|
| ||||
| ||||
|
-69
Vzpomínky z pouti rímské. Sdęluje Josef Vomocil, kaplan v Jicínę. (Pokracováni.) Bylo drre 3o. dubna, v predvecer 1. podvecer, pűsobí dojmem prímo bájec- máje, kdy vzpomnęl jsem si na svűj domov, ným. Na sta, ba na tisíce svętel ozaruje na Jicín, zvláštę na první májovou po- leskem svým vznešené prostory chrá- boznost, která se zde koná vzdy spűso- mové — v ]costele s. Maria sopra Mi- bem slavnostním. Byl jsem az dosud vzdy nerva napocítali jsme kolem i5oo svicí. prítomen. Tato poboznost mi velice pri- My, kterí sbíráme po zlatkách ve męstę rostla k srdci, nejen proto, ze jsem po- na svętlo, jsme pravými zebráky. Nám zoroval, ze vábí k sobę kruhy, které jinak zdálo se to jako v pohádce. Az skoro málo do chrámu Pánę zavítají a ze tudíz príliš nás oslriovalo toto intensivní svętlo. mozno zde i k širším vrstvám s kazatelny Ale italský lid to snad neúprosnę zádá, promluviti, ale i proto, ze jsem ji sám nebot jsme pozorovali, ze cím vętší kde v Jicínę zavedl, nedbaje výtek, ze uvaluji illuminace, tím hojnęjší návštęva. Italové nové bremeno na duchovní správu. Proto jsou samý oheri — a chtí jej míti i v ko- jsem se vzdycky tak rád súcastnil po- stele, i na kazatelnę. boznosti této, a dnes — vysoké Apeniny Poslouchal jsem májové kázání — a ještę vyšší Alpy dęlí mne od milého lapal jsem kazdé slovícko — a není to Jicína a proto omeziti se musím pouze tak lehké. Nebot reę tato byla opravdo- na své vzpomínky. A ty mi pripomínají vým vodopádem slov, rinoucím se s výše všecky ty krásné chvíle, kdy svatynę naše kazatelny do shromázdęného zástupu. podvecer vzdy ozivla, kdy prostorami Kazatelna italská nemá podobu kaza- jejími zavznivaly zvuley písní mariánských, telen našich. Jest to prostranné podium, a zvláštę streda a sobota stávaly se dny po kterém se recník libovolnę prochází, slavnostními, ponęvadz bývá vzdy kázání nejsa oblecen v rochetu, nýbrz pouze a slavnostnęjší zpęvy na kűru. Mohu ríci, v klerice, s biretem na Hlavę. Gestikulace ze naše pęvecké síly se vzdy témęr pred- úzasná. Typ pravého Itala. Mluva srázná, liánęly v ušlechtilých produkcích, aby se jako kdyz tisíce zrnek rítí se ve propast staly promluvám s kazatelny nęzným do- a prece kazdé to zrnko mozno spatriti, plńkem — proto také vídáme, ze zbozní tak také zde — tisíce slov rine se starci a starenky jiz na hodinu napred v rychlém tempu za sebou aniz by rec chvátají, aby si zabezpecili místa svá, sama trpęla na srozumitelnosti. Pozoro- bývá vidęti i povozy, privázející z okolí val jsem, ze mluví o prícinách úcty ma- posluchace a ctitely marianské. rianské a nebyla to rec fádní, všední, To všechno se mi vybavovalo v pa- tušil jsem, ze stojím pred nęjakým slavným męti v predvecer 1. máje. Avšak — odej- kazatelem, jehoz rec není sláma, ale duch. dęte chmury stesku a touhy po domovę. Tázal jsem se po jeho jménę neb stavu, Vzdyt katolická víra a katolické poboz- avšak nikdo z prítomných ho neznal. nosti neomezují se pouze na ceskou vlast To bylo v kostele del Jesú, který nálezí — ale i co jednou uznáno za dobré a Jesuitűm, byl tedy ten kazatel zajisté co zvláštę církevní autoritou bylo povo- také jesuita a to jsou prece jen chlapíci, leno a odporuceno, to šírí se bleskurychle at si ríká kdo chce, co chce. svętem -- a proto i v Rírnę nalezli jsme Ponęvadz však toto kázání se protá- v predvecer 1. máje podobný ruch a šum hlo do 12 hodin a já musel jiz odejít a ve svatyních, jakou nás. Ovšem, ze po- chtęl jsem prece taleé slyšet rímský má- boznosti tyto nekonají se ve všech ko- jový zpęv, proto jsem se doptal, kde stelích v dobu stejnou. Nás severany bude vecer poboznost a bylo mi sdęleno, ovšem prekvapuje, ze mnohé kostely ozi- ze v nedalelzém kostele »apud stigmata«. vují teprve v 9 hodin vecer — jest to Dobrá — pűjdeme tedy tam. nęco analogického s divadly a vűbec se Prišli jsme právę na litanie. Nejsem spolecenským zivotem italským, který se sice zádným výstredním gregorianským následkem velikélio vedra denního pro- rigoristou, který se trese pri kazdé líbez- tahuje az do pozdního vecera — a tak nęjší a prístupnęjší melodii, ale co tady také májová poboznost koná se zde v 8, se dęlo na kűre, to nebylo divadlo, to nękde az v 9 hodin vecer. V jiných ko- byla jiz ohavnost spuštęni, to byl tingl- stelích — a sice ve vętšinę, koná se v 11 tangl. Pripomínám však: hlasy krásné, hodin dopoledne. Slavnosti tyto, zvláštę ba výtecné, zvláštę tenorové. Dríve nez | ||||
|