|
| ||||
| ||||
|
— 75 —
E moll. 1737. Tęzko műze se nęcemu Smáti se neumí, však usmívati; plakati veselému pripsati, at komponista ciní, neumí, ale plác nápodobiti. jal: chce. Pensivní, zasmušilý a smutný. Fis moll. I8o6. Tmavý ton, tahá se Spęšného nęco v nęm ujde, ale ono s vášní jako zlý pes se tahá o kost. spęšné není pak veselé. — ISo6. Naivní, Hnęv a nespokojenost jest jeho recí. Zdá zenské vyznání lásky. Naríkání s málo se, ze samému není v jeho postaveni slzami, blízká nadęje v nejcistší C dur volilo; proto touzí po klidu v A dur, se rozplývajícího blaha mluví tímto to- anebo po vítęzné blazenosti v 1) dur. nem. Ponęvadz má jen jednu barvitost, Z tęchto zde uvedených príkladű mozno jej pi`irovnati s dívkou bíle oša- z rűzných dob jest zrejmo, ze telidejši cenou, která má modrou stuhu na prsou (!) aesthetikové pro cliarakteristiku tonin F rlrrr'. 1737. Tento ton jest capable, horlili. Strízlivé, nizádnou mistikou ob- nejkrásnęjší sentiments ze svęta eLpri- klopené hlavę podivnę jest v mysli, po- movati, at jiz jest to smęlost, vytrvalost, dívá-li se na protivy, které predešlé vęty láska a p., a to s tak: nevyrovnatelnou obsahují. Tak na pr. A dur 1737 jest do- facilností, ze nelze zríti nejmenší námahy, jímavý, naríkajíci, smutný ton, ackoli --- 1757. Všechno velké zmizelo; tichá také zái-í ; — 1787 veselý, ponękud pyšný ; dűstojnost a milé usmívání urcitę vy- — v r. ISo6 vyjádruje lásku, spokojenost, stupuje. — ISo6. Klid a líbeznost. nadęji. — B dur: 1737 divertissantní, 1" »rnll. 1737. Zdá se, ze predstavuje skvęlý, duši povznášéjící, v r. 1,787tr°ut~, tichou a zamlklou, jalcl:oli hlubokou a ton velký, vznešený, vázný — v 1806 se zoufalství spojenou bolest srdce ; vy- uz zas vyjadruje lásku, spokojenost, jadí•uje bez pomocnou melancholii ; nękdy touhu atd. clice poslucliacűm hrűzu a strach zpűso- Souhlas aestlletikű, který pri nękolika biti. — 1 Sob. I Tlubol:ou zádumcivost, na- toniuácll povstal jest však taktéz dűkaz ríkání a touhu po smrti. proti pravdivosti charakteristiky. Vyje- It drra'. 1737. Jest divertissantní a vuje nám totiz, ze stejné charaktery nej- skvęlý, pí•i tom rád modestní, ale pres rozlicnęjším toninám byly prikládány to műze zároveń i picd ma-nificcrn krá- proto, ponęvadz 1~c~7r-rrí sestupovalo do ceti. i)le kostelního: Flvat ardua animam. hloubky. Co totiz posluchaci 1737 znęlo — 1757. Velikost, která se snízila, spo- jako C, bylo r. 1737 H a pozdęji snad jená s dűstojnou vázností. — ISo6. Spo- az I3. Stával-li by tedy absolvtt rozdíl kojená mysl, nadęje, nazírání clo lepšího mezi al:ordcm a toninou, musel by popis svęta. C dur z 1757 souhlasiti s H dur z 1737 P rrrnll. 1737 a 1757 neríkají o nęm a dnes snad i s B dur. Naladím-li, niceho. -- I806. Podivín jest vzdy zlo- abych uvedl ještę jeden príklad, klavír bivý a málokdy vyjasní oblicej. Moquerie o pűl tonu níz, nezli jiný, musím tedy oproti celému svętu, nespokojenost s sebou hráti B dur, abych ladil s A Jul- druhého a se vším ostatním, pí•íprava 1: samo- klavíru, a prec v tomto prípadę znęjí vrazdę (!!) — to vše vyznívá tímto tonem. charakteristicky obę touiny stejnę. I;s clrrr. 1757. Tichá majestátnost, Ponęvadz ale pri nyní panující stejno- která nęco z As dur postrádá, vzbuzuje cltvęjné temperature (dle Riemana vy- pocit, aby se zdála posluchaci zajímavou rovná se mezi dvanácti tony oktávy pra- a nikoli odpornou, má téz nęco nevý- videlný poulęr ve znęní tím, kdyz výška slovnę sladkého, coz i laikovi poznati 13 quint jedné ol:tavy se snízí o Ile,2 a mozno. — t dob• Ton lásky, zboznosti, toto snízení sluje temperatura), nernáme dűvęrného rozmlouvání s Bidlem. vlastnę zádné touiny — ku porovnání l:s moll. I806. Pocit tesknoty, nej- ku starým toninám církevním — nýbrz Irlubšíllo duševního smutku, zadumaného jen škály a transposice, v nichz pomęry zoufalství, nejcernęjší tęzkomyslnosti. intervalű 1: sobę v,_di1 jsou stejnými, kde Strach, váhání tresoucího se srdce dýše všechny l:ousonance mají .etr;juJ stupeń z hrozného Es moll. Kdyby strašidla cistoty, který se pri nynęjší temperature umęla mluviti, mluvila by tímto tonem. (!) dá docíliti — kdy všechny enharmonické As clrrr. ISo6. Ton hrobe. Smrt, Hrob, rozdíly jsou smazány — tedy nezűstává soud, vęcnost, všechno lezí v jeho ob- vedle vskutku charakteristického rozdílu sahu. mezi Dur a Moll, a mezi rozdílem barvi- I)r,e (lrrr. iSoG. Ton, jenz se dívá na tosti obou - a G' tonin niceho, nezli di f- dvę strany, z nichz vychází bol i slast. frrP)dce ntr,:i c~~,~sé a rri,_.~•i hololrotr | ||||
|