|
| ||||
| ||||
|
-72
Papez Urban IV. zavedl r. 1264 pro Básník vybídnuv v první sloze všeo- celou církev slavnost Bozího Tęla, Sv. becnę ku chvále bozského Spasitele, Tomáši Akvinskému svęren úkol vypra- obral si za predmęt svého chvalozpęvu covati celé officium pro mešní lcniliu zvláštní thema, chléb zivota totiz, jejz i breviár, jehoz cástí jest i tato sekvence. Kristus Pán pri poslední veceri svým Od XIV. století byla tato selcveuce pre- ucedníkűm podal. Chvála má predevším lozena do všech témęí• krestanských ja- toho dne nadšenę prouditi ze srdci našich, zykű. V nejsvętęjší Svátosti oltái-ní chová kdy pripomínáme si den ustanovení hodű, církev svűj nejdrazší poklad, svélio boz- jichz predobrazem by] beránek veliko- ského Spasitele. `velebná Svátost vtiskuje nocní ve Starém Zákonę. Kristus Pán církvi zracitę pecet bozskosti, jest záru- ustanovil Hody ty z vellcé lásky k nám, kou Bozího pozehnání její cinnostem, a dle rozkazu Pánę pí-ipravují je usta- jest jí útocištęm v nebezpecích, štítem vicnę v církvi knęzí, kdykoliv prinášejí ochranným v boji, odmęnou ve vítęzství na oltári obét spásy, t. j. kdykoliv obno- a jedinou její slávou. Velebná Svátost vují obęt prinešenou na Golgotę. jest studnicí napinęnou nejhlubším tajem- Jak vznešené vęci skrývají se pod stvím sv, víry a proto pouze duše andęl- zpűsobami chleba a vína - tęlo Kri- ské, mezi nęz nálezí predevším sv. Tomáš stovo jakozto pokrm, a krev jeho jakozto Akvinský, mohou se odváziti opęvovati nápoj. (7.) A treba by lámala se zpűsoba toto vznešené tajemství. A sv. Tomáš chleba, treba by tisíce najednou prijí- vypinil úlohu svou dokonale. Dogma- mali — Kristus zűstává celý, nedotknutý. tická presnost snoubí se v hymnu »Lauda (S.) Toliko v ítcincích sv. pí•ijímání jeví Sion« s poetickým vzletem; báseń uka- se rozdíl: kdo nehodnę prijímá — smrt zuje nám sv. Tomáše nejen jako hlubo- si pripravuje. kéhomyslitele, nýbrz i jako velenadaného básníka. I ryze dogmatické cásti jsou Potom básník jakoby prstem ukazuje lýricky provanuty, ze témęr nepozoro- na hostii, na tento cliléb zivota, jenz vanę męní se v hymnus ve velebnou s nebe prichází, na nęjz andęlé v nebi píseil. patrí (chléb andęlű), jenz nás v tomto Dlouhým rozjímáním o velebné Svá- pozemském vyhnanství posilńuje a záruku tosti dojat, pocíná básník vzletnou strofou podává, ze jsme v pravdę dítkami bo- ,,Lauda Sion Salvatorem ...« »Chval Sione, zími, jsouce hodni takového pokrmu, Spasitele, chval Pastýre, Viidce vrele, jehoz vzácnost vysvítá ze ctihodných prozpęvuj mu v pístiich cest. Rozezvuc pi-edobrazii obęti Abrahamovy a many. sek chválám Krále, neműz zpęv ríct do- Koncí pak hymnus prosbou k dobrému konale, jak On velký, dobrý jest«. Vzlet Pastýi•i, kdyz nás ovecky své zde na a mohutný cit, který zvláštę v první pastvu tak vzácnou vede, by uvedl nás sloze se jeví, zadrzován jest ponękud jedenkráte i na luhy radostí nebeských, v následujících slohácli ryze dogmatic- aby nás ucinil svými stolovník- pri ho- kým obsahem, az konecnę opęt celou stinę andęlsizé'}. svou silou rozproudí se v poslední sloze Nápęv k této sekvenci byl vzat od v tklivé prosbę ke Spasiteli: »Pastýri, jedné starší a oblíbené sekvence k uctęní Ty pravý clilebe, chrań nás, pas, a sytiz sv. kríze (Laudes crucis attolamus od s nebe v tomto casném údolí. Necht lid, Adama od Sv. Viktora). Prozrazuje fran- jenz jest z tvého stáda, hostiny tvé ne- couzslLého pűvodce a není prosta liudeb- postrádá na nebeském zástolí«. nícll tvrdostí. Sekvence o svátcích Sedmibolestné Panny 'Marie: Stabat -Tater dolorosa, Stála Matka bolestivá, Juxta trucem lacrymosa, Podle krice zalostivá, Dum pendebat Filius. Na nęmzto Syn její pnęl. Cujus animam gementem, V duši její roztouzené, Contristatam et dolentem, U zármutek pohrouzené Pertransivit g]adius. Ostrý mec hluboce tkvęl. O quam tristis et afflicta ó, jak smutná, zkormoucená, Fuit illa benedicta Byla Matka vyvolená, Mater Unigeniti! Jíz sám Bűh za syna dán! *) Z hnihy prof. Dra. Josefa Kupky w0 mši svaté<, jiz ctenárűm duchovního stavu vrele do- porucujeme. | ||||
|