|
| ||||
| ||||
|
-73
Quae moerebat et dolebat, lak tu Ikala, jak se chvęla, Pia Mater dum videbat Kdyz to mnozství uvidęla Nati poenas inclyti. Jeho muk a hrozných ran. Ouis est homo, qui non fieret, Kde je clovęk, jenz by bolu patrem Christi si videret, Necítil v svém srdci spolu In tanto supplicio? S Matkou Pánę sklícenou? Ouis non posset constristari, Kdoz by nechtęl slzy líti, Christi Matrem contemplari Na milostnou Matku zríti Dolentem cum rilio? Se Synem zarmoucenou? Pro peccatis suae gentis Pro neresti svého lidu Vidit Jesum in tormentis, Vidęla ho bez poklidu, Et flagellis subditum. A jak bici trýznęn byl. Vidit suum dulcem natum, Spatrila jej — chloubu svoji, Moriendo desolatum, Bez útęchy, v smrtném boji, Dum emisit spiritum. Duši svou kdyz vypustil. Eja Mater, fons amoris, ó Rodicko, zdroji lásky, Me sentire vim doloris Prej mi svého zelu cástky, Fac, ut tecum lugeam. S tebou aY se rozkvílím. Fac, ut ardeat cor meum Uciń, aY se vznítit mohu In amando Christum Deum, Láskou, dluznou Kristu Bohu, Ut sibi complaceam. AY jej sobę nachýlím. Sancta Mater istud agas, Svatá Matko! zádám pilnę: Crucifixi fige plagas Rac do srdce mého silné Cordi meo valide. Rány Smírce zatlacit. Tui nati vulnerati, I O pokuty tvého Syna, Tam dignati pro me pati, Jejz proklála moje vina, Poenas mecum divide. Se mnou rac se rozdęlit. Fac me tecum pie Here, Nech mne s tebou zaplakati, Crucifixo condolere, Spásci soucit vęnovati Donec ego vixero. V kazdý mého vęku cas. juxta crucem tecum stare, Touzím s tebou stát u kríze, Et me tibi sociare S plácem tvým chci sdruzit blíze In planetu desidero. Zalostný svűj vzdych a hlas. Virgo virginum praeclara, Panno panen velejasná, Mihi jam non sis amara, Ke mnę hled' tvár tvoje spasná, l~'ac me tecum plangere. Nech mne spolu s tebou lkát. Fac, ut portem Christi mortem, Kristovu smrt dej mi nésti, Passionis fac consortem, Dej mi díl Jeho bolesti, Et plagas recolere. A trud Jeho rozjímat. Fac me plagis vulnerari, Dej, aY cítím rány jeho, Fac me cruce inebriari, Krev, co s kríze Smírce mého Et cruore Filii. Stéká, mne jiz opojuj. Flammis ne urar succensus, Plamen aY mých nesze oudű, Per te Virgo sim defensus Panno, v hrozné dobę soudu In die judicii. Za mne mluv a pri mnę stűj. Christe, cum sít hinc exire, K prosbę Matky, Kriste Pane, Da per14atrem me venire Dej mnę, az mi smrt nastane, Ad palmam victoriae. Dolít palmy vítęzství. Quando corpus morietur, Az mé tęlo v hrou se schýlí, Fac, ut animae donetur Nech, aY duše má tam pílí, Paradisi gloria. Amen. I Kde se rajská sláva stkví. Amen. (Pokracování, O charakteristice tonin. J)le rűzných pramenű podává V. Ríhovský, O charakteristice toniu ucenci dosud omezují se však na relativnost, na pomęry nejsou stejného mínęní. Jsou hudebníci a sestavení nebo kontrastování; tretí frakci milovnici hudby, jimz jest nade vši po- tvorí ti, jimz jest cliarakteristika toninY chybnost povznešenou ; jiní ji neupírají, nicím. Ba tito nevęrící tvrdí, ze úcinek | ||||
|