę pisateli velkomęstské, které kazd}, sebe ideál- tęchto rádkű, a poukazoval, jak vętší nęjší podnik męní více ménę v zivnost. zralejší pęvkynę a pęvci s menším do- V dobę nejnovęjší stalo se koncerto- rostem spoluúcinkovati se ostýchají, az vání vrcholem snazení umęleckého na konecnę z kűru úpinę zmizí, nebo, jak po- roli církevnę-hudební. Prospęje-li toto znamenal, »kolem kostela se procházejí.« v zádoucí míre zvelebení hudby církevní, jmenovaná škola pęvecká, zalozená jest otázkou velmi palcivou. Obecnou Jednotou Cyrillskou co hudební odbor Akademie krestanské v Praze, Frant. Chlum (1848—1895), zaslouzilý za prícinou vzdęlání schopných sil pę- spisovatel »Cyrillské školy zpęvu«, ideální veckých pro kűr chrámový, promęnęna ucitel sborové školy Cyrillské pri Aka- mimovolnę vętšinou v prűpravnu pro so- demii krestanské v Praze a dirigent kűru lový i sborový zpęv divadelní, téz cá- chrámového u sv. Jiljí (u 00. Domini- stecnę pro zpęv, jaký pęstují jednoty kánű), kterémuz kűru škola sborová vý- pęvecké pro zálibu a vzdęlání soukromné. borem Obecné jednoty Cyrillské pro- Ejhle, tak pűsobí všeobecný velkomęst- pűjcena byla (dle znęní protokolu jednoty), ský zivot ve spojení s pomęry drahotními ! vęnoval úcelu kűru sobę svęreného ve- Co platna jest cinnost ucitele, co platna škeré duševní síly. Prícinou jeho nezhoji- horlivost prátel vázné muzy, kdyz umęni telné choroby duševní, pochodící z prí- hledá bud výzivu, neb blýskání se verej- lišného, do pozdního vecera trvajícího ným koncertováním. | ||||
|