|
| ||||
| ||||
|
-74
hudby nezálezí na toninę, nýbrz jen na toninách. — 1806. Vyznání láslcy a zá- melodii, harmonii, rythmu a ze mozno roveń nárek nad neštastnou láskou. v jedné a téze toninę stejnę vyjádriti Všechno touzení a narílcáti{ lezí v tomto veselost, jakoz i bolest a zal. A zdá se, tonu. ze tito mají pravdu. Cí víra nebyla by ( r otresena, pomyslí-li ua pr. na ll dur a a povídavého v sobę, trochu se rád pyšní, srovná-li bujnou radost ve finale drut,é hodí se k serieusním a zivým vęcem. symfonie, heroickou odhodlanost v prv- -- 1787. Vyšší stuperi veselosti nez v C dur, ním allegru klavírního tria op. 70. a spojený s miiohou srdecností. — 1806. klidný zal a touhu v adagiu velkého B dur Neríká nic. tria od Beethovena, kterézto kusy jsou G P1011. 1737. Jest to nejkrásnęjší ton, vesmęs psány v D dur. Tavme se prednę : ponęvadz nese s sebou mnoho líbeznosti, »Jest charakteristika toniny nęco no- hodí se tedy ku nęznému, mírnému nárku vého?« — »Ne, zrovna tak jako novou a tím jest k temperované veselosti nad není liudba programní!« Prispęlo by snad míru flexible. — 1787 a 1806 novyslo- ku vysvętlení vęci, kdybychom se s nę- vují se c této toninę. cím historickým o ní vytasili? — Mozná; I) rlxa•. 1737. Ostrý a tvrdý, svéhlavý, kazdopádnę by privedly tyto historické dobrý lc vęcem hlucícím a povzbuzujícím. vzpomínky mnohé kuriosity na svętlo, Műze však tento ton téz dáti návod a mezi jiným by nám ukázaly zpűsob k delikátním vęcem, obzvlášt kdyz m{sto cítęní drívęjších hudebních ucencű. klariny flétna, a místo tympau housle (!) Nuze, vratme se o pűl druhého století dominují. 1747. Váznost jest potlacena, nazpęt, do roku 1737, a s tím, co jsme jemnost zmizí a rozpustilá, mnohdy nízká nalezli tam, chceme srovnati náhledy veselost vstoupí na jejich m{sto. Tonina roku 1757 a 1506 a ctenári prozatím po- bláznivých kusű. --- i8o6. Ton triumfu, nechati, aby sám sobę všechno objasnil. halleluja, revu války, písnę vítęzství. IZídíme se pri tom 1737 v Kamenici ti- I) uanll. 1737. Má v sobę cosi devot- štęnou knihou »Kurzgefasstes musikali- ního, tichého, téz cosi velkého, príjem- sches Lexikon« (podáváme vęrnę ve slohu ného, spokojeného. To však nevadí, aby tehdejším). Pro náhledy dalších 5o rokű se v nęm nemohlo psáti con succis nęco uzito bylo »hudební magaciny« od C. F. veselejšího, plynného. 1506. Tęzká Cramera a pak následuje charakteristika, zenskost, která spleen a dusno rodí. kterou okolo 1786 diktoval C. T. D. J t1~ra. 1717. Tento tou velice dojímá, Schubart svému synu a kterou tento jakkoli mnoho zárí a více k naríkajícím v roku 1806 v >-Ideách o aesthetice a smutným passiím, nezli ku divertisse- hudby, vydal. meuts se kloní. Dobre se Hodí ku vęcem, l! r/vav. 1737. Má vlastnost velmi psaným pro housle. — 1757. Nęco pýchy drzou, není však nezpűsobnou, kdyz v ní pojí se s veselost{ D dur a seslabuje toto. chceme v rejoissancích radosti popustiti -- 18o6. Vyjevení cisté lásky, spokojenost úzdu. Prece však műze l/abilní kompo- se svým stavem, mladistvá bujnost; na- nista, obzvláštę kdyz doprovázející iustru- dęje na shledání pri loucení, dűvęra tnenta clloisiruje, ji velmi dobre na cosi v Boha. charmantního prelcrtiti a pal< i v prípa- _4 M(41. 1737. Má vázný a skvęlý dech, jez jsou bien tendre uziti. — 1787 affekt, jenz však műze býti veden 1 Smíšení jasné veselosti a klidné váznosti chocení. Od prírody jest zvul< tohoto tvorí hlavní rys této toniny. Menetty a tonu mírný a műze se upotrebiti skoro sonaty nejlépe se pro ri Hodí. — 1So6. 1 C dur jest nejcistcí tonina. Charakter nad míru sladký. — 1506. Nábozná mír- její: nevinnost, naivnost, mluva dítka. nost a mękkost charakteru. (! W011. 1737. Nad míru milý, téz E r/vav. 1737. Vypovídá zoufalou anebo smutný ton. Protoze však sladké snadno docela smrtelnou zalost ; jest nejpohodl- se zmizí, nebude zle, nęjakým mouve- nęjší pro extremní vęci, ku vyjádrení ment-em je oziviti. Je-li však kus, který nęceho beznadęjného, má cosi ostrého, má privecliti spánek (!), műze se tato trpícího, pronikavého, takze se neműze remarque ušetriti a műze se prirozeným porovnati s nicím lépe, nezli s rozlou- zpűsobem dojíti cíle. — V knize z roku cením duše s tęlem (sic!). — 1787. Pýcha 1757 neprnrští se spisovatel de moll- tonin, vystupuje a stává se odpornou ! — 1806. protoze prý charakter mollových tonin 1llasité výskání, usmęvavá radost a ne- není tak ostf-e ohranicen, jako v Dur vinný pozitek. | ||||
|