|
| ||||
| ||||
|
— 76 —
Vűbec dokládati vęc i príklady ze snadným, ještę mnoho príkladu zde uvésti, starých mistrű (jak to totiz ciní jmeno- ze tato t. zv. charakteristika jest vęcí vaný Schubart) jest bezúcelné. Proti nę- subjektivního cítęní, prekrocilo by to cemu, co hodí se do krámu charakteri- však zde vyrcené meze a unavilo snad stiky, mozno doloziti deset jiných dű- i ctenáre. vodű, které tvrzení ono povalí. Neműze-li tedy absolutní charakter Vędecké osvętlení, které cliarakteri- toniny obstáti zkoušku se stávající hud- stika nad ríš onoho, co mozno uchem bou, podle ceho jej poznáme ? -- Co slyšeti, rozprostrela ve všeobecném i nad jest existence, která bez výslovného vy- elementy hudebními zvlášt, dokazuje, ze jádrování zivota, aby se stala skutkem, tyto náhledy, které ve stredovęku vznikly, jen theoretiehy se dokazuje? Bylo by jsou jiz prekonaným stanoviskem. Pro které vydání chorálních knih máme se rozhodnouti? Odpovídá Dobroslav Orel, ucitel chorálního zpęvu. V Arezzu, v rodišti korunovaného dvojího názoru o liturgických chorálních básníka Františka Yetrarlcy a proslulého knihách. theoretika hudebního, mnicha Guida, se- První názor jest tento: »Všecka do- šel se r. 1882 svętový kongress hudební, savadní vydání chorálních knih jsou ne- aby podnikl opravu zpęvu liturgického dostatecná a nemají melodií pűvodcích ; a zvláštę postaral se o nové vydání li- proto se musí poríditi nové vydání, jez turgických lenili na základę archeolo- by męlo melodíe pravé.« A do roku 1883, gickém a umęleckém. Hudebnímu snęmu v nęmz slaven byl kongress aretinský, predsedal riditel kathedrálního kűru mi- vydán byl dosti velký pocet rűzných lánského G. Amelli, a úcastníkű bylo 120, knih chorálních. Poukazuji jen na ty, ucencű to prvého rádu ze všech koncin jichz se uzívalo a uzívá v dobę nejno- 1udebního svęta, Nejhlavęjší zájem všech vęjší . úcastníkű budila otázka projednávaná ve V e Francii: I. Vydání Renneské ti- ctvi-tém sezení: »Zdali jest mozno, nzi- štęno u Vatara 1848, první a nejstarší tecno a vliodno uvésti v zivot liturgický upravené Th. Nisardem. zpęv, jehoz melodie by odpovídaly starým 2. Graduale Reims-Cambrayské. Vydal inelodiim sv. Rehore, a jez by zvláštni H. Abbé Tesson ; r. 1851. archeologickou a umęleckou komisí k tomu 3. Vydání D i g u e. úcelu vybrány byly z nejstarších ruko- 4. V. llijon r. 1858. pisű celého svęta«. Vętšina úcastníkű S. V. Lambillotovo S. J. 1858. byla pro nové zkoumání rukopisu a pro 6. Valfrayovo 1874. nové vydáni liturgických knih; zvláštę vrele se ujímali této vęci Francouzové, Tato vydání zatlaciti se snazí a s pro- jez vedl znamenitý ucenec a archeolog spęchem to cili{: Y. llom. Yothier, O S. B. a Vlaši. Proti 7. Liber Gradualis a S. Gregorio bylo pouze muzű šest a z nich nęmec Magno olim ordinatus, postea summorum lir. Fr. Haberl, riditel vyšší církevní Pontificum auctoritate recognitus ac plu- školy v Reznę, liolandan J. A. Lans, rimum auctus cum notis musicis ad mai- professor bohosloveckého ústavu v Hage- orum tramites et codicum figuratis ac veldu, a ircan, dublinský kanovník llo- restitutis in usum Congregationis Bene- nelly. Tito poukazovali na to, ze není dictinae Galliarum praesidis eiusdem iussu treba nových knih chorálních, ponęvadz editus. Vydal 1883 P. llom. Pothier dle sama kongregace sv. obradű vydala knihy zásad svého díla theoretického : Les mé- chorální (tiskem v Reznę), je prohlásila lodies Grégoriennes la tradition, Tourney za autlienticicé a je odporucila všem bi- 1880. skupűm, hledíc jimi zavésti jednotu v li- Kromę Francie: Graduale de Tempore turgíckém zpęvu. et de Sanctis iuxta Ritum S. Romanae Kongress aretinský jest tedy obrazem Lcelesiae cum cantu Yauli V. Pont. Max. | ||||
|