|
| ||||
| ||||
|
— 77 —
jussu reformato, cui addita sunt Festa prakticnęjši a které bychom odporucili omnia pro universa Ecclesia praescripta. jako vhodné pro potreby nynęjší, odpo- Cura et auctoritate Sacr. Rituum Con- rucíme jistę bud dílo Pothierovo aneb gregationis digestum Romae. Vytištęno Kongregace sv. Obradű. Ostatních tęmito v Reznę u Yusteta. zatlacených aneb teprve v budoucnosti Všecka jmenovaná vydání a mimo to vydaných odporucovatí neműzeme. i jiná dríve uzívaná byla dle vętšiny Stojíme mezi Scylou a Charybdou. úcastníkű kongressu nedostatecná, at jiz Pro které z obou se rozhodnouti? Které obsahovala dlouhé jubilace vęrnę dle ru- odporuciti? Nez tak uciníme, obę vydání kopisných památek od dob X.—XV., at prozkoumáme po stránce historické, v nich tyto neumy pro praktickou po- liturgické a praktické, aby roz- trebu více ménę štastné byly zkráceny. hodnutí naše męlo pevný základ. Druhé mínęní zní: »Zavésti všude officielní Graduale Romanum.« i. Po stránce historické. Nez do dnešní chvíle marnę cekáme A. P. Dom. Yothier, znamenitý znatel nového vydáni dle jich soudu absolutnę starých rukopisű, hledęl ve svém »Liber dokonalého, marnę touzíme zvędęti, zdali Gradualis« podati pravý a vęrný obraz ustanovena jiz archeologicko-umęlecká ko- starých melodií Rehorových. Pri zkou- mise pre zkoumání starých melodií, a mání rukopisű rídil se zásadou, kterouz doufáme, ze se asi stęzí kdy ustaví. Pouze pronesljeho ucitel, opat Guéranger: »Me- Paléographie Musicale vycházející od r. lodie, jejíz stavba je táz ve všech ruko- 1889 prináší phototypické facsimile ru- pisech rűzných zemí a rozdílných vękű, kopisných památek s kritickými vysvęt- s jistotou műze se povazovati za pűvodní livkami. A kdyby se i Podobná komise melodii Rehorskou.« Aby co mozná nej- sešla, pűvodní melodie Rehorovy prece blíze prišel ku dobę Rehorské, zkoumal nenajde, ponęvadz nejstarší rukopisy jsou ovšem ponejvíce rukopisy nejstarší, jez ze století IX., a které se nalezly, jsou sáhají do století IX. a X. V nich hledal bez systemu linkového. A dokonale neporušenost melodie, pravost seskupení a naprosto urciti intervaly ze starých notového a jedinę oprávnęný zákon pri- bez linek psaných neum, které męly po- rozeného rhytmu. Není pochybnosti, ze dobu cárek, tecek, háckű rűznę seradę- P. Dom. Pothier úkolu svému dokonale ných, a jez pripomínaly tehdejšímu zpę- dostál, a ze ve svém »Liber Gradualis« váku melodii ucitelem z p a m ę t i nauce- vęrný podává obraz chorálu ze století X. nou, jest nemozno, byt i v dobę nejno- Za vęrnost tuto rucí dokonalé jelio vę- vęjší franc. Georges Houdard ve svém dęní archeologické, lcteréz ulozil ve svém díle: »L' Art dit Grégorien d'apres la no- díle: »Les 1Vlélodies Grégoriennes d'aprés tation neumatique« dokazoval, jak lze ze la tradition«. starého notopisu urcitę poznati nejen Jest však zodpovędęti dűlezitou otázku, intervaly, ale i rythmus a dynamiku me- zda rukopisy ze století IX. a X. a tedy lodií abyt F 1 e i s c h e r a Decli evrens jejich obraz ,v L. Gr. jest skutecným podával pri výkladu neumovaných ruko- zpęvem sv. Rehore ze století VII., cili pisű svatohavelskýcli dopodrobna svűj zdali neporušená zűstala stavba melodická systém pro ctení tęchto neum. A ruko- chorálű Rehorských od jeho doby az do pisné památky, jez melodii naznacenou století X. mají v systému linkovém, pocházejí teprve Neporušenosti by nasvędcoval ruko- z dob poquidonských, ze století XII. A pis svatohavelský (Codex cís. 359), který ty jsou prespríliš vzdáleiiy od dob Re- vydal jesuita Lambillote r. t8Si a který hore Vel. a stęzí po tolikerém opisování povazoval za vęrný opis antifonáre sv. mají pűvodní chorál Rehorűv. Rehore, prinesený z Ríma do kláštera A ani nikdo necekal na nové vydání svatohavelského pęvcem Romanem. Nez chorálu. V Rakousku, Nęmecku, Holand- mocnost dűkaznou naprosto ubírá to- sku, Irsku, Americe a cástecnę Italii muto rukopisu p. Anselm Schubiger zvítęzila vydání authentická Papezské (i 81 5 — t 888) tvrzením opacným, ze není Stolice, a ve Francii jak jiz receno všecka kopií antifonáre Rehorova, ponęvadz ne- ostatní zatlacuje Liber Gradualis od P. pochází, jak dí Lambillote, ze století Dom. Pothiera. VIII., ale teprve ze století X.; a Roma- Jsme-li tázáni, které vydání chorálních nus prišel do kláštera svatohavelského knih bychom męli za nejdokonalejší, nej- jiz roku 790. | ||||
|